Pokud je enneagram brán vážně a používán zodpovědně, je to nástroj, který nám může pomoci přejít od dualistického myšlení k nedvojnému vědomí. Pomáhá nám rozpoznat a odpustit paradoxy, které v sobě všichni nosíme a které bychom mohli nazvat našimi "hříchy". Enneagram nám ukazuje, jak neustále děláme věci, které dělat nechceme (naše fixace, vášně a vzorce), a zdá se, že nemůžeme dělat věci, které chceme (viz Římanům 7,15-20).

Eneagram však také trvá na tom, že naše ctnosti a naše vášně jsou dvě strany jedné mince. Cesta k nalezení našeho jedinečného daru vede často přes naše nedostatky. A cesta k objevení našich nedostatků vede často přes náš dar. Kdo by to byl řekl?

Nakonec si musíme přiznat, že naše chyby a selhání ("hříchy") jsou našimi největšími učiteli. Enneagram mě to naučil jako nic jiného v mém životě. Naučil mě, že jsem živoucí paradox. První polovinu svého života jsem i díky svému teologickému vzdělání a možná i díky němu toto rozdělení do značné míry popíral nebo se mu vyhýbal tím, že jsem své hříchy příliš rychle vyznával - dělal jsem z nich něco "tam venku", čeho bych se mohl zbavit, místo něčeho "tady", z čeho bych se mohl poučit.

Většina křesťanů byla vyškolena v tom, že budeme potrestáni za své hříchy, ale já jsem dospěl k přesvědčení, že jsme potrestáni svými hříchy. Enneagram mi pomáhá rozpoznat trest, který si sám způsobuji, když zůstávám nevědomý strachu a odsudků, které řídí mé chování. Když nejsem v upřímném vztahu a přítomnosti ke svému celému já, jsem mnohem dál od Božské přítomnosti, která vše odpouští.

Práce spirituality spočívá v tom, že umožňuje naši přítomnost Přítomnosti tím, že udržuje prostor srdce otevřený (prostřednictvím lásky), prostor mysli správný (prostřednictvím kontemplace) a tělo spočívající v přítomném okamžiku. Ti, kdo jsou bdělí a probuzení ve všech těchto třech centrech inteligence najednou, mohou prožívat Přítomnost. Enneagram poukazuje na devět konkrétních způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti v daném okamžiku.

Pokud popíráme nebo odstraňujeme tajemné, problematické, negativní nebo zraněné části sebe sama nebo předstíráme, že neexistují, myslím, že se nemůžeme dobře vztahovat k Bohu, protože budeme popírat a skrývat se i před tajemnou a zranitelnou povahou Boha.

Pro mě je Enneagram asi tak dobrým nástrojem, jakým mohu odhalit, že jsme živoucí rozpory a vždy jimi budeme. Nesnažte se překonat své rozpory! Poučte se z nich. Kupodivu právě to z nás dělá soucitné, milosrdné, odpouštějící, citlivé, otevřené lidi, kteří staví mosty.

Všechno je to o lásce. Není to o morálních úspěších. Cílem celé duchovní cesty je sjednocení v lásce. A lásky se nedosahuje žádným výkonnostním principem, ale je to něco, do čeho "spadneme", když to nemáme plně pod kontrolou.

If taken seriously and used responsibly, the Enneagram is a tool that can help us move from dualistic thinking to nondual consciousness. It helps us recognize and forgive the paradoxes that we all carry, what we might call our “sins.” The Enneagram shows us how we continually do things we don’t want to do (our fixations, passions, and patterns) and can’t quite seem to do the things we want (see Romans 7:15-20).

But the Enneagram also insists that our virtue and our passion are two sides of one coin. The way to find our unique gift is often through our flaws. And the way to discover our flaws is often through our gift. Who would have thought?

Eventually we have to admit that our mistakes and failures (our “sins”) are our greatest teachers. The Enneagram taught me that like nothing else in my life. It taught me that I’m a living paradox. For the first half of my life, even with my theological training and maybe even because of it, I largely denied that split or avoided it by confessing my sins too quickly—making them something “out there” I could get rid of instead of something “in here” from which I could learn.

Most Christians were trained to think that we would be punished for our sins, but I’ve come to believe we are punished by our sins. The Enneagram helps me to recognize the punishment I’m inflicting on myself when I remain unconscious of the fears and judgments that drive my behavior. When I am not in honest relationship and present to my whole self, I am much further away from the Divine Presence who forgives everything.

The work of spirituality is to make our presence to Presence possible by keeping the heart space open (through love), the mind space right (through contemplation), and the body resting in the present moment. Those who are alert and awake in all these three centers of Intelligence at once can experience Presence. The Enneagram points out nine particular ways we avoid being present in the moment.

If we deny or eliminate the mysterious, problematic, negative, or wounded parts of ourselves or pretend they’re not there, I don’t think we can relate to God very well, because we will also deny and hide from the mysterious and vulnerable nature of God.

For me, the Enneagram is about as good a tool as I can find to reveal that we are living contradictions and we always will be. Don’t try to overcome your contradictions! Learn from them. Amazingly, that is what makes us compassionate, merciful, forgiving, sensitive, open-hearted, bridge-building people.

It’s all about love. It’s not about moral achievements. The goal of the entire spiritual journey is union in love. And love is not achieved by any performance principle, but it is something we “fall into” when we are not in full control.