Otec Richard Rohr chápe osvobození jako základní příběh hebrejského i křesťanského Písma:

Téma osvobození je největším rámcem, v němž lze chápat spiritualitu. Pojem teologie osvobození má pro některé lidi negativní konotaci. Zní jako něco kacířského, levicového nebo marxistického, a rozhodně ne biblického. Ve skutečnosti je osvobození od samého počátku jádrem židovské i křesťanské tradice. Je s podivem, že se velká část křesťanství dokázala této pravdě tak dlouho vyhýbat, pravděpodobně proto, že mnozí z nás čtou dějiny shora dolů a málokdy zdola nahoru, což je opakující se perspektiva hebrejských i křesťanských písem.

Počátky tématu osvobození vidíme již čtrnáct set let před Ježíšem v podobě zotročení a exodu židovského národa. Stalo se něco božského, co utlačované skupině semitského národa v Egyptě umožnilo zažít mnoho úrovní postupného osvobození. Tento příběh se stal základní předlohou a metaforou pro celou Bibli. Exodus byl vnitřní i vnější cestou. Pokud naše vnitřní cesta neodpovídá vnější cestě osvobození všech a nevede k ní, nemáme skutečnou svobodu ani "spásu". Právě na to teologie osvobození poctivě poukazuje.

Mojžíš je historická postava, která stojí v centru události Exodu a spirituality, která z této zkušenosti vyrostla (Ex 3,1-15). Hlas, který Mojžíš slyší z hořícího keře, ho okamžitě vyzývá, aby se postavil faraónovi a řekl mu, aby propustil svůj lid! Neříká mu, aby šel do chrámu nebo ho postavil.

Tady vidíme prvotní vnitřní zkušenost, která má okamžitě společenské, ekonomické a politické důsledky! Teologie osvobození ukazuje, že spiritualita a jednání jsou od samého počátku propojeny a nelze je od sebe oddělit. Někteří lidé se nejprve vydávají na cestu činu a vnitřní zkušenost jim může být dána až na samotné cestě. Jiní mají vnitřní zkušenost, která je pak vede k činu. Nezáleží na tom, na které straně to začne. Nakonec se jednání a spiritualita musí setkat a vzájemně se živit. Je-li modlitba autentická, vždy povede ke skutkům milosrdenství; když se o skutky milosrdenství pokoušíme v jakékoli hloubce, vždy nás přivedou k modlitbě.

Velmi brzy v židovské tradici dochází k rozkolu mezi tradicí Exodu - která je podle mého názoru původní tradicí osvobození - a kněžskou tradicí, která se rozvíjí v Leviticu a Numeri. Kněžská mentalita se vždy snaží organizovat, kontrolovat a udržovat původní mystickou zkušenost pomocí modlitby a rituálu.Jsou to židovští proroci, kteří spojují vnitřní prožitek Boha a vnější práci pro spravedlnost a pravdu. Toto spojení je zoufale potřebné, a přesto se mu dodnes brání a vyhýbají se mu. Proroky potřebujeme vždy a navždy, jinak většina náboženství uctívá sama sebe místo Boha. Tento vzor je trvalý.

Father Richard Rohr understands liberation to be the underlying story of both the Hebrew and Christian Scriptures:

The theme of liberation is the largest frame in which to understand spirituality. The term liberation theology has a negative connotation for some people. It sounds like something heretical, leftist, or Marxist, and certainly not biblical. In fact, liberation is at the heart of both the Jewish and Christian traditions from the very beginning. It’s amazing that much of Christianity has been able to avoid that truth for so long, probably because many of us read history from the top down and seldom from the bottom up, which is the recurring perspective of both the Hebrew and the Christian Scriptures.

We see the beginnings of the liberation theme as early as fourteen hundred years before Jesus with the enslavement and exodus of the Jewish people. Something divine happened that allowed an oppressed group of Semitic people in Egypt to experience many levels of gradual liberation. This story became the basic template and metaphor for the entire Bible. The Exodus was both an inner and an outer journey. If our inner journey does not match and lead to an outer journey of liberation for all, we have no true freedom or “salvation.” That is what liberation theology is honest enough to point out.

Moses is the historical character at the heart of the Exodus event and of the spirituality that grew from that experience (Exodus 3:1–15). The voice Moses hears from the burning bush immediately calls him to confront the pharaoh and tell him to let his people go! It does not tell him to go to a temple or to build one.

Here we see a primary inner experience that immediately has social, economic, and political implications! Liberation theology shows that spirituality and action are connected from the very beginning and can never be separated. Some people set out to act first, and an inner experience may be given to them on the journey itself. Others have an inner experience that then leads them into action. It doesn’t matter on which side it begins. Eventually action and spirituality must meet and feed one another. When prayer is authentic, it will always lead to actions of mercy; when actions of mercy are attempted at any depth, they will always lead us to prayer.

Very early in the Jewish tradition there is a split between the Exodus tradition—which I believe is the original tradition of liberation—and the priestly tradition that develops in Leviticus and Numbers. The priestly mentality invariably tries to organize, control, and perpetuate the initial mystical experience with prayer and ritual. It’s the Jewish prophets who bring together the inner God-experience and outer work for justice and truth. This connection is desperately needed and yet resented and avoided to this day. We always and forever need the prophets or else most religion worships itself instead of God. The pattern is persistent.