Ve mně je opravdu hluboká studna. A v ní přebývá Bůh. Někdy jsem tam i já.  

Bože, nastala úzkostná doba… musíme Ti pomoci, abychom si mohli pomoci sami. A to je to jediné, co můžeme v těchto dnech zvládnout, a také to jediné, na čem skutečně záleží: abychom si uchránili ten kousek Tebe, Bože, v sobě. 
-Etty Hillesum, Přerušený život 

Otec Richard se tváří v tvář kolektivnímu utrpení obrací k Písmu a kontemplaci.   

V moudrosti žalmů čteme: 

Jedině v Bohu odpočívá má duše. 
Bůh je zdrojem mé naděje. 
V Bohu nacházím útočiště, svou skálu a své bezpečí. 
-Psalm 62,5-6 

Co může znamenat najít takovéto spočinutí ve světě, jako je ten náš? Každý den se stále více lidí potýká s katastrofou extrémního počasí. Neurotický zpravodajský cyklus je stále více poháněn slovy a činy, které podněcují nenávist, zasévají nesvár a zesilují chaos. V ekonomice, která je navržena tak, aby chránila bohaté a mocné na úkor příliš mnoha lidí žijících na okraji společnosti, neexistuje žádná záruka budoucnosti.  

Není divu, že duševní a emocionální zdraví tolika lidí v USA citelně upadá! V občanské konverzaci jsme ve velkém opustili jakýkoli smysl pro pravdu, objektivitu, vědu nebo náboženství; nyní si uvědomujeme, že žijeme s katastrofálními výsledky několika staletí toho, co filozofové nazývají nihilismem (nic neznamená nic, žádné univerzální zákonitosti neexistují). 

Nějakým způsobem naším zaměstnáním a posláním jako věřících musí být nejprve obnovit Božský střed tím, že jej sami podržíme a plně obsadíme. Pokud kontemplace něco znamená, znamená to, že můžeme "chránit ten malý kousek Tebe, Bože", jak popisuje Etty Hillesum. Jakou jinou moc nyní máme? Všechno ostatní nás trhá na kusy, uvnitř i navenek. Na takovém místě nemůžeme setrvávat delší dobu, jinak se stane naším vězením. 

Bůh s námi nemůže zůstat v místě strachu. 
Bůh s námi nemůže zůstat v místě zlé vůle nebo nenávisti. 
Bůh s námi nemůže zůstat uvnitř nepřetržité salvy nároků a protinároků. 
Bůh s námi nemůže zůstat v nekonečném proudu online punditry a analýz. 
Bůh nemůže mluvit uvnitř tolika rozzlobeného hluku a vědomého klamu. 
Bůh se nemůže narodit jinak než v lůně Lásky. 
Takže nabídněte Bohu toto lůno. 

Kontemplace ti může pomoci stát na stráži u dveří tvých smyslů, aby si chaos nemohl prorazit cestu do tvé duše. Pokud mu to dovolíme příliš dlouho, stane se tím, kým jsme, a my už nebudeme mít přirozený přístup k životodárné "opravdu hluboké studni", k níž se Etty Hillesumová tak často vracela, aby našla svobodu. 

V této době navrhuji nějakou formu veřejné služby, dobrovolnictví, mystickou četbu od mistrů, modlitbu - nebo nejlépe všechno výše uvedené. 

Nyní můžete mnoho získat a nemáte co ztratit. Vůbec nic.  
A svět - s vámi jako stabilním středem - nemá co ztratit. 
A může získat vše.  

There is a really deep well inside me. And in it dwells God. Sometimes I am there, too.  

Dear God, these are anxious times… We must help You to help ourselves. And that is all we can manage these days and also all that really matters: that we safeguard that little piece of You, God, in ourselves. 
—Etty Hillesum, An Interrupted Life 

Father Richard turns to Scripture and contemplation in the face of collective suffering.   

In the wisdom of the Psalms, we read: 

In God alone is my soul at rest. 
God is the source of my hope. 
In God I find shelter, my rock, and my safety. 
—Psalm 62:5–6 

What could it mean to find rest like this in a world such as ours? Every day more and more people face the catastrophe of extreme weather. The neurotic news cycle is increasingly driven by words and deeds that incite hatred, sow discord, and amplify chaos. There is no guarantee of the future in an economy designed to protect the rich and powerful at the expense of far too many people subsisting at society’s margins.  

It’s no wonder the mental and emotional health of so many people in the USA is in tangible decline! We have wholesale abandoned any sense of truth, objectivity, science, or religion in civil conversation; we now recognize we’re living with the catastrophic results of several centuries of what philosophers call nihilism (nothing means anything; no universal patterns exist). 

Somehow our occupation and vocation as believers must be to first restore the Divine Center by holding it and fully occupying it ourselves. If contemplation means anything, it means that we can “safeguard that little piece of You, God,” as Etty Hillesum describes. What other power do we have now? All else is tearing us apart, inside and out. We cannot abide in such a place for any length of time or it will become our prison. 

God cannot abide with us in a place of fear. 
God cannot abide with us in a place of ill will or hatred. 
God cannot abide with us inside a nonstop volley of claim and counterclaim. 
God cannot abide with us in an endless flow of online punditry and analysis. 
God cannot speak inside of so much angry noise and conscious deceit. 
God cannot be born except in a womb of Love. 
So offer God that womb. 

Contemplation can help stand watch at the door of your senses, so chaos cannot make its way into your soul. If we allow it for too long, it will become who we are, and we’ll no longer have natural access to the life-giving “really deep well” that Etty Hillesum returned to so often to find freedom. 

In this time, I suggest some form of public service, volunteerism, mystical reading from the masters, prayer—or, preferably, all of the above. 

        You have much to gain now and nothing to lose. Nothing at all.  
        And the world—with you as a stable center—has nothing to lose. 
        And everything to gain.