Otec Richard Rohr hovoří o významu našich prvních představ o Bohu:  

Většina lidí poprvé zakouší bezpodmínečnou lásku nikoli prostřednictvím obrazu muže, ale prostřednictvím obrazu ženy - ve většině případů své matky. Zdá se, že pro velkou část lidského rodu je matka tou, která poprvé rozhrne závoj a umožní nám nahlédnout, co je to láska, a to prostřednictvím zážitků zakotvení, intimity, něhy a bezpečí - tedy věcí, které si většina z nás spojuje s Bohem v tom nejlepším.Jedním ze zklamání, kterého jsem byl jako kněz a duchovní vůdce svědkem, je to, že mnoho lidí vychází z pravého opaku - z toxického a negativního obrazu Boha. Dokud tomu tak bude, nikdy se nestane nic úžasného a nic proměňujícího.  

Jedním z důvodů, proč jsem se začal věnovat práci s muži, bylo to, že jsem si uvědomil, že strašná spousta lidí nezažívá, neočekává a nedůvěřuje onomu milovanému vztahu skrze muže. Čím více kultur po celém světě jsem procestoval, tím více jsem byl přesvědčen o univerzální povaze toho, čemu říkám otcovské zranění. Zdá se, že je to rána, kterou mnoho lidí nedokáže prolomit; neočekávají, že by z tohoto místa mohla přijít láska.  

Autorka Shannon K. Evansová se zamýšlí nad tím, jak je důležité připustit v našem prožívání Boha jak mužské, tak ženské vlastnosti: 

Ženské prvky v Bohu jsou důležitou rovnováhou k těm mužským. Pokud jsme o božství poznali jen Boha Otce, chodíme duchovně kulhavě, ano, i ti z nás, kteří měli to štěstí, že byli vychováváni tak, aby "ho" vnímali jako milujícího a něžného, nikoliv odměřeného či přísného.... 

Mužnost Boha zde není viníkem. Představovat si Boha jako muže je cenné a dobré pro naše duchovní já ... Ale pokud ta představa zůstane nevyvážená, tak nás víra v Boha, který je výhradně mužského pohlaví, může zavést cestou legalismu, perfekcionismu, strachu, sebekritiky a tíživého pocitu bezcennosti. Je smutné, že mnohé z našich náboženských zkušeností jsou poznamenány právě takovými věcmi.  

Na druhou stranu, když do svého chápání Boha začleníme božské ženství, zjistíme, že se nám snáze internalizuje soucit, inkluzivita, radikální přijetí, spravedlnost pro odstrčené a bezpodmínečná láska. V mém vlastním životě mi božská ženskost nabídla mateřské pozvání k odpočinku a přítomnosti. Po celoživotním předpokladu, že pro můj duchovní růst bude vždy nutné usilovat a obětovat se, to byla vskutku dobrá zpráva. [1]  

Richard uzavírá:  

Ať už je Bůh kdokoli, nějakým způsobem se hluboce projevuje v tom, co znamená být ženský a mužský - obojí! V naší době však musíme najít způsob, jak rozpoznat, zamilovat si a důvěřovat ženské tváři Boha. Většina z nás tuto tvář v našich církvích nedostala, i když my katolíci jsme ji vyřešili geniálním způsobem prostřednictvím Marie. Ona se pro mnoho lidí stala dostupnou, důvěryhodnou a bezpečnou Boží tváří.

Father Richard Rohr speaks of the significance of our first images of God:  

Most people first experience unconditional love not through the image of a man, but through the image of a woman—in most cases, their mother. It seems that for much of the human race, the mother is the one who first parts the veil and allows us to glimpse what love is, through experiences of grounding, intimacy, tenderness, and safety—things that most of us associate with God at God’s best. One of the disappointing things I have witnessed as a priest and spiritual director is how many people operate from the opposite of that—from a toxic and negative image of God. Nothing wonderful and nothing transformative is ever going to happen as long as that’s the case.  

One of the reasons I started to do men’s work was because I realized that an awful lot of people didn’t experience, expect, or trust that beloved relationship through the masculine. The more cultures I traveled to around the globe, the more convinced I became of the universal nature of what I call the father-wound. It seems to be a wound that many people cannot break through; they don’t expect love to come from that place.  

Author Shannon K. Evans considers the importance of allowing both masculine and feminine qualities in our experience of God: 

The feminine elements in God are an important balance to the masculine ones. If all we have known of the divine is God the Father, we are walking with a spiritual limp, yes, even those of us who were lucky enough to be raised to see “him” as loving and tender rather than aloof or stern…. 

The masculinity of God is not the culprit here. Imaging God as male is valuable and good for our spiritual selves…. But left unbalanced, a belief in a God who is exclusively male can lead us down a road of legalism, perfectionism, fear, self-criticism, and a plaguing sense of unworthiness. Sadly, many of our religious experiences have been marked by such things.  

On the other hand, when we integrate the divine feminine into our understanding of God, we find we have an easier time internalizing compassion, inclusivity, radical acceptance, justice for the outcast, and unconditional love. In my own life the divine feminine has offered me a maternal invitation to rest and be present. After a lifetime of assuming that striving and sacrifice would always be required for my spiritual growth, this was good news indeed. [1]  

Richard concludes:  

Whoever God is, God is somehow profoundly revealed in what it means to be feminine and masculine—both! But in our time, we have to find a way to recognize, to fall in love with, and to trust the feminine face of God. Most of us were not given that face in our churches, although we Catholics resolved it in an ingenious way through Mary. She, for many people, has become the accessible, trustworthy, and safe face of God.