Rev. Dr. Barbara Holmesová popisuje dary a moudrost, které získala od předků své víry a kultury:

Ačkoli někteří lidé používají velmi úzkou definici slova předek, já toto slovo používám jako ukazatel odkazu a vzájemných vazeb. Předkové jsou starší lidé, kteří vlévají svůj život do komunity jako úlitbu za lásku a oddanost. Žijí a umírají v dobrém, a když přechází, činí tak v plném spojení s angažovanou komunitou. Poté přebývají v prostorách vytyčených našimi duchovními a kulturními očekáváními. Mohou se nacházet v jiné životní dimenzi, ale spojují se s námi ve snech, vzpomínkách a příbězích....

Příběhy odhalují příslib, že komunita bude pokračovat i po vydechnutí jednoho člověka a že všechny přechody budou mít dobrou účast příbuzných z druhé strany. Jedná se o kosmologii spojení, která oceňuje, ale také překračuje kulturní kontexty; život je považován za kontinuum přechodů, přerušení a návratů. Ti, kdo připouštějí, že "obyčejný" život je přerušován nevyslovitelným, si těchto nepopsatelných a neracionálních událostí váží jako záhadného, ale vítaného daru. Skutečnost, že jsem vyrostl v rodině, která zahrnovala předpoklady transcendence a neviditelného do našeho každodenního života, ovlivnila mou cestu mocným způsobem....

Konečným výsledkem je, že vím, že nejsem sám. S minulostí i budoucností mě spojují vazby dobře prožitých životů, tajemství "záhrobí" a vzpomínky a vyprávění, které mě láskyplně spojují a podporují. I když doufám, že až zemřu, bude u mého lůžka některý ze starších členů mé rodiny, kteří přešli do říše předků, rozhodně jsem předtím neočekával kontakt. A přesto jsem tady a [při své práci] naslouchám vůdcům osvobození, které jsem nikdy osobně nepotkal. Jak se ukázalo, jsou to také moji starší, tak jistě, jako by zaujímali některou větev mého rodokmenu. Odkázali nám všem odkaz odhodlání, odporu a duchovní rozpínavosti.

Holmes poukazuje na Ježíšovu zkušenost s jeho předky ve víře:

Křesťanství skrývá své předky na očích. Ti, kdo znají Bibli, vědí, že Ježíš vedl velmi veřejný rozhovor s předky před zraky vybraných učedníků [Matouš 17,1-13]..... Volíme bezpečná slova a obrazy jako modlitba a proměňování, abychom zmírnili své nepohodlí z kontaktů s předky, které vyžadují překračování dimenzí...

Předkové v kontextu afrických diaspor jsou ti členové rodiny, kteří vylili svůj život pro dobro rodiny. V životě žijí dobře a pro druhé. Přestože jsou lidští a často selhávají, málokdy se nechají oklamat rozptýlením ega nebo touhou po pozemských výdobytcích. Dobře také přecházejí na druhý břeh a pokračují ve svých přímluvách a modlitbách za živé.

Rev. Dr. Barbara Holmes describes the gifts and wisdom she has received from the ancestors of her faith and culture:

Although some folks use a very narrow definition of the word ancestor, I use the word as an indicator of legacy and interconnections. The ancestors are elders who pour their lives into the community as a libation of love and commitment. They live and die well, and when they transition, they do so in full connection with an engaged community. Thereafter, they dwell in the spaces carved out by our spiritual and cultural expectations. They may be in another life dimension, but they connect with us in dreams, in memories, and in stories….

The stories reveal a promise that the community will continue beyond the breath of one individual and that all transitions will be well attended by relatives from the other side. This is a cosmology of connection that values but also transcends cultural contexts; life is considered to be a continuum of transitions, ruptures, and returns. Those who admit that the “ordinary” is punctuated by the ineffable cherish those indescribable and nonrational events as an enigmatic but welcome gift. The fact that I grew up in a family that included the presumptions of transcendence and the unseen in our everyday lives has affected my journey in powerful ways….

The end result is that I know that I am not alone. I am connected to the past and the future by the ligatures of well-lived lives, the mysteries of “beyondness,” and the memories and narratives that lovingly bind and support me. While I hope that when I die, one of the elders in my family who have crossed over to the realm of the ancestors will be at my bedside, I certainly did not expect contact prior to that time. And yet here I am, [in my work] hearing from liberation leaders I have never personally met. As it turns out, they are also my elders as certainly as if they occupied a branch of my family tree. They have bequeathed to all of us a legacy of resolve, resistance, and spiritual expansiveness.

Holmes points to Jesus’ experience with his ancestors in faith:

Christianity hides its ancestors in plain view. Those familiar with the Bible know that Jesus had a very public conversation with ancestors in full view of chosen disciples [Matthew 17:1–13]…. We choose safe words and images like prayer and transfiguration to soothe our discomfort with ancestor contacts that require the crossing of dimensions...

Ancestors within the context of African Diasporan legacies are those family members who have poured out their lives for the good of the family. In life, they live well and for others. Although they are human and fail often, they are seldom deluded by the distractions of ego or the desire for earthly acquisitions. They also transition well to the other side and continue their intercession and prayers for the living.