Otec Richard Rohr používá metaforu "vesmírného vejce", aby vysvětlil, jak nám příběhy nabízejí smysluplné spojení s námi samými, s druhými a s božstvím:

Pokud máme být přestaviteli společnosti, musíme být sami přestavěni. Zdravá psychika žije minimálně ve čtyřech nádobách smyslu. Představte si čtyři vnořené kopule. První se nazývá můj příběh, druhý je naš příběh, třetí jsou jiné příběhy a čtvrtý je příběh. Tomu říkám kosmické vejce. Je to jedinečný a téměř nevědomý dar zdravého náboženství. Velká část geniality biblického zjevení spočívá v tom, že ctí a integruje všechny čtyři úrovně, zatímco velká část slabosti naší dekonstruované společnosti spočívá v tom, že často ctí přinejlepším jen jednu úroveň. Celý/uzdravený/svatý člověk žije šťastně uvnitř všech z nich. 

Nejmenší významovou kopulí je můj příběh. Moderní svět je prvním obdobím dějin, kdy velké množství lidí mohlo brát vážně svůj soukromý život a identitu. Je zde úžasný posun k individualizaci, ale také zmenšení a křehkost, pokud je to vše, co máme. Tato první kopule obsahuje můj soukromý život. "Já" a mé pocity a názory jsou referenčním bodem pro všechno. Tato kopule je malým jevištěm, kde předvádím svůj tanec a kde obvykle padají otázky: "Jak se já cítím? Čemu já věřím? V čem jsem já jedinečný?" 

V čem já věřím?

Můj příběh není dostatečně velký ani pravdivý, aby sám o sobě vytvářel velké nebo smysluplné vzorce, ale mnoho lidí žije celý život na této úrovni anekdoty a pěstovaného sebeobrazu, aniž by se kdy spojili s většími kopulemi významu. Jsou to, co udělali a co jim bylo uděláno - nic víc. Toto já se stává křehkým a nechráněným, a proto neustále usiluje, snadno se uráží a má strach. 

Father Richard Rohr uses the metaphor of a “cosmic egg” to explain how stories offer us meaningful connections to ourselves, one another, and the divine:  

If we are going to be the rebuilders of society, we need to be rebuilt ourselves. A healthy psyche lives within at least four containers of meaning. Imagine four nested domes. The first is called my story, the second is our story, the third is other stories, and the fourth is the story. This is what I call the cosmic egg. It’s the unique and almost unconscious gift of healthy religion. Much of the genius of the biblical revelation is that it honors and integrates all four, while much of the weakness of our deconstructed society is that it often honors only one level at best. The whole/healed/saintly person lives happily inside of all of them. 

The smallest dome of meaning is my story. The modern world is the first period of history where a large number of people have been allowed to take their private lives and identities seriously. There is a wonderful movement into individuation here, but there’s also a diminishment and fragility if that’s all we have. This first dome contains my private life. “I” and my feelings and opinions are the reference point for everything. This dome is the little stage where I do my dance and where the questions are usually, “How do I feel? What do I believe? What makes me unique?” 

My story isn’t big enough or true enough to create large or meaningful patterns by itself, but many people live their whole lives at this level of anecdote and nurtured self-image, without ever connecting with the larger domes of meaning. They are what they have done and what has been done to them—nothing more. This self becomes fragile and unprotected, and therefore constantly striving, easily offended, and fearful. 

The second dome of meaning is our story. This is the dome of our group, our community, our country, our church—perhaps our nationality or ethnic group. We seem to need this to contain our identity and security as social beings. It’s the good and necessary training ground for belonging, attaching, trusting, and loving. If we don’t have a supportive family, group or community with which we can bond, we create people who struggle to bond. Fortunately, most of us have multiple memberships: family, neighborhood, religious affiliation, country. These are schools for relationship, connection, and almost all virtue as we know it.  

This second dome of meaning gives us myth, cultural heroes, group symbols, flags, special foods, ethnicity, and patriotism. These tell us that we’re not alone; we’re also connected to a larger story. We might understand that it’s fanciful, but it is shared meaning and that is important. Regrettably, a lot of people stop at the level of this shared meaning because it gives more consolation and security to the small self. In fact, loyalties at this level have driven most of human history up to now.