Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC ze čtvrtka 23. 1. 2025
na téma: Integrace negativních jevů

Složení břemene síly

Teoložka Dr. Chanequa Walker-Barnesová popisuje tlak, který je na černošské ženy vyvíjen, aby byly silné, k dispozici druhým a bez vlastních potřeb. Toto kulturní očekávání označuje jako archetyp "StrongBlackWoman":  

Být StrongBlackWoman jsem se naučila už v raném věku. Jsem nejstarší dítě svobodné matky a mám o osm let mladšího bratra. Vzhledem k tomu, že moje matka pracovala dlouhé a náročné hodiny, aby nás uživila (často dvanáctihodinové směny na třetí směně), musela jsem se zapojit do péče o rodinu..... Ve čtrnácti letech se moje odpolední rutina skládala z jízdy městským autobusem pro bratra ze školky, pomoci mu s domácími úkoly (a dělat své vlastní), dohlížet, když si hrál venku, uvařit večeři, uklidit kuchyň a vykoupat ho a uložit do postele....  

V průběhu let se mé pečovatelské sklony rozšířily na všechny kolem mě - rodinu, přátele, spolupracovníky. Byl to přirozený (a očekávaný) vývoj. Neustále jsem se starala o potřeby druhých, vždy jsem se snažila být nápom..... Mým modus operandi se stalo nadměrné sebepřekonávání. Žil jsem ve stavu vážného zanedbávání péče o sebe. Samozřejmě jsem to nenazýval zanedbáváním. Říkal jsem tomu zodpovědnost. Ve skutečnosti jsem se pyšnil tím, že jsem nejzodpovědnější člověk, kterého znám. A můj vysoký smysl pro zodpovědnost byl často odměňován ostatními, kteří měli radost ze mě a z věcí, které jsem pro ně....  

V mém světonázoru byla nadměrná aktivita normativní. Dělaly to tak černošské ženy. Černošky byly koneckonců silné. Dokázat, že jsem schopná postarat se o všechno a o všechny ve své sféře existence, jsem považovala za obřad přechodu k plnohodnotnému černošskému ženství.  

Walkerová-Barnesová si představuje, jak se o svou "závislost" na nadměrné extenzi a síle dělí ve skupině pro zotavení:  

Kdyby se jednalo o dvanáctistupňové setkání StrongBlackWomen, začala bych slovy: "Ahoj, jmenuji se Chanequa a jsem StrongBlackWoman. Zotavuji se už více než deset let. Ale nejspíš jsem najednou nasbírala jen pár týdnů čistoty. Recidivuju neustále, možná dokonce denně. Nevím, jestli se toho někdy zbavím. Ale jsem tady. A jen pro dnešek udělám alespoň jedno rozhodnutí ve prospěch svého fyzického, duchovního, emocionálního a vztahového zdraví. Jen pro dnešek se pokusím zbavit se své potřeby kontroly, uvědomit si, kdy potřebuji pomoc, a požádat o ni, když ji potřebuji. Jen pro dnešek si dám svolení plakat, když jsem smutná, křičet, když jsem frustrovaná, usmívat se a smát, když jsem šťastná, a tančit, jako bych měla křídla, když mě Duch pohne. Jen pro dnešek odmítám mandát být StrongBlackWoman. Jen pro dnešek budu prostě být."  

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Laying Down the Burden of Strength

Theologian Dr. Chanequa Walker-Barnes describes the pressure placed on Black women to be strong, available to others, and without needs of their own. She refers to this cultural expectation as an archetype of “StrongBlackWoman”:  

I learned to be a StrongBlackWoman early in life. I am the eldest child of a single mother, with a brother eight years my junior. With my mother working long, hard hours to support us (often twelve-hour stints on the third shift), I had to step in to help take care of the family…. By fourteen, my afterschool routine consisted of taking the city bus to pick up my brother from daycare, helping him with his homework (and doing my own), supervising while he played outside, cooking dinner, cleaning the kitchen, and getting him bathed and in bed….  

Over the years my caretaking tendencies expanded to include everyone around me—family, friends, co-workers. It was a natural (and expected) progression. I was constantly concerned with the needs of others, always trying to be helpful…. Over-extending myself became my modus operandi. I was living in a state of serious self-care neglect. Of course, I did not call it neglect. I called it being responsible. In fact, I prided myself on being the most responsible person I knew. And my high sense of responsibility was rewarded often by others who were pleased with me and the things that I did for them….  

In my worldview, overactivity was normative. It was what Black women did. Black women, after all, were strong. Proving myself capable of taking care of everything and everyone in my sphere of existence was, I thought, a rite of passage into full Black womanhood.  

Walker-Barnes imagines sharing her “addiction” to overextension and strength in a recovery group:  

If this were a twelve-step meeting for StrongBlackWomen, I would begin by saying, “Hi, my name is Chanequa and I’m a StrongBlackWoman. I have been in recovery for over a decade now. But at most, I’ve probably only accrued a few weeks of being clean at once. I relapse constantly, maybe even daily. I don’t know if I’ll ever break free of this thing. But I’m here. And just for today, I will make at least one decision in favor of my physical, spiritual, emotional, and relational health. Just for today, I will try to let go of my need for control, to become aware of when I need help, and to ask for help when I need it. Just for today, I give myself permission to cry when I’m sad, to scream when I’m frustrated, to smile and laugh when I’m happy, and to dance like I’ve got wings when the Spirit moves me. Just for today, I will reject the mandate to be a StrongBlackWoman. Just for today, I will simply be.”   

Fr. Richard Rohr, OFM
Odkazy: 
Chanequa Walker-Barnes, Too Heavy a Yoke: Black Women and the Burden of Strength (Cascade Books, 2014), 1–2, 185–186.  


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-