Valarie Kaur popisuje, jak sikhská víra učí rozlišovat mezi hněvem vyvolaným osobní frustrací a hněvem, který bojuje proti nespravedlnosti:

V sikhské tradici je hněv neboli krodh jedním z pěti zlodějů, destruktivním impulsem, který může unést to, kým chceme být. Krodh se často spojuje se slovem kaam, které označuje nezdravou touhu. Kaam krodh naznačuje, že pomstychtivý hněv je spojen s touhou: Když nám svět odpírá to, co chceme, vzrůstá v nás vztek. Guru Nanak ji nazývá žíravou solí, která v nás ničí zlato. Guru Nanak zároveň plamenným jazykem vystupoval proti nespravedlnosti. Hněv, je-li vědomě využíván, je silou, která nás spojuje s naší mocí bojovat za druhé i za sebe. [1]

Kaur nabídl tuto moudrost během virtuálního setkání CAC:

Když svůj hněv stáčíme do lahví, může se dostat na dvě různá místa. Jedním z nich je jít dovnitř, což vede ke všem škodám, které může napáchat uvnitř našeho nervového systému, našeho psychického zdraví a našeho duchovního zdraví. V podstatě se odřízneme od částí svého vlastního srdce. Děláme ze sebe nemocné. K tomu je v této kultuře nuceno zejména tolik žen. Druhým směrem, kterým se to může ubírat, je výbuch, který způsobuje škody, vytváří násilí, vztek, který pohání nenávist a krutost. Stačí se podívat na titulky novin, abychom viděli, jaký svět to vytváří.

Mojí výzvou je ctít svůj vztek, pojmenovat ho, najít bezpečné nádoby na jeho zpracování, protože je to také způsob, jak milovat sami sebe. V sikhské moudrosti je samotným jádrem sikhské kosmické vize Ik Onkar, jednota, která se neustále rozvíjí. Je to výzva podívat se na kohokoli nebo cokoli a říci: "Jsi část mne, kterou ještě neznám." Oddělenost je iluze....

Pravá podstata reality spočívá v tom, že jsme jedno, ale tato jednota je jak vnitřní, tak vnější. Moje výzva, abychom neviděli nikoho cizího, začíná také uvnitř. Ach, ta moje bolest! Ach, můj stud! Ach, můj hněv! Jsi částí mého já, kterou ještě neznám. Mohu být na tebe zvědavý, místo abych tě vyhnal, vykázal nebo potlačil? Mohu tě milovat jako matka?

I ty nejtěžší, potenciálně nejostudnější části nás samých mají potenciál poskytnout nám vhled pro uzdravení, růst a transformaci. Čím více jsme schopni budovat svou schopnost milovat všechny části sebe sama, tím hlubší je naše schopnost milovat všechny části světa kolem nás, milované uvnitř i vně. To je posun ve vědomí a kultuře, který, jak věřím, zoufale potřebujeme, abychom zrodili nový svět, způsob vidění, způsob bytí, který nenechá nikoho mimo okruh naší péče. Potřebujeme revoluci srdce. Proto věřím, že revoluční láska je výzvou naší doby. [2]

Valarie Kaur describes how the Sikh faith teaches the difference between rage stirred from personal frustration and rage that fights against injustice:

In the Sikh tradition, rage, or krodh, is one of the five thieves, a destructive impulse that can hijack who we want to be. Krodh is often paired with the word kaam, which refers to unhealthy desire. Kaam krodh suggests that vengeful wrath is tied to desire: When the world denies what we want, rage rises in us. Guru Nanak calls it a corrosive salt that destroys the gold in us. At the same time, Guru Nanak spoke in fiery language against injustice. Rage, when consciously harnessed, is a force that connects us with our power to fight for others, and for ourselves. [1]

Kaur offered this wisdom during a CAC virtual gathering:

When we bottle up our rage, it can go in two different places. One is to go inward, and that leads to all of the damage it can wreak inside of our nervous systems, our psychological health, our spiritual health. We’re basically severing ourselves off from parts of our own hearts. We make ourselves sick. That is what so many women in particular have been forced to do in this culture. The other direction it can go is out to explode, creating harm, creating violence, the rage that drives the hatred and cruelty. We only have to look at the headlines to see what world that creates.

My invitation is to honor our rage, to name it, to find safe containers to process it, because it’s also a way that we love ourselves. In Sikh wisdom, the very heart of the Sikh cosmic vision is Ik Onkar, oneness ever unfolding. It’s an invitation to look at anyone or anything and say, “You are a part of me I do not yet know.” Separateness is an illusion….

The true nature of reality is that we are one, but that oneness is both inward and outward. My invitation to see no stranger also begins within. Oh, my pain! Oh, my shame! Oh, my rage! You are a part of me I do not yet know. Instead of banishing you or exiling you or suppressing you, can I be curious about you? Can I love you like a mother would?

Even the hardest, potentially most shameful parts of ourselves have the potential to give us insight for healing, growth, and transformation. The more we are able to build our capacity to love all parts of ourselves, the deeper our capacity to love all parts of the world around us, the beloved within and without. That is the shift in consciousness and culture that I believe we desperately need in order to birth a new world, a way of seeing, a way of being that leaves no one outside of our circle of care. What we need is a revolution of the heart. This is why I believe revolutionary love is the call of our times. [2]