Den památky (Spojené státy americké) 

Chceme-li poznat lásku, musíme říkat pravdu sobě i druhým. Vytváření falešného já k zamaskování obav a nejistot se stalo tak běžným, že mnozí z nás zapomínají, kdo jsou a co pod touto přetvářkou cítí. Prolomení tohoto popírání je vždy prvním krokem k odhalení naší touhy být upřímní a jasní.  
-bell hooks, All About Love 

Richard Rohr popisuje pokušení skrývat a popírat to, co nás učili, že je v nás nepřijatelné:  

V mládí se ztotožňujeme se svou osobností/maskou tak silně, že se stáváme mistry popírání a učíme se odstraňovat nebo skrývat vše, co ji nepodporuje. Naše persona ani náš stín nejsou samy o sobě zlé; pouze nám umožňují páchat zlo, aniž bychom to rozpoznali. Naše stínové já z nás všech na určité úrovni dělá pokrytce. Hypokrit je řecké slovo, které jednoduše znamená "herec", někdo, kdo hraje roli, místo aby byl "skutečný". Všichni jsme v té či oné skříni a společnost nás dokonce k hraní takových rolí vybízí. Obvykle všichni ostatní vidí náš stín, takže je velmi důležité, abychom se dozvěděli, co o nás všichni ostatní vědí - kromě nás!  

Svatí nebo celiství jedinci, ti, které nazýváme "svatými", jsou právě ti, kteří nemají žádné "já", které by chránili nebo promítali. Jejich "já" je ve vědomém spojení s Božím "JÁ JSEM", a to je víc než dost. Božské sjednocení převáží nad jakoukoli potřebou sebenenávisti nebo sebeobdivu. Láska nás pevně, bezpečně a vždy drží. Takoví lidé se setkali s nepřítelem a vědí, že hlavním nepřítelem je "já" (abychom si vypůjčili z komiksové postavičky Pogo). Ale ani oni "já" nenávidí, jen vidí skrz a za malé "já"."  

Čím blíže jsme světlu, tím více svého stínu vidíme. Skutečně svatí lidé jsou tedy vždy pokorní lidé. Křesťanům by prokázalo velkou službu, kdyby se stín odlišoval od hříchu. Hřích a stín nejsou totéž! Byli jsme tak povzbuzováni k tomu, abychom se vyhýbali hříchu, že mnozí z nás se vyhýbali konfrontaci se svým stínem, a pak jsme nakonec "hřešili" ještě hůře - a přitom jsme si to neuvědomovali! Jak učil Pavel: "Andělé temnoty se musí převlékat za anděly světla" (2 Kor 11,14). Osobnost v sobě nesnese zlo, a tak ho vždy maskuje jako dobro. Stínové já se vždy prezentuje jako něco jako rozvážnost, zdravý rozum a spravedlnost. Říká: "Dělám to pro tvé dobro," zatímco ve skutečnosti projevuje strach, kontrolu, manipulaci nebo dokonce pomstu. Není fascinující, že jméno Lucifer znamená doslova "nositel světla"? Zlý vždycky dělá z temnoty světlo - a ze světla tmu.  

Dar stínového boje spočívá v rozpoznání stínu a jeho her, což stínu odebere většinu jeho skryté moci. Není divu, že Terezie z Avily říkala, že sídlo pravého sebepoznání je nezbytným prvním sídlem na duchovní cestě. Totéž říkal Sokrates: "Poznej sám sebe!"   

Memorial Day (United States) 

To know love we have to tell the truth to ourselves and to others. Creating a false self to mask fears and insecurities has become so common that many of us forget who we are and what we feel underneath the pretense. Breaking through this denial is always the first step in uncovering our longing to be honest and clear.   
—bell hooks, All About Love 

Richard Rohr describes the temptation to hide and deny what we’ve been taught is unacceptable within us:  

We identify with our persona/mask so strongly when we’re young that we become masters of denial and learn to eliminate or hide anything that doesn’t support it. Neither our persona nor our shadow is evil in itself; they just allow us to do evil without recognizing it. Our shadow self makes us all into hypocrites on some level. Hypocrite is a Greek word that simply means “actor,” someone playing a role rather than being “real.” We’re all in one kind of closet or another and are even encouraged by society to play such roles. Usually everybody else can see our shadow, so it’s crucial that we learn what everybody else knows about us—except us!  

Holy or whole individuals, the ones we call “saints,” are precisely the ones who have no “I” to protect or project. Their “I” is in conscious union with the “I AM” of God, and that is more than enough. Divine union overrides any need for self-hatred or self-adoration. Love holds us tightly and safely and always. Such people have met the enemy and know that the major enemy is “me” (to borrow from the comic strip character Pogo). But they do not hate the “me” either; they just see through and beyond the little “me.”  

The closer we get to the light, the more of our shadow we see. Thus, truly holy people are always humble people. Christians would have been done a great service if the shadow had been distinguished from sin. Sin and shadow are not the same! We were so encouraged to avoid sin that many of us avoided facing our shadow, and then we ended up “sinning” even worse—while unaware besides! As Paul taught, “The angels of darkness must disguise themselves as angels of light” (2 Corinthians 11:14). The persona cannot bear to see evil in itself, so it always disguises it as good. The shadow self invariably presents itself as something like prudence, common sense, and justice. It says, “I’m doing this for your good,” when it actually manifests fear, control, manipulation, or even vengeance. Isn’t it fascinating that the name Lucifer literally means “light bearer”? The evil one always makes darkness look like light—and makes light look like darkness.  

The gift of shadowboxing is in recognizing the shadow and its games, which takes away most of the shadow’s hidden power. No wonder that Teresa of Ávila said that the mansion of true self-knowledge was the necessary first mansion on the spiritual journey. Socrates said the same thing, “Know yourself!”