Překladatelka mystiků a duchovní průvodkyně Mirabai Starr se s vámi podělí o svou definici mystického zážitku: 

Mystik je člověk, který přeskakuje prostředníky (vysvěcené duchovní, předepsané modlitby, rigidní systémy víry) a jde přímo k Bohu. Tedy někdo, kdo prožívá božství spíše jako důvěrné setkání než jako článek víry..... Mystika není o pojmech, ale o společenství s nejvyšší realitou. A konečná realita není nějaká vzdálená cena, na kterou si děláme nárok, když jsme prokázali, že jsme hodni ji vnímat. Konečná realita rozkvétá v srdci běžného života. Prosvítá skrze trhliny našich každodenních bojů a zpívá z nitra našich nejhlubších tužeb.  

Mystik ví víc než ideje, cítí hlouběji než emoce, je zásadně proměněn tím, co je neměnné. Mystika je způsob vidění - za vřavu, práva a křivdy, klaďase a padouchy - do zářivého jádra věcí. [1] 

V podcastu Vše patří Starr zkoumá jak přijímání božské lásky prostřednictvím mystické zkušenosti posiluje závazek mystika vůči druhým:  

Mystické zážitky překypují z nejrůznějších okamžiků každého dne. Nejedná se o žádnou vzácnou, specializovanou, na zásluhách založenou realitu; nejde o nějakou víru, kterou bych zastával nebo jí věřil. Nejde ani nutně o nějakou praxi, které se věnuji, i když existují praktiky, které poměrně spolehlivě otevírají srdce. Mystický zážitek je zážitek otevření srdce - z tohoto otevřeného srdce proudí ty části nás, které často stojí v cestě přímému prožitku božství, a do tohoto otevřeného srdce proudí milost, ta posvátná substance, která mi milosrdně pomáhá na chvíli zapomenout, že jsem oddělený.  

Pro mě mystická cesta není nadýchaná. Tato láska, o níž mluvím, je to, co podle mě Ježíš mínil "úzkou branou" (Mt 7,13-14). Je přísná a náročná. Je to láska, která přijímá vše, čím jsme. Jak nás často učí Richard Rohr, do této lásky patří všechno, ale musíme se pro ni ukázat a musíme odvést svou práci. Otec Thomas Keating mě také naučil, že tato cesta lásky vyžaduje odvahu a statečnost, protože je mnohem snazší vlastně jen držet srdce zavřené. Na životě s otevřeným srdcem - a to je část, kde přichází na řadu přísnost - je těžší "jinakost". Je těžší udělat z "těch druhých" zlé, špatné a hloupé a všechny ty věci, za které jsme v pokušení lidi denně v malém i větším měřítku odsuzovat. Toto mystické odzbrojení srdce vytváří prožitek naší jednoty se všemi bytostmi....

Posvátno vždy vyvěrá ze srdce všeho. Pokud to, co znamená být mystikem, znamená procházet tímto světem s pohledem upřeným na lásku, pak se počítá a patří k němu vše, co děláme se záměrem a pozorností zaměřenou na posvátno, včetně našich nejtěžších zážitků. [2]  

Translator of the mystics and spiritual guide Mirabai Starr shares her definition of mystical experience: 

A mystic is someone who skips over the intermediaries (ordained clergy, prescribed prayers, rigid belief systems) and goes straight to God. Meaning, someone who experiences the divine as an intimate encounter rather than an article of faith…. Mysticism is not about concepts; it is about communion with ultimate reality. And ultimate reality is not some faraway prize we claim when we have proved ourselves worthy to perceive it. Ultimate reality blooms at the heart of regular life. It shines through the cracks of our daily struggles and sings from the core of our deepest desires.  

A mystic knows beyond ideas, feels deeper than emotions, is fundamentally changed by that which is unchanging. Mysticism is a way of seeing—beyond the turmoil, the rights and wrongs, the good guys and villains—to the radiant heart of things. [1] 

On the Everything Belongs podcast, Starr explores how receiving divine love through mystical experience strengthens the mystic’s commitment to others:  

Mystical experiences brim from all kinds of moments in any given day. This is not a rarefied, specialized, meritocracy-based reality; it’s not about some belief that I’m espousing or buying into. It’s not even necessarily about a practice that I’m engaged in, although there are some practices that are fairly reliable for opening the heart. A mystical experience is an experience of the heart opening—out of that open heart flows the parts of us that are often in the way of a direct experience of the divine and into that open heart flows grace, that sacred substance, that mercifully helps me forget for a moment that I am separate.  

For me, the mystical path is not fluffy. This love of which I speak is what I think Jesus was referring to by the “narrow gate” (Matthew 7:13–14). It’s rigorous and demanding. This is a love that welcomes all that we are. As Richard Rohr so often teaches us, everything belongs in this love, but we have to show up for it and we have to do our work. Fr. Thomas Keating also taught me that this path of love requires courage and fortitude because it’s so much easier to actually just keep your heart closed. The thing about living with your heart open—and this is part of where the rigor comes in—is that it’s harder to “otherize.” It’s harder to make “the other” evil and wrong and stupid, and all of the things that we’re tempted to judge people for on a daily basis in small and larger ways. This mystical disarming of the heart creates a felt experience of our unity with all beings.… 

The sacred is always brimming from the heart of everything. If what it means to be a mystic is to walk through this world looking through the eyes of love, then anything and everything that we do with the intention and attention on the sacred, including our most difficult experiences, counts and belongs. [2]