Brian McLaren se zamýšlí nad Pavlovým náročným úkolem realizovat Ježíšovo inkluzivní poselství v rostoucím duchovním společenství:

Pavel se vůbec nesnažil definovat nebo vysvětlit evangelium; spíše se snažil uklidit nepořádek, který Ježíš svým evangeliem vytvořil. Tím nepořádkem mám na mysli, že Ježíš poměrně účinně zničil úhledné konvenční kategorie svého náboženského společenství. V jeho pojetí byli někteří prostituti a celníci Bohu blíže než někteří farizeové a kněží - a největší víru, kterou Ježíš v celém Izraeli našel, nalezl v srdci politického nepřítele, který patřil k jinému náboženství (Mt 8,10). Podobně Ježíš porušoval pravidla o čistém a nečistém a stále vznášel nové divoké a revoluční návrhy - o sobotě, o tom, co je košer.... Jak se dopracovat k takovému hlubokému posunu ve společenství věřících lidí, kteří se vždy vymezovali výlučným způsobem?

McLaren vyzdvihuje Pavlův list Římanům jako příklad Pavlova sjednocujícího poselství:

List Římanům měl za cíl řešit bezprostřední, praktickou otázku v raně křesťanském hnutí...:

Překvapivý dotaz: jak mohou Židé a pohané v celé své nezkrotné rozmanitosti přijít a zůstat spolu jako rovnocenní členové Božího království, aniž by existovali křesťané první a druhé kategorie?...

Paul, stejně jako Ježíš, není moderním západním typem lineárního argumentu. Je blízkovýchodní. Přemýšlí v kruzích a mluví v podobenstvích. Pavel je ... typ [básníka], který chápe sílu představivosti a umí zacházet se slovy. Jeho dopis (v rozporu s převládajícím čtením) není o nic více dobře odůvodněným, lineárním, logickým, analytickým argumentem, než byla Ježíšova kázání. A to není špatně....

To, co máme k dispozici, není předem promyšlené dílo vědecké teologie, upravené a znovu vydané, doplněné poznámkami pod čarou. Pavel spíše diktuje dopis několika lidem, které má rád, na téma, které má rád, a vyjadřuje upřímný, neupravený, přirozený tok svých myšlenek a pocitů..... Budeme-li číst list Římanům s ohledem na tyto skutečnosti, myslím, že se staneme citlivějšími než kdykoli předtím na úžasný tanec Božího Ducha a mysli člověka v kontextu společenství, které se ocitlo v krizi. Duch svatý a Pavel společně dělají krok za krokem směrem k jedinému cíli - ospravedlnit evangelium jako dobrou zprávu pro pohany i Židy....

Pavel tvrdí, že Bůh si nehraje na oblíbence. Všichni lidé jsou na stejné úrovni bez ohledu na jejich náboženský původ. Všichni porušují své svědomí, všichni nedosahují Boží slávy, všichni porušují Boží zákony. Nikdo si nemůže nárokovat výhodu u Boha jen proto, že si osvojil soubor náboženských znalostí, vyhnul se seznamu zakázaného chování nebo se ztotožnil s určitou nálepkou. Tímto způsobem Pavel umlčuje všechna ústa a každého činí odpovědným před Bohem (Římanům 3,19). Neexistuje žádné my versus oni, žádní elitní zasvěcenci a vyloučení outsideři. Jsme tu jen my všichni - Židé i pohané - a všichni jsme ... sjednoceni v potřebě milosti.

Brian McLaren reflects on Paul’s challenging task of implementing Jesus’ inclusive message in a growing spiritual community:

Paul wasn’t trying to define or explain the gospel at all; rather, he was trying to clean up a mess that Jesus had created through his gospel. By mess I mean Jesus had quite effectively ruined the tidy conventional categories of his religious community. In his mind, some prostitutes and tax collectors were closer to God than some Pharisees and priests—and the greatest faith Jesus could find in all Israel was found in the heart of a political enemy who belonged to another religion (Matthew 8:10). Similarly, Jesus broke the rules about clean and unclean, and he kept raising wild and revolutionary new proposals—about the Sabbath, about what’s kosher…. How do you work out a deep shift like this in a community of faithful people who have always defined themselves in exclusive ways?

McLaren highlights Paul’s Letter to the Romans as an example of Paul’s unifying message:

Romans aimed to address a more immediate, practical question in the early Christian movement…: How could Jews and gentiles in all their untamed diversity come and remain together as peers in the kingdom of God without having first- and second-class Christians?...

Paul, like Jesus, is not a modern Western linear-argument type of guy. He’s Middle Eastern. He thinks in circles and speaks in parables. Paul is … the kind [of poet] who understands the power of imagination and has a way with words. His letter (contrary to dominant readings) is no more of a well-reasoned, linear, logical, analytical argument than Jesus’s sermons were. And that’s not a bad thing….

What we have is not a premeditated work of scholarly theology, edited and reedited, complete with footnotes. Rather, Paul is dictating a letter to some people he loves on a subject he loves, expressing the honest, unedited, natural flow of his thoughts and feelings…. If we read Romans keeping these realities in mind, I think we will become more sensitive than ever to the wonderful dance of the Spirit of God and the mind of a man in the context of a community in crisis. Together, the Holy Spirit and Paul make move after move toward the single goal of justifying the gospel as good news for gentiles and Jews alike….

Paul asserts that God doesn’t play favorites. All human beings are on the same level, whatever their religious background. All violate their own conscience, all fall short of God’s glory, all break God’s laws. None can claim an inside track with God just because they have mastered a body of religious knowledge, avoided a list of proscribed behaviors, or identified themselves with a certain label. In this way, Paul renders every mouth silent and everyone accountable to God (Romans 3:19). There is no us versus them, no elite insiders and excluded outsiders. There’s just all of us—Jews and gentiles—and we’re all … united in our need of grace.