Můj přítel Russ Hudson a jeho spisovatelský partner, zesnulý Don Richard Riso, ve své knize Moudrost enneagramu uvádějí něco z historie enneagramu:

Člověkem zodpovědným za uvedení enneagramového symbolu do moderního světa byl Georgij Ivanovič Gurdžijev (1866-1949). . . . Systém, který Gurdžijev vyučoval, byl rozsáhlou a komplexní studií psychologie, spirituality a kosmologie, jejímž cílem bylo pomoci studentům pochopit jejich místo ve vesmíru a jejich objektivní životní cíl. . . . [1]

Gurdžiev učil enneagram prostřednictvím řady posvátných tanců a vysvětloval, že je třeba o něm přemýšlet jako o živém symbolu, který je pohyblivý a dynamický, nikoliv statický. [Jeho učení se nazývá "Práce", což znamená práce na sobě samém.] Nikde v publikovaných spisech Gurdžijeva a jeho žáků se však neučí enneagram osobnostních typů. Počátky tohoto Enneagramu jsou novější a vycházejí ze dvou hlavních moderních zdrojů [Oscar Ichazo a Claudio Naranjo]. [2]

Russ Hudson strávil několik let studiem Gurdžijevova "díla", stejně jako moje kolegyně Cynthia Bourgeault. Ve své knize The Holy Trinity and the Law of Three (Svatá Trojice a zákon tří), která čerpá z Gurdžijevova učení a hlouběji zkoumá Trojici, Cynthia píše:

Eneagram osobnosti zaujal lidovou představivost, to je jisté. A je třeba uznat, že v jeho konstrukci je něco geniálního a dokonce zatraceně strategického. Pomocí oné klasické návnady na ego - "nechte mě poznat můj typ, nějakou zajímavou novou věc o mně" - láká lidi, jen aby jim dala do rukou základní nástroje pro sebepozorování a neidentifikaci. . . . Pokročilí studenti enneagramu si rychle osvojí schopnost vidět, že ve skutečnosti nejsou svým typem; je to jen neosobní, mechanický vzorec, který se v nich odehrává. [3]

Znovu Richard: Enneagram nám pomáhá uvědomit si, že nejsme svými osobnostmi; nemusíme hrát své navyklé vzorce. [4] Snáze můžeme říci: "To nejsem já" a nechat to být. Své osobnosti jsme si vytvořili, aby nám pomohly vyrovnat se s utrpením, které jsme prožívali, když jsme ztratili spojení se svou Podstatou a uvěřili, že jsme odděleni od svého Zdroje, tedy od Boha. Cynthia dále popisuje sílu "vnitřního svědka":

Začíná docházet k posunu ve vnímání sebe sama, takže stále méně přebývají ve svých vnějších projevech osobnosti a stále více ve své vnitřní svědecké přítomnosti. Fixace na osobnost začíná slábnout, protože se objevují hlubší kořeny identity. Učení tak má možnost posunout lidi na novou úroveň vnitřní svobody a podněcuje je k rozvoji právě těch duchovních dovedností, které sám Gurdžijev označil za zásadní pro vědomou transformaci. . . . Něco zde zjevně funguje a zdá se, že enneagramové hnutí osobnosti projevuje plody vědomé vnitřní práce způsobem, který je osobně autentický a statisticky významný. [5]

My friend Russ Hudson and his writing partner, the late Don Richard Riso, give some of the history of the Enneagram in their book The Wisdom of the Enneagram:

The person responsible for bringing the Enneagram symbol to the modern world was George Ivanovich Gurdjieff (1866–1949). . . . The system that Gurdjieff taught was a vast and complex study of psychology, spirituality, and cosmology that aimed at helping students understand their place in the universe and their objective purpose in life. . . . [1]

Gurdjieff taught the Enneagram through a series of sacred dances, explaining that it should be thought of as a living symbol that was moving and dynamic, not as static. [His teaching is called “The Work,” meaning working on oneself.] However, nowhere in the published writings of Gurdjieff and his students did he teach the Enneagram of personality types. The origins of that Enneagram are more recent and are based on two principal modern sources [Oscar Ichazo and Claudio Naranjo]. [2]

Russ Hudson spent several years studying Gurdjieff’s “Work,” as did my colleague Cynthia Bourgeault. In her book The Holy Trinity and the Law of Three, which draws on the teachings of Gurdjieff to more deeply explore the Trinity, Cynthia writes:

The enneagram of personality has captured the popular imagination, that’s for sure. And you have to admit that there is something brilliant and even damnably strategic in its design. Using that classic ego bait—“let me learn my type, some interesting new thing about me”—it draws people in, only to put in their hands basic tools for self-observation and nonidentification. . . . Progressing enneagram students rapidly develop the capacity to see that they are in fact not their type; it is simply an impersonal, mechanical pattern that plays out within them. [3]

Richard again: The Enneagram helps us realize we are not our personalities; we do not have to act out our habitual patterns. [4] We can more easily say, “That’s not me” and let it go. We created our personalities to help us cope with the suffering we experienced when we lost our connection with our Essence and believed we were separated from our Source, namely God. Cynthia continues to describe the power of an “inner witness”:

A shift in the sense of selfhood begins to occur, so that they reside less and less in their outer personality manifestations and more and more in their inner witnessing presence. Fixation upon the personality begins to wane as the deeper roots of identity emerge. Thus, the teaching has the possibility of moving people to a new level of interior freedom and encourages them to develop precisely those spiritual skills that Gurdjieff himself identified as essential to conscious transformation. . . . Something is clearly working here, and the enneagram of personality movement seems to be manifesting the fruits of conscious inner work in ways that are both personally authentic and statistically significant. [5]