Svatý čtvrtek

Oddanost je zjištění, že jsme v řece lásky a že plujeme, aniž bychom museli cokoli dělat. -David Benner, Odddání se lásce  

Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, že odevzdání se je prosté přijetí skutečnosti, že nemáme nic pod kontrolou: 

Pokud nemůžeme kontrolovat život a smrt, proč trávíme tolik času snahou kontrolovat menší výsledky? Říkejme tomu osud, prozřetelnost, vedení, synchronicita nebo náhoda, ale lidé, kteří jsou napojeni na Zdroj, nepotřebují řídit svůj život a program. Vědí, že je to za ně uděláno mnohem lépe, než by kdy mohli. Ti, kdo se odevzdávají, jsou přijímáni a proudění se děje skrze ně. Ti, kdo se nevzdávají kontroly, jsou stále přijímáni, ale výrazně zpomalují přirozený tok Ducha.  

Když se nastavíme tak, že si myslíme, že si zasloužíme, očekáváme nebo potřebujeme, aby se určité věci staly, nastavujeme se na neustálé neštěstí a konečnou neschopnost užívat si nebo alespoň dovolit to, co se stejně stane. Po nějaké době zjistíme, že se na určité úrovni bráníme téměř všemu. Je to hrozný způsob života. Vzdát se kontroly je škola, jak se naučit sjednocení, soucitu a porozumění. Nakonec je to škola konečného odpoutání, které nazýváme smrtí. Existuje právě teď, kdy čelíme sociální nejistotě, ekonomické křehkosti a zranitelnosti našich vlastních těl, něco hlubšího, čemu se můžeme odevzdat, co nás může uzemnit v rozrušení?  

Poddat se božskému proudu neznamená vzdát se, kapitulovat, stát se loutkou, být naivní, nezodpovědný nebo přestat plánovat a přemýšlet. Odevzdání se znamená klidné vnitřní otevření, které udržuje potrubí živé vody proudící k lásce. [1]  

Jsem si tím jistý: pokaždé, když se odevzdáme lásce, jsme se také právě rozhodli zemřít. Pokaždé, když se necháme orientovat láskou, opouštíme sami sebe jako autonomní jednotku a odevzdali jsme kousek sebe něčemu nebo někomu jinému, a to se nedá snadno získat zpět - pokud se nerozhodneme přestat milovat - což mnozí dělají. Ale i tehdy, když se toto rozšířené já chce stáhnout zpět do sebe, uvědomí si, že je nyní uvězněno v mnohem větší pravdě. A láska opět vítězí. [2]  

Ježíš měl jistě tucet dobrých důvodů, proč neměl zemřít tak mladý, v té chvíli tak neúspěšný, a navíc Syn Boží! Tím, že se Ježíš stal velikonočním beránkem a navíc služebníkem, který si umývá nohy, činí Boží lásku lidskou, osobní, jasnou a zcela konkrétní. Ježíš je předán náboženské a politické moci a my musíme být předáni Bohu ze své moci, privilegií a potřeby kontroly. Jinak nikdy nedospějeme a nebudeme se podílet na tajemství Boha a lásky. Jde skutečně o "předání" k hlubší víře a životu. [3]  

Holy Thursday

Surrender is the discovery that we are in a river of love and that we float without having to do anything. —David Benner, Surrender to Love  

Father Richard Rohr considers how surrender is simply accepting the reality that we are not in control: 

If we cannot control life and death, why do we spend so much time trying to control smaller outcomes? Call it destiny, providence, guidance, synchronicity, or coincidence, but people who are connected to the Source do not need to steer their own life and agenda. They know that it is being done for them in a much better way than they ever could. Those who hand themselves over are received, and the flow happens through them. Those who don’t relinquish control are still received, but they significantly slow down the natural flow of Spirit.  

When we set ourselves up to think we deserve, expect, or need certain things to happen, we are setting ourselves up for constant unhappiness and a final inability to enjoy or at least allow what is going to happen anyway. After a while, we find ourselves resisting almost everything at some level. It is a terrible way to live. Giving up control is a school to learn union, compassion, and understanding. It is ultimately a school for the final letting go that we call death. Right now, as we face social uncertainty, economic fragility, and the vulnerability of our own bodies, is there something deeper that we can surrender to, that can ground us in disruption?  

Surrendering to the divine flow is not about giving in, capitulating, becoming a puppet, being naïve, being irresponsible, or stopping all planning and thinking. Surrender is about a peaceful inner opening that keeps the conduit of living water flowing to love. [1]  

I am confident in this: every time we surrender to love, we have also just chosen to die. Every time we let love orient us, we are letting go of ourselves as an autonomous unit and have given a bit of ourselves away to something or someone else, and it is not easily retrieved—unless we choose to stop loving—which many do. But even then, when that expanded self wants to retreat back into itself, it realizes it is trapped in a much larger truth now. And love wins again. [2]  

Jesus surely had a dozen good reasons why he should not have had to die so young, so unsuccessful at that point, and the Son of God besides! By becoming the Passover Lamb, plus the foot-washing servant, Jesus makes God’s love human, personal, clear, and quite concrete. Jesus is handed over to the religious and political powers-that-be, and we must be handed over to God from our power, privilege, and need for control. Otherwise, we will never grow up or participate in the mystery of God and love. It really is about “passing over” to a deeper faith and life. [3]