Rabín Or Rose vypráví o prorockém svědectví a duchovní odvaze rabína Abrahama Joshua Heschela (1907-1972), jednoho z největších náboženských vůdců 20. století.

Heschel přišel do Spojených států v roce 1940 pod velkým nátlakem, když jen o vlásek unikl brutálnímu nacistickému útoku v Evropě..... Tragédií je, že mnoho členů Heschelovy rodiny - včetně jeho matky a tří sester - bylo v následujících měsících a letech zavražděno nacisty..... Poté, co se Heschel aklimatizoval ve Spojených státech a prosadil se jako uznávaný akademik a nadaný náboženský spisovatel, se stále více angažoval ve veřejných záležitostech....

V březnu 1963 přednesl Heschel svůj první významný projev o občanských právech na Národní konferenci o náboženství a rase v Chicagu. Ve svém vystoupení přirovnal těžkou situaci Afroameričanů ve Spojených státech k osudu starověkých izraelských otroků v Egyptě. V jednom obzvláště dramatickém okamžiku prohlásil: "Pro děti Izraele bylo snazší přejít Rudé moře než pro černochy přejít některé univerzitní kampusy." [1] Dále vyzval posluchače - včetně mnoha židovských posluchačů - aby si vybrali mezi odkazem Faroacha nebo Mojžíše.

Heschel ztělesňoval moudrost hebrejských proroků v kritické době dějin. Jeho židovská víra ho inspirovala k úsilí o spravedlnost pro lidi na okraji společnosti:

V jemném prorockém stylu Heschel brojí proti dodržování rituálů odtržených od společenské odpovědnosti..... Napsal: "Modlitba není všelék, nenahrazuje činy." [2] Heschel byl sice výmluvným mluvčím disciplinovaného života v náboženské praxi - včetně modlitby a dalších tradičních obřadů -, ale neústupně volal po holistickém přístupu ke spiritualitě a etice....

Heschel se připojil k Dr. Kingovi a dalším vůdcům za občanská práva ve slavném pochodu Selma to Montgomery. Po návratu z tohoto protestu napsal následující slova:

Pro mnohé z nás byl pochod ze Selmy do Montgomery protestem a modlitbou. Nohy nejsou rty a pochod není klečení, a přesto naše nohy pronášely písně. I beze slov byl náš pochod bohoslužbou. Cítil jsem, že se mé nohy modlí. [3]

Pro Heschela byl pochod za volební práva svatým činem, ztělesněnou zbožnou odpovědí na neustálé Boží volání po důstojnosti a rovnosti..... Místo toho, aby se Heschel ve vzteku nebo zoufalství odvrátil od angažovanosti vůči nežidům, stal se zastáncem rasové spravedlnosti a mezináboženské spolupráce. Využil své vlastní zkušenosti oběti bigotnosti a nenávisti a snažil se tyto destruktivní jevy vymýtit ve své nové vlasti i na celém světě....

[Heschel] sehrál zásadní roli při léčení rasových, náboženských a politických ran v Americe i mimo ni..... Místo toho, aby se stáhl do ústraní a izoloval se od bolestí světa, pěstoval vztahy s různorodými kolegy a organizacemi a vydal se napomáhat jeho proměně

.

Přejme si, aby památka rabína Abrahama Joshuy Heschela byla i nadále zdrojem inspirace a výzvou pro všechny, kdo se snaží podílet na uzdravení naší společné civilizace.

Rabbi Or Rose tells of the prophetic witness and spiritual audacity of Rabbi Abraham Joshua Heschel (1907–1972), one of the great religious leaders of the 20th century.

Heschel came to the United States in 1940 under great duress, narrowly escaping the brutal Nazi onslaught in Europe…. Tragically, many of Heschel’s family members—including his mother and three of his sisters—were murdered by the Nazis in the following months and years.... After acculturating to life in the United States and establishing himself as a respected academic and gifted religious writer, Heschel became increasingly involved in public affairs….

Heschel gave his first major address on civil rights in March 1963 at the National Conference on Religion and Race in Chicago. In his remarks, he compared the plight of African Americans in the United States to the ancient Israelite slaves in Egypt. In one particularly dramatic moment, he stated, “It was easier for the children of Israel to cross the Red Sea than for a Negro to cross certain university campuses.” [1] He went on to challenge listeners—including many Jewish audience members—to choose between the legacies of Pharoah or Moses.

Heschel embodied the wisdom of the Hebrew prophets at a critical time in history. His Jewish faith inspired his commitment to justice for those on the margins:

In fine prophetic fashion, Heschel rails against ritual observance divorced from social responsibility.... He wrote, “Prayer is no panacea, no substitute for action.” [2] While Heschel was an eloquent spokesperson for a life of disciplined religious praxis—including prayer and other traditional observances—he was steadfast in his call for a holistic approach to spirituality and ethics….

Heschel joined Dr. King and other civil rights leaders in the famous Selma to Montgomery March. Upon returning from that protest, he wrote the following words:

For many of us the march from Selma to Montgomery was about protest and prayer. Legs are not lips, and marching is not kneeling, and yet our legs uttered songs. Even without words, our march was worship. I felt my legs were praying. [3]

For Heschel, marching for voting rights was a holy act, an embodied devotional response to God’s ongoing call for dignity and equality…. Rather than turn away in rage or despair from engagement with non-Jews, Heschel became a champion of racial justice and interreligious cooperation. He used his own experiences as a victim of bigotry and hatred to work to stamp out these destructive phenomena in his new homeland and throughout the world….

[Heschel] played a vital role in healing racial, religious, and political wounds in America and beyond…. Rather than retreating and insulating himself from the aches and pains of the world, he cultivated relationships with a diverse set of colleagues and organizations and set out to help transform it.

May Rabbi Abraham Joshua Heschel’s memory continue to serve as a source of inspiration and challenge to all those who seek to participate in the healing of our shared civilization.