Richard Rohr nabízí jeden ze způsobů, jak bychom mohli chápat Ježíšova vymítání: 

Když má člověk neustále se měnící referenční bod, má velmi nejistý život. Přijme na sebe jakoukoli osobu, ať už negativní nebo pozitivní, a stane se neschopným velké osobní integrity. To je svět posedlý celebritami, ve kterém dnes žijeme. Biblická tradice používá k popisu takové negativní identity jazyk "mít démona". Nám postosvíceneckým, vzdělaným lidem se tento jazyk příliš nelíbí, ale jedním ze způsobů, jak přemýšlet o "posedlosti", je, když existuje nezdravý druhý (nebo druzí!) , který nás definuje - a obvykle dost špatně.  

V tomto smyslu jsem osobně poznal mnoho posedlých lidí. Není divu, že Ježíš vymítal tolik démonů z lidí, kteří jako by v sobě nesli negativní projekce okolního davu (Lk 9,37-43), věřících v synagoze (Mk 1,21-27; Lk 13,10-17) nebo obyvatel Gerasíny (Mk 5,1-20; Lk 8,26-39). Staří lidé nebyli tak naivní, jak bychom si mohli myslet. V těchto příbězích přesně vidíme, co znamená zvnitřnění negativního odsudku. Takoví lidé skutečně potřebují uzdravení, dokonce velké "vymítání"! I když máme tendenci posílat je k terapeutům místo ke svatým lidem, obecně platí, že jediným lékem na negativní posedlost je pozitivní znovuposednutí! Ježíš lidi vždycky "znovuzískává" - pro ně samotné i pro Boha.

Když se naším vybraným zrcadlem stane dobrý terapeut, moudrý a svatý (což znamená celý nebo uzdravený) člověk nebo zcela přijímající přítel, jsme ve skutečnosti uzdravováni! Doufám, že to nebude znít příliš troufale, ale myslím, že jsem ve svém životě vymítal pěknou řádku lidí - především proto, že měli důvěru a pokoru nechat mě, abych je zrcadlil pozitivně a nahradil staré zrcadlo jejich násilnického otce, toxické církve nebo rasistického sousedství. Proto Ježíš říká: "Tvá víra tě zachránila" (Lukáš 7,50). Já právě říkám totéž. [1] 

Richard Rohr offers one way we might understand the exorcisms Jesus performed:  

When a person has a constantly changing reference point, they have a very insecure life. They will take on any persona, negative or positive, and become incapable of much personal integrity. This is the celebrity-obsessed world in which we are living today. The biblical tradition uses the language of “having a demon” to describe such negative identity. We post-enlightenment, educated people don’t like this language very much, but one way to think of “being possessed” is when there is an unhealthy other (or others!) who is defining us—and usually rather poorly.  

In that sense, I’ve personally known a lot of possessed people. It’s no surprise that Jesus exorcised so many demons from people who seemed to carry the negative projections of the surrounding crowd (Luke 9:37–43), synagogue worshippers (Mark 1:21–27; Luke 13:10–17), or the Gerasene residents (Mark 5:1–20; Luke 8:26–39). The ancients were not as naive as we might think. In these stories, we see exactly what the internalization of negative judgment means. Such people do need healing, even a major “exorcism”! While we tend to send them to therapists instead of holy people, in general, the only cure for negative possession is a positive repossession! Jesus is always “repossessing” people—for themselves and for God.  

When a good therapist, a wise and holy (meaning whole or healed) person, or a totally accepting friend becomes our chosen mirror, we are, in fact, being healed! I hope it doesn’t sound too presumptuous, but I think I have exorcised a good number of people in my life—primarily because they had the trust and the humility to let me mirror them positively and replace the old mirror of their abusive dad, their toxic church, or their racist neighborhood. That’s why Jesus says, “Your faith has saved you” (Luke 7:50). I am just saying the same. [1] 

Drawing on the healing of “Legion” in Luke 8:26–39, Father Greg Boyle describes a similar experience from his work through Homeboy Industries:  

Jesus asks the demoniac who is terrorizing the neighbors, writing on walls, selling drugs, shooting at people, harassing folks as they walk by, “What is your name?” The guy says, “Legion,” which at first bounce means, “There are a lot of my homies to back me up.” But the word actually means “I am what has afflicted me.” The invitation and plea is for healing. And Jesus does. Even though it would appear he “drives out the demon,” he’s actually freeing him of his affliction and asking him not to define himself this way anymore. More liberation than salvation. The demoniac’s “growth” is not about becoming less sinful, but more joyful. He is now connected to a community, having been liberated from his isolation. Jesus has made him whole. [2]