Otec Richard Rohr vysvětluje, jak evangelia přinášejí poselství osvobození, zejména pro lidi vytlačené na okraj společnosti:

Velká většina lidí v průběhu dějin byla chudá, utlačovaná nebo nějakým způsobem "na okraji". Dějiny by četli ve smyslu potřeby změny, ale většina dějin byla psána a vykládána ze strany vítězů. Jedinečnou výjimkou je zjevení zvané Bible, které je alternativní historií ze strany často zotročených a utlačovaných lidí starověkého Izraele, jež vrcholí postavou obětního beránka v podobě samotného Ježíše.

V evangeliích mají chudí, postižení, celníci, hříšníci a outsideři tendenci Ježíše následovat. To ti uvnitř a nahoře - římští okupanti, velekněží a jejich spiklenci - ho ukřižují. Nemělo by nám to říci něco podstatného o perspektivě? Každý úhel pohledu je pohledem z určitého bodu. Chceme-li vidět plnější pravdu, musíme být schopni kritizovat perspektivu jakéhokoli vítěze.

Teologie osvobození - která se zaměřuje na osvobození lidí od náboženského, politického, sociálního a ekonomického útlaku - je oficiálním křesťanstvím často odmítána. Možná to není překvapivé, když si uvědomíme, kdo vykládal Písmo posledních sedmnáct set let. Zmocněná třída duchovních prosazovala svou vlastní perspektivu namísto perspektivy lidí na okraji společnosti, kteří zprvu přijímali poselství s takovým nadšením a nadějí. Jakmile se křesťanství stalo zavedeným náboženstvím Římské říše (po roce 313 n. l.), přestali jsme Bibli do značné míry číst ze strany chudých a utlačovaných. Četli jsme ji ze strany politického establishmentu a obvykle pohodlného kněžstva namísto ze strany lidí toužících po spravedlnosti a pravdě. Jediným způsobem, jak odpoutat náboženství od jeho běžného sňatku s mocí, penězi a vlastní důležitostí, je posunout naše priority tak, aby poskytovaly prostor bezmocným namísto vyhovění mocným.[1]

Když se Písmo čte očima zranitelnosti - což katolíci nazývají "preferenční volbou pro chudé" nebo "předpojatostí zdola" -, bude vždy osvobozující a proměňující. Písmo nebude používáno k utlačování nebo ohromování. Otázka už nebude znít: "Jak udržet status quo?". (což se často stává ve prospěch mě), ale "Jak můžeme všichni společně růst a měnit se?". Neměli bychom žádný vrchol, který bychom chránili, a takzvané "dno" by se stalo místem vzdělávání, skutečné změny a proměny pro všechny.

Dno je místo, kde nemáme žádná privilegia, která bychom museli dokazovat nebo chránit, ale kde máme o co usilovat a čím se stát. Ježíš takové lidi nazývá "blahoslavenými" (Mt 5,3). Dorothy Dayová řekla v podstatě totéž: "Jediný způsob, jak žít v nějakém opravdovém bezpečí, je žít tak blízko dna, že když spadnete, nemáte daleko k pádu, nemáte mnoho co ztratit."

Podle Dorothy Dayové je to jediná cesta, jak žít v opravdovém bezpečí. [2] Z tohoto místa, kde by se málokdo rozhodl být, můžeme být použiti jako nástroje proměny a osvobození pro zbytek světa.[3]

Father Richard Rohr explains how the Gospels impart a message of liberation, particularly for people pushed to the margins of society:

The vast majority of people throughout history have been poor, oppressed, or in some way “on the margins.” They would have read history in terms of a need for change, but most of history has been written and interpreted from the side of the winners. The unique exception is the revelation called the Bible, which is an alternative history from the side of the often enslaved and oppressed people of ancient Israel, culminating in the scapegoat figure of Jesus himself.

In the Gospels, the poor, people with disabilities, tax collectors, sinners, and outsiders tend to follow Jesus. It’s those on the inside and the top—the Roman occupiers, the chief priests and their conspirators—who crucify him. Shouldn’t that tell us something significant about perspective? Every viewpoint is a view from a point. We must be able to critique any winner’s perspective if we are to see a fuller truth.

Liberation theology—which focuses on freeing people from religious, political, social, and economic oppression—is often dismissed by official Christianity. Perhaps that’s not surprising when we consider who interpreted the Scriptures for the last seventeen hundred years. The empowered clerical class enforced their own perspective instead of that of the marginalized, who first received the message with such excitement and hope. Once Christianity became the established religion of the Roman Empire (after 313 CE), we largely stopped reading the Bible from the side of the poor and the oppressed. We read it from the side of the political establishment and the usually comfortable priesthood instead of from the side of people hungry for justice and truth. Shifting our priorities to make room for the powerless instead of accommodating the powerful is the only way to detach religion from its common marriage to power, money, and self-importance. [1]

When Scripture is read through the eyes of vulnerability—what Catholics call the “preferential option for the poor” or the “bias from the bottom”—it will always be liberating and transformative. Scripture will not be used to oppress or impress. The question is no longer, “How can I maintain the status quo?” (which often happens to benefit me), but “How can we all grow and change together?” We would have no top to protect, and the so-called “bottom” becomes the place of education, real change, and transformation for all.

The bottom is where we have no privilege to prove or protect but much to seek and become. Jesus called such people “blessed” (Matthew 5:3). Dorothy Day said much the same: “The only way to live in any true security is to live so close to the bottom that when you fall you do not have far to drop, you do not have much to lose.” [2] From that place, where few would choose to be, we can be used as instruments of transformation and liberation for the rest of the world. [3]