Jedním z nejvíce matoucích aspektů enneagramu může být devět čar a "šipek", které zdánlivě protínají symbol enneagramu, ale jsou základem jeho základu a moudrosti. Chris Heuertz v knize Posvátný enneagram vysvětluje, co tyto linie znamenají:

Jednou ze základních složek pochopení [enneagramového] typu jsou čáry [a šipky] v symbolu enneagramu. Tyto křížící se linie nám ukazují pohyb našeho typu, když funguje ve zdravém nebo nezdravém stavu.

Existuje několik názorových směrů na křižování čar uvnitř enneagramu, přičemž každý z nich má odlišné filozofie ohledně jejich důsledků. Například Enneagramový institut označuje linie jako směry integrace a disintegrace; Enneagram v narativní tradici je označuje jako naše typy bezpečí a typy stresu; chilský dědeček moderního Enneagramu, Claudio Naranjo, používal jazyk Srdeční body a stresové body; a H. A. Almaas byl původcem pojmu Dítě duše, který dále rozvíjeli otec Richard [Rohr] a Sandra Maitri. [1]

To vše jsou různé způsoby, jak popsat dynamiku každého typu, když tlačí na růst nebo se vrací ke vzorcům sebepoškozování. Právě zde se setkáváme s jedinečností enneagramu jako konstrukce charakterové struktury: nabízí jak portrét zdravého, tak portrét nezdravého pro každý typ a vybízí nás, abychom poctivě určili, kde na tomto spektru fungujeme. To se může lišit ze dne na den, nebo dokonce z hodiny na hodinu, ale darem, který nám nabízí, je větší uvědomění, které vede k psychologickému a duchovnímu růstu. . . .

Integrace neboli bezpečí umožňuje našemu dominantnímu typu vypůjčit si pozitivní vlastnosti jiného typu. Například zdravý člověk s dominantním typem jedna integruje nebo si vypůjčí některé pozitivní rysy typu sedm tím, že uvolní svou vnitřní snahu o dokonalost a dovolí si být trochu hravý a spontánní. . . .

Když ztratí sami sebe ... . Jedničky se rozpadají směrem ke Čtyřce ... . [a] uvěří své vlastní lži, že jen oni jediní chápou a oceňují dokonalost - že nikdo jiný nemá schopnost pochopit, co je třeba k tomu, aby se dobro ve světě aktualizovalo.

Novější teorie, s níž náhodou souhlasím, je, že naše cesta rozpadu je oním vnitřním sebezáchovným reflexem, který zastavuje náš pád tím, že sahá po manipulačních technikách nižší úrovně jiného typu, aby upoutal naši pozornost - dává nám najevo, že padáme, a pokud se nezachytíme, "zlomíme si ruku" nebo něco horšího.

Přestože je užitečné vidět celý obraz typu, od kterého si půjčujeme zdraví, klíčové pro nás všechny je zaměřit se na zdraví a růst ve svém [vlastním] dominantním typu. Poznání sebe sama v integraci vyžaduje, abychom přijali to nejlepší ze sebe ve svém dominantním typu. . . .

Vydat se touto cestou vyžaduje disciplinované pěstování duchovní hloubky dostupné pouze prostřednictvím věrné kontemplativní praxe, která nás přivádí do proměňující přítomnosti milujícího Boha.

One of the most confusing aspects of the Enneagram can be the nine lines and “arrows” that seem to crisscross the Enneagram symbol but are the basis of its foundation and wisdom. In The Sacred Enneagram, Chris Heuertz explains what these lines mean:

One fundamental component of understanding [Enneagram] type involves the lines [and arrows] within the Enneagram’s symbol. These crisscrossing lines show us the movement of our type when operating in a healthy or unhealthy state.

There are several schools of thought about the traversing of lines inside the Enneagram, each with diverging philosophies regarding their implications. For instance, the Enneagram Institute refers to the lines as the directions of integration and disintegration; the Enneagram in the Narrative Tradition refers to them as our Security Types and Stress Types; the Chilean grandfather of the modern Enneagram, Claudio Naranjo, used the language Heart Points and Stress Points; and H. A. Almaas originated the notion of the Soul Child, which Father Richard [Rohr] and Sandra Maitri continued to develop. [1]

These are all different ways of describing the dynamic of each type as it presses into growth or reverts to patterns of self-sabotage. This is where we encounter the uniqueness of the Enneagram as a character-structure construct: it offers both a portrait of healthy and a portrait of unhealthy for each type, and prompts us to identify honestly where we are functioning on that spectrum. This might vary from day to day or even hour to hour, but the gift presented to us is greater awareness that leads to psychological and spiritual growth. . . .

Integration or security allows our dominant type to borrow the positive traits of another type. For example, a healthy person dominant in type One integrates or borrows some of the positive traits of type Seven by relaxing their inner drive for perfection and allowing themselves to become a little playful and spontaneous. . . .

When they lose themselves . . . Ones disintegrate toward the Four . . . [and] believe their own lie that they alone are the only ones who understand and value excellence—that no one else has the capacity to grasp what is required for goodness to be actualized in the world.

A newer theory that I happen to agree with is that our path of disintegration is that innate self-survival reflex that stops our fall by reaching out to the lower-level manipulation techniques of another type as a way of getting our attention—letting us know we are falling and if we don’t catch ourselves we’ll “break our arm” or worse.

While it is helpful to see the full picture of the type from which we borrow in health, the key for all of us is to focus on health and growth in our [own] dominant type. To recognize ourselves in integration requires that we accept the best of ourselves in our dominant type. . . .

Giving ourselves to this path requires a disciplined cultivation of spiritual depth accessible only through faithful contemplative practice that brings us into the transforming presence of a loving God.