Brian McLaren se zamýšlí nad tím, jak nás Ježíšovo inkluzivní poselství vyzývá k neustálému obrácení:

[Ježíš] rád přirovnával Boží království k večírku. Otevřenou hranici Božího království demonstroval tím, že pořádal nebo se účastnil večírků, kde byli vítáni i ti nejznámější vyvrhelové a hříšníci.

Ježíš byl za toto "stolování" s notorickými hříšníky často kritizován; jeho kritici se domnívali, že Ježíšovo přijetí těchto lidí znamená schválení a souhlas s jejich ošuntělým chováním. To však špatně pochopili: Ježíš jim chtěl pomoci prožít proměnu. Odmítnutí lidi zatvrzuje, ale přijetí umožňuje proměnu. Tím, že Ježíš přijímal a vítal lidi ve své přítomnosti takové, jací byli, se všemi jejich problémy a nedokonalostmi, je vystavoval svému příkladu a svému tajnému poselství. Tímto způsobem je mohl vyzvat, aby se zamysleli - a znovu se zamysleli - a zvážili, zda se nestanou součástí Božího království, aby mohli zažít a podílet se na proměně, která plyne z interaktivního vztahu s Bohem a druhými....

Smyslem Ježíšova poselství je inkluze - šokující, skandální inkluze: Boží království je dostupné všem, počínaje těmi nejmenšími. Přesto Ježíš často varuje lidi před možností, že království promeškají. "Nebudete-li jako dítě," řekl, "nevejdete do království" (viz Mt 18,3). Tato možnost je tedy reálná: Boží království, které je dostupné všem, mohou někteří propásnout.

Tato obava je zvláště aktuální v dnešní době, kdy je křesťanské náboženství příliš často vnímáno jako rozdělující, odsuzující, hněvivé a vylučující hnutí - tedy téměř opak království pokoje, které je dostupné všem, počínaje těmi nejmenšími. Jak je možné, že někteří lidé interpretují Ježíšovo poselství jako výlučné, zatímco jiní v něm vidí nejradikálnější inkluzivní poselství v dějinách lidstva?

McLaren poukazuje na svátostnou povahu křtu a eucharistie, čímž ctí radikální inkluzivitu Ježíšova poslání a zároveň pojmenovává hluboký závazek, který je nutný k tomu, aby se k němu člověk připojil:

To, co potřebujeme, je požadavek, aby ti, kdo chtějí vstoupit, skutečně změnili své srdce - aby se nevplížili, aby dosáhli svých vlastních cílů, ale aby se skutečně chtěli naučit novému způsobu myšlení, cítění, života a bytí na "Božích pastvinách". Možná právě proto byl křest ... pro Ježíše a jeho učedníky tak důležitý..... Bylo důležité vyzvat lidi ke změně srdce a poskytnout jim dramatický způsob, jak veřejně vystoupit, když řeknou: "Ano, tato změna srdce se ve mně udála a jsem ochoten se veřejně identifikovat jako člověk, který se vydal novou cestou." V tomto případě se jedná o to, aby se lidé mohli veřejně identifikovat jako lidé, kteří se vydali novou cestou. A možná, že křesťanský rituál eucharistie měl fungovat podobným způsobem - jako druh pravidelného znovuzavedení, kdy lidé shromážděním se u stolu a sdílením chleba a vína říkají, že pokračují v Ježíšově tradici shromažďování v inkluzivním společenství. "Stále jsem v tom," říkají, "mé srdce je stále v tomto poslání a snu. Jsem stále oddaný."

Brian McLaren considers how Jesus’ inclusive message invites us to ongoing conversion:

[Jesus] loved to compare the kingdom of God to a party. He would demonstrate the open border of the kingdom of God by hosting or participating in parties where even the most notorious outcasts and sinners were welcome.

Jesus was often criticized for this “table fellowship” with notorious sinners; his critics assumed that Jesus’ acceptance of these people implied an approval and endorsement of their shabby behavior. But they misunderstood: Jesus wanted to help them experience transformation. Rejection hardens people, but acceptance makes transformation possible. By accepting and welcoming people into his presence, just as they were, with all their problems and imperfections, Jesus was exposing them to his example and to his secret message. In this way, he could challenge them to think—and think again—and consider becoming part of the kingdom of God so they could experience and participate in the transformation that flows from being in interactive relationship with God and others….

The thrust of Jesus’ message is about inclusion—shocking, scandalous inclusion: the kingdom of God is available to all, beginning with the least. Yet Jesus often warns people of the possibility of missing the kingdom. “Unless you become like a little child,” he said, “you shall not enter the kingdom” (see Matthew 18:3). So the possibility is real: the kingdom of God that is available to all can be missed by some.

This concern is especially relevant these days when the Christian religion is too often perceived as a divisive, judgmental, rancorous, and exclusionary movement—nearly the opposite of a kingdom of peace, available to all, beginning with the least. How can some people interpret Jesus’ message as exclusive, while others see it as the most radically inclusive message in human history?

McLaren points to the sacramental nature of baptism and the Eucharist, honoring the radical inclusivity of Jesus’ mission, while also naming the deep commitment required to join it:

What we need is a requirement that those who wish to enter actually have a change of heart—that they don’t sneak in to accomplish their own agenda, but rather that they genuinely want to learn a new way of thinking, feeling, living, and being in “the pastures of God.” Perhaps that is why baptism … was so important to Jesus and his disciples…. It was important to call people to a change of heart and give them a dramatic way of going public by saying, “Yes, this change of heart has happened within me, and I’m willing to identify myself publicly as a person who is on a new path.” And perhaps the Christian ritual of Eucharist was intended to function in a similar way—a kind of regular recommitment where people say, by gathering around a table and sharing in bread and wine, that they are continuing Jesus’ tradition of gathering in an inclusive community. “I’m still in,” they’re saying, “My heart is still in this mission and dream. I’m still committed.”