Dokud zabíjení černých mužů, synů černých matek / není stejně důležité jako zabíjení bílých mužů, synů bílých matek … / My, kteří věříme ve svobodu, nemůžeme odpočívat, dokud nepřijde!
-Bernice Johnson Reagon, "Ella's Song".

Náboženská historička Dr. Nichole Floresová se s vámi podělí o křesťanské svědectví organizátorky a stratégky v oblasti občanských práv Elly Bakerové, mocné mentorky a zastánkyně hlasů a vůdčích schopností mladých lidí.  

Toto je "Ellina píseň", inspirovaná slovy a svědectvím slečny Elly Josephine Bakerové (1903-1986), velkolepé autority hnutí za občanská práva a svědkyně skutečné lidské svobody..... "Ella's Song" oznamuje existenci těch, kteří jsou v naší společnosti často neviditelní: černochů, chudých lidí, mladých lidí a žen…. Vrhá světlo [na] Bakerovu víru ve svobodu a spravedlnost, ale také mění stav těch, kteří tuto píseň zpívají. Mění jejich srdce. Mění jejich činy. Stává se jejich krédem....   

Její krédo je zároveň hluboce demokratické a hluboce křesťanské, což ji vede k tomu, že trvá na tom, že zvláštní péče o "ty nejmenší" (Mt 25) a "pozvedání ponížených" (Lk 1) jsou duchovními prioritami stejně jako sociálními a politickými.  

Bakerova nejvýznamnější práce ... se týkala mladých lidí. Ačkoli byla Bakerová seriózní mladou osobností s vrozenou vyspělostí - její dědeček ji nazýval "Grand Lady", protože už jako dítě byla skvělá konverzační dáma - měla přirozené sympatie pro mladé lidi a jejich záležitosti. Jako studentka na Shawově univerzitě vedla Bakerová protesty za právo studentek a studentů chodit společně po kampusu a za to, aby ženy mohly nosit hedvábné punčochy. Těchto kauz se ujala … protože v nich viděla důležitý projev toho, že se mladí lidé učí zajišťovat a bránit svou svobodu a autonomii..... [O desítky let později] věřila, že studenti [ve Studentském koordinačním výboru pro nenásilné akce] potřebují prostor, aby mohli rozvíjet své vlastní hlasy, své vlastní vztahy a svůj vlastní program….

Ačkoli Bakerová studenty v jejich úsilí podporovala, trvala na tom, že hnutí se týkalo větších problémů, než jsou stánky s obědy; šlo o "něco mnohem většího než hamburger nebo dokonce obří kolu". [1] Skutečná svoboda vyžadovala naučit se chovat k ostatním důstojně a rovně … [a] učit ostatní milovat svobodu a vykonávat práci, která je nutná k jejímu udržení. Baker považoval lidskou rovnost za božské poslání, za stav, který je dobrý sám o sobě. A studentům nabídla jiný pohled na jejich organizování, aniž by uhasila plameny vášnivého úsilí o jejich vlastní nejdůležitější problémy a kampaně....  

Bakerová také ukazuje cestu vpřed těm, kteří chtějí vymýtit rasismus z americké společnosti. Ukazuje nám, že sdílení naší štědrosti se sousedy buduje silnou komunitu. Učí nás milovat dobré nápady, i když jsou nové nebo neznámé. Ukazuje, že láska k sousedům vyžaduje, abychom naslouchali jejich příběhům. Ukazuje, že pokora a sebekritika jsou přáteli odvahy a síly.

Until the killing of black men, black mothers’ sons / Is as important as the killing of white men, white mothers’ sons … / We who believe in freedom cannot rest until it comes! 
—Bernice Johnson Reagon, “Ella’s Song”  

Religious historian Dr. Nichole Flores shares the Christian witness of civil rights organizer and strategist Ella Baker, a powerful mentor and champion for young people’s voices and leadership.  

This is “Ella’s Song,” inspired by the words and witness of Miss Ella Josephine Baker (1903–1986), a magisterial authority of the civil rights movement and a witness to true human freedom…. “Ella’s Song” announces the existence of those who are often made invisible in our society: black people, poor people, young people, and women…. [It] shines a light on Baker’s belief in freedom and justice, but it also changes the condition of those who sing this song. It changes their hearts. It changes their actions. It becomes their creed….   

Her creed is at once deeply democratic and profoundly Christian, leading her to insist that special concern for “the least of these” (Matthew 25) and “lifting up the lowly” (Luke 1) are spiritual priorities as well as social and political ones.  

Baker’s most significant work … was with young people. While Baker was a serious young person with an innate maturity—her grandfather called her “Grand Lady” because she was a great conversationalist even as a child—she had a natural sympathy for young people and their causes. As an undergraduate student at Shaw University, Baker led protests for the right of female and male students to walk across campus together and for women to be able to wear silk stockings. She took on these causes … because she saw them as important expression of young people learning to secure and defend their liberty and autonomy…. [Decades later,] she believed that the students [in the Student Nonviolent Coordinating Committee] needed space to develop their own voices, their own relationships, and their own agenda….

While Baker supported the students in their efforts, she insisted that the movement was about larger issues than lunch counters; it was about “something much bigger than a hamburger or even a giant-sized Coke.” [1] True freedom required learning to treat others with dignity and equality … [and] teaching others to love freedom and to do the work required to sustain it. Baker considered human equality to be a divine calling, a state that was good for its own sake. And she offered the students another perspective on their organizing without dousing the flames of the passionate pursuit of their own most important issues and campaigns….  

Baker also shows the way forward for those who want to eradicate racism from American society. She shows us that sharing our bounty with our neighbors builds a strong community. She teaches us to love good ideas even when they are new or unfamiliar. She demonstrates that loving our neighbors requires that we listen to their stories. She reveals that humility and self-critique are the friends of courage and power.