S Písmem jsme ... pozváni ke staletí trvajícímu rozhovoru s Bohem a Božím lidem, který se odvíjí od stvoření, jeden příběh za druhým.

-Rachel Held Evansová, Inspired

Veřejná teoložka Rachel Held Evansová (1981-2019) líčí historické okolnosti, které vedly ke vzniku Starého zákona:

Naše Bible vznikla z krize víry. Ačkoli mnohé z jejích příběhů, přísloví a básní byly nepochybně předávány ústní tradicí, vědci se domnívají, že psaní a sestavování většiny hebrejského Písma, známého také jako Starý zákon, začalo za vlády krále Davida a nabralo na síle během babylonské invaze do Judska a po babylonském vyhnanství, kdy byl Izrael okupován touto mocnou pohanskou říší....

Ačkoli se nám dnes mohou zdát okolnosti vyhnaných Izraelitů vzdálené, otázky, které tato národní krize víry vyvolala, jsou stále stejně naléhavé: Proč se dobrým lidem dějí zlé věci? Bude zlo a smrt i nadále převládat? Co znamená být vyvolen Bohem? Je Bůh věrný? Je Bůh přítomen? Je Bůh dobrý?

Namísto toho, aby Duch na tyto otázky odpovídal v propozicích, promlouval jazykem příběhů, oživoval vzpomínky proroků a pera písařů, aby vyzval ztracený a hledající lid ke shromáždění a vzpomínání.

Biblii lze chápat jako výzvu k tomu, abychom si připomněli naše společné lidství:

Toto kolektivní vzpomínání dalo vzniknout Bibli, jak ji známe, a vysvětluje, proč vypadá tak, jak vypadá - cizí, a přesto známá, posvátná, a přesto nesmazatelně poznamenaná lidskými otisky. Původní čtenáři Bible možná nesdíleli naši kulturu, ale sdíleli naši lidskost a Bůh, kterého uctívali, je vyzval, aby tuto lidskost vnesli do své teologie, modliteb, písní a příběhů.

A tak máme v rukou Bibli, která obsahuje žalmy chval, ale také žalmy stížností a hněvu, Bibli, která klade velké otázky o povaze zla a příčině utrpení, aniž by na ně vždy odpovídala. Máme Bibli, která na jednom místě říká, že "s velkou moudrostí přichází mnoho smutku" (Kazatel 1,18), a na jiném místě "moudrost je nejvyšší - proto si opatřete moudrost" (Přísloví 4,7 HCSB). Máme Bibli, která se zabývá tím, co dělat, když sousedův osel spadne do jámy..... Máme Bibli, která v jednom okamžiku zobrazuje Boha jako odměřeného a panovačného a v dalším okamžiku jako zranitelného a lidského, Bibli, která po staletí frustruje i ty nejlepší systematické teology, protože se tak málokdy chová.

Zkrátka máme v rukou Bibli stejně komplikovanou a dynamickou jako náš vztah s Bohem, která se čte méně jako božský monolog a více jako důvěrný rozhovor. Naše nejposvátnější příběhy se vynořily z trhliny ve vztahu, z intenzivní krize víry. Ti z nás, kteří tráví tolik času pochybnostmi jako vírou, se tím mohou nesmírně utěšovat. Bible je i pro nás.

With Scripture, we’ve … been invited to a centuries-long conversation with God and God’s people that has been unfolding since creation, one story at a time.

—Rachel Held Evans, Inspired

Public theologian Rachel Held Evans (1981–2019) recounts the historical circumstances that led to the creation of the Old Testament:

Our Bible was forged from a crisis of faith. Though many of its stories, proverbs, and poems were undoubtedly passed down through oral tradition, scholars believe the writing and compilation of most of Hebrew Scripture, also known as the Old Testament, began during the reign of King David and gained momentum during the Babylonian invasion of Judah and in the wake of the Babylonian exile, when Israel was occupied by that mighty pagan empire….

While the circumstances of the exiled Israelites may seem far removed from us today, the questions raised by that national crisis of faith remain as pressing as ever: Why do bad things happen to good people? Will evil and death continue to prevail? What does it mean to be chosen by God? Is God faithful? Is God present? Is God good?

Rather than answering these questions in propositions, the Spirit spoke the language of stories, quickening the memories of prophets and the pens of scribes to call a lost and searching people to gather together and remember.

The Bible can be understood as a call to remember our shared humanity:

This collective remembering produced the Bible as we know it and explains why it looks the way it does—foreign yet familiar, sacred yet indelibly smudged with human fingerprints. The Bible’s original readers may not share our culture, but they share our humanity, and the God they worshipped invited them to bring that humanity to their theology, prayers, songs, and stories.

And so we have on our hands a Bible that includes psalms of praise, but also psalms of complaint and anger, a Bible that poses big questions about the nature of evil and the cause of suffering without always answering them. We have a Bible that says in one place that “with much wisdom comes much sorrow” (Ecclesiastes 1:18) and in another “wisdom is supreme—so get wisdom” (Proverbs 4:7 HCSB). We have a Bible concerned with what to do when your neighbor’s donkey falls into a pit…. We have a Bible that depicts God as aloof and in control in one moment, and vulnerable and humanlike in the next, a Bible that has frustrated even the best systematic theologians for centuries because it’s a Bible that so rarely behaves.

In short, we have on our hands a Bible as complicated and dynamic as our relationship with God, one that reads less like divine monologue and more like an intimate conversation. Our most sacred stories emerged from a rift in relationship, an intense crisis of faith. Those of us who spend as much time doubting as we do believing can take enormous comfort in that. The Bible is for us too.