Někdy je nečinnost tím nejlepším, co můžeme udělat. Nečinnost je někdy tím nejdůležitějším krokem, který můžeme učinit.
-Charles Lattimore Howard, Řeka rybník oceán déšť

Howard Thurman (1899-1981) nabízí návod k praktikování klidu a tiché meditace:  

Musíme najít zdroje síly a obnovy pro svého ducha, abychom nezahynuli…. V tomto ohledu je velmi vhodné učinit určité konkrétní návrhy. Zaprvé se musíme naučit ztišit, usadit se na chvíli na jednom místě. Někdy během každého dne by se mělo všechno zastavit a je třeba se cvičit v umění být v klidu. Pro některé temperamenty to nebude snadné, protože celý nervový systém a tělo byly po léta nastaveny na aktivitu, na zjevné a napjaté funkce. Přesto je třeba umění být v klidu praktikovat, dokud nebude vývoj a návyk jistý. Pokud je to možné, najděte si pohodlné křeslo nebo klidné místo, kde se můžete věnovat ničemu. Žádné čtení knihy nebo novin, žádné přemýšlení o dalším postupu, žádné odmítání vzdálených nebo bezprostředních chyb minulosti, žádné mluvení. Člověk nedělá vůbec nic jiného, než že je v klidu. Zpočátku může člověk upadnout do ospalosti a skutečně usnout. Přijde však čas, kdy člověk může být chvíli v klidu, aniž by byl ospalý, ale s kvalitou tvůrčí lenosti, která umožňuje obnovu mysli i těla. Takové období může být vytrženo z chamtivých požadavků denní práce, může být ostrůvkem v moři jiných lidských bytostí, může přijít až na konci dne nebo v tichém tichu časného rána. Každý z nás si musí najít svůj vlastní čas a rozvinout své vlastní umění být v klidu. [1] 

Kaplan Charles Lattimore Howard se podělil o význam ztišení na své cestě víry: 

Být v klidu bylo nezbytnou součástí mé cesty. Měl bych dodat, že klid pro mě není totéž co prázdnota. I když jsou vody rybníka na hladině klidné, uvnitř se pohybuje spousta života. Život je uvnitř. Láska je uvnitř! 

Když jsem v klidu, nevyprazdňuji se. Raději budu naplněn láskou, než abych v sobě neměl nic. A být v klidu umožňuje, aby se to stalo, nebo spíše být v klidu umožňuje vám i mně všimnout si, že se to již stalo. Láska je v nás i nyní. Někdy však vlny života zuří tak nepřetržitě, že je těžké tuto lásku vidět nebo cítit.  

Pozastavit se a být dostatečně klidný, abychom si všimli lásky v sobě i kolem sebe, je hluboce silný a kontrakulturní čin..... V případě většiny současné společnosti je klid prorockým činem, který vzdoruje tomu, co vyžaduje, abychom se pohybovali rychle a šli vzhůru. Zpochybňuje představu, že je lepší být zaneprázdněný a zaměstnaný. Odmítá výzvu k neustálému rozptylování a neustálému zapojování do sítě. [2] 

Inaction sometimes is the greatest action we can take. Stillness is sometimes the most important move we can make.
—Charles Lattimore Howard, Pond River Ocean Rain 

Howard Thurman (1899–1981) offers instructions for practicing stillness and silent meditation:  

We must find sources of strength and renewal for our own spirits, lest we perish…. It is very much in order to make certain concrete suggestions in this regard. First, we must learn to be quiet, to settle down in one spot for a spell. Sometime during each day, everything should stop and the art of being still must be practiced. For some temperaments, it will not be easy because the entire nervous system and body have been geared over the years to activity, to overt and tense functions. Nevertheless, the art of being still must be practiced until development and habit are sure. If possible, find a comfortable chair or quiet spot where one may engage in nothing. There is no reading of a book or a paper, no thinking of the next course of action, no rejecting of remote or immediate mistakes of the past, no talk. One is engaged in doing nothing at all except being still. At first one may get drowsy and actually go to sleep. The time will come, however, when one may be quiet for a spell without drowsiness, but with a quality of creative lassitude that makes for renewal of mind and body. Such periods may be snatched from the greedy demands of one’s day’s work; they may be islanded in a sea of other human beings; they may come only at the end of the day, or in the quiet hush of the early morning. We must, each one of us, find [our] own time and develop [our] own peculiar art of being quiet. [1] 

Chaplain Charles Lattimore Howard shares the importance of stillness in his faith journey: 

Being still has been a necessary part of my walk. Stillness, I should add, is not for me the same as emptiness. While the waters of the pond might be still on the surface, there is much life moving within. Life is within. Love is within! 

When I am still I do not empty myself. I would rather be filled with love than have nothing within. And being still allows for this to happen, or rather being still allows for you and I to notice that this has happened already. The love is there within us, even now. Yet sometimes the waves of life rage so incessantly that it is difficult to see or feel that love.  

Pausing and being still enough to notice love within and around is a deeply powerful and countercultural act…. In the case of most of contemporary society, stillness is a prophetic act, defying that which demands that we move quickly and move upward. It challenges the notion that it is better to be busy and occupied. It refuses the call to be constantly distracted and perpetually plugged in. [2]