Sikhská aktivistka Valarie Kaur se vydala do Guatemaly, aby se dozvěděla o genocidě původních obyvatel Mayů ve 20. století. Během pobytu se připojila k učitelům CAC a společně s nimi se zúčastnila online akce, jejímž cílem bylo prozkoumat, jak bychom mohli uctít náš hněv a poučit se z něj.

Mluvím k vám všem z Guatemaly. Byla jsem zde týden, abych studovala státem podporovanou genocidu původních obyvatel Mayů, ke které došlo v Guatemale v letech 1960 až 1996. Bylo pro mě důležité být zde ve chvíli, kdy Spojené státy procházejí tak katastrofální krizí. Chodil jsem od hrobu k hrobu. Prohlédl jsem si tolik kostlivců..... Odvíjel jsem se, cítil jsem smutek, cítil jsem vztek.

Vláda Spojených států se podílela na provádění genocidy, která se zde odehrála, a učila mě o tom starší mayská žena, mudrc Rosalina, která stále hledala svého otce a manžela. Když jsem se jí držel, uvědomil jsem si, že svět už mnohokrát skončil a mnohokrát se znovu zrodil. Tohle je prostě naše řada v tomto cyklu. V každém obratu v historii lidstva byli lidé uvrženi do temnoty a my máme na výběr:

Máme na výběr: stáhneme se do svého zoufalství, do nejmenších částí svého srdce, nebo se odvážíme pozvednout svůj pohled a protáhnout se temnotou, držet se jeden druhého a stát v lásce?

To, co jsem se od těchto mayských žen naučila, stejně jako od mnoha domorodých starších, je, že abychom se mohli ukázat celým srdcem, nesmíme se stydět za žádnou část svého já. Ach, můj žal! Ach, můj hněv! Ó, můj hněv! Jsi částí mého já, kterou ještě neznám. Máš informace, které mě můžeš naučit.

Tím se dostávám k tomu, proč ve své práci používám slovo vztek. Chci, abychom se dokázali postavit těm nejdivočejším a možná nejděsivějším částem vlastního srdce, abychom se kvůli něčemu rozzlobili. Cítit vztek je nejdivočejší forma hněvu a já se tomu nechtěl vyhýbat. Vztek používám jako podstatné jméno i sloveso. Vztekat se je způsob, jak můžeme zpracovat tu vitální ohnivou energii v nás, stejně jako to dělali naši nejmoudřejší předkové.

Řešením není náš vztek potlačit nebo ho nechat vybuchnout. Řešením je zpracovat náš vztek v bezpečných nádobách, jako to dělali mayští stařešinové, s nimiž jsem celý týden tančil a bubnoval, zpíval, křičel, naříkal, třásl se. Musíme tyto energie rozhýbat. Jakmile se rozzuříme a rozhýbeme tuto energii v těle, můžeme se sami sebe zeptat: Jaké informace můj vztek nese? Co vypovídá o tom, co je pro mě důležité? Co vypovídá o tom, co mám rád a za co chci bojovat? Jak chci tuto energii využít pro to, co dělám ve světě? Tuto využitou energii nazývám božský hněv. Cílem božského hněvu není pomsta, jeho cílem je změnit uspořádání světa.

Sikh activist Valarie Kaur traveled to Guatemala to learn about the 20th-century genocide of Mayan Indigenous peoples. While there, she joined CAC teachers in an online event to explore how we might honor and learn from our anger.

I’m speaking to you all from Guatemala City. I have been here for a week to study the state-sponsored genocide of Mayan Indigenous peoples that happened in Guatemala between 1960 and 1996. It was important to me to be here at a moment when the United States is undergoing such catastrophic crisis. I’ve gone from gravesite to gravesite. I’ve looked at so many skeletons…. I’ve been reeling, I’ve been feeling grief, I have been feeling rage.

The U.S. government was complicit in carrying out the genocide that happened here, and I was taught by an elder Mayan woman, a sage elder, Rosalina, who was still searching for her father and her husband. As I held fast to her, I realized that the world has ended many times before and the world has been rebirthed many times before. This is simply our turn in the cycle. In every turn through human history, people have been thrown into the darkness, and we have a choice: Do we retreat into our despair, into the smallest parts of our hearts, or do we dare to lift our gaze and reach out through the dark, holding fast to one another and standing in love?

What I learned from these Mayan women, as I’ve learned from so many Indigenous elders, is that in order to show up with our whole hearts, we must not be ashamed of any part of ourselves. Oh, my grief! Oh, my anger! Oh, my rage! You are a part of me I do not yet know. You have information to teach me.

This brings me to why I use the word rage in my work. I want us to be able to confront the fiercest and perhaps most terrifying parts of our own hearts, to feel angry about something. To feel rage is the fiercest form of anger and I didn’t want to shy away from that. I use rage as both a noun and a verb. To rage is how we can process that vital fiery energy inside of us just like our wisest ancestors did.

The solution is not to suppress our rage or to let it explode. The solution is to process our rage in safe containers like the Mayan elders I’ve been with all week, dancing and drumming, singing, screaming, wailing, shaking. We have to move those energies. Once we rage, once we move that energy through our body, we can ask ourselves: What information does my rage carry? What does it say about what’s important to me? What does it say about what I love and what I wish to fight for? How do I wish to harness this energy for what I do in the world? I call that harnessed energy divine rage. The aim of divine rage is not vengeance; its aim is to reorder the world.