Dr. Brian Bantum se zamýšlí nad příběhem Adama a Evy jako nad příběhem, který nás zasvěcuje do svobody individuality a odlišnosti v dobrém i zlém:

Když se vracím k příběhu o pádu lidstva, stále vidím něco z pýchy a nadutosti, kterou mě učili vidět, když jsem byl mladým křesťanem. Adam a Eva touží být jako Bůh a hledají něco, co jim není určeno. Porušují Boží zákon, Boží spravedlnost. Ale ještě více než to v příběhu o pádu vidím náš sklon zaměňovat svobodu za individualitu. Vidím, jak se odcizujeme svým tělům, jak skrýváme právě ty aspekty sebe sama, které nás odlišují jeden od druhého....

Když nás Bůh stvořil, stvořil nás, abychom byli jako Bůh. Bůh chtěl, abychom milovali a byli milováni. Když však někoho milujete, musíte si ho vybrat. Musíte si je vybrat ve velkých i malých věcech. Když chcete někoho milovat, musíte vidět, v čem je vám podobný a v čem vám není podobný, a musíte vidět, že jeho odlišnosti jsou dary, způsoby, které vám pomáhají vidět sebe, Boha a svět novým způsobem....

V zahradě ... Bůh strom [poznání dobra a zla] neschoval ani neumístil za neprostupné zdi. Rostl mezi mnoha jinými stromy. Nesl ovoce a rostl jako každý jiný, a tak stál před Adamem a Evou, před námi jako znak jejich svobody. Mohli jsme se rozhodnout, že nebudeme jíst, a tím, že bychom nejedli, bychom vyznali Boha jako svého stvořitele, toho, bez něhož nemůžeme být.

Svobodou a poznáním si však vybíráme strašlivou daň:

Ve své svobodě jsme však my, Eva a Adam, v tomto vztahu nespočinuli. Netěšili jsme se ze stromů, které nám byly dány. Bereme, řežeme, trháme, bijeme, spotřebováváme, zotročujeme to, o čem se domníváme, že nám náleží poznat. Naše pojídání bylo sebemenším vykloněním této krásné svobody od Boha a od sebe navzájem.

V naší neposlušnosti se otevřel nový svět. Mohli jsme vidět. Had v některých ohledech nelhal, my lidé jsme dál dýchali, mysleli a milovali. Ale něco se změnilo.... S tímto novým poznáním jsme už nemohli vidět požehnaný význam našich těl, našeho společného života. Získané poznání nás zahnalo do úkrytu, skrývali jsme svá těla jeden před druhým a skrývali jsme se před Bohem....

A přesto Adam a Eva zůstávali Božími dětmi, jedinečnými bytostmi, s nimiž Bůh toužil přebývat, milovat je a být jimi milován. V tomto okamžiku jsme neztratili Boží obraz. Bůh nám neodepřel oživujícího Božího Ducha a lásku, ale přesto se něco změnilo.

Dr. Brian Bantum reflects on the story of Adam and Eve as one that initiates us into the freedom of individuality and difference, for good and for ill:

When I come back to the story of humanity’s fall I still see some of the pride and hubris I was taught to see when I was a young Christian. Adam and Eve desire to be like God and seek something that is not meant for them. They violate God’s law, God’s justice. But even more than that in the story of the Fall I see our propensity to mistake freedom for individuality. I see us estranged from our bodies, hiding the very aspects of ourselves that make us different than one another….

When God created us, God created us to be like God. God wanted us to love and to be loved. But when you love someone you have to choose them. You have to choose them in the big things and in the small things. To love someone you have to see how they are like you and how they are not like you, and you have to see how their differences are gifts, ways of helping you to see yourself and God and the world in new ways….

In the garden … God did not hide the tree [of the knowledge of good and evil] away or place it behind impenetrable walls. It grew among the many other trees. It bore fruit and grew like any other and in this way it stood before Adam and Eve, before us as a mark of their freedom. We could choose not to eat and in not eating we would confess God as our creator, the one whom we cannot be without.

In our freedom and knowledge, we enact a terrible cost:

But in our freedom we, Eve and Adam, did not rest in this relationship. We did not enjoy the trees given to us. We take, cut, tear, beat, consume, enslave what we believe is ours to know. Our eating was the slightest tilt of that beautiful freedom, away from God, and away from one another.

In our disobedience a new world opened up. We could see. The serpent was not lying in some respects; we human beings continued to breathe and think and love. But something had changed…. With this new knowledge we could no longer see the blessed significance of our bodies, of our lives together. The knowledge we gained drove us into hiding, hiding our bodies from one another and hiding ourselves from God.…

Yet, Adam and Eve remained God’s children, unique creatures with whom God desired to dwell, to love and be loved by. In this moment we did not lose the image of God. God did not withhold God’s animating Spirit and love toward us, but something changed nonetheless.