Proměnění lidé, kteří společně pracují na spravedlivějším a propojenějším světě.  
-Vizní prohlášení CAC 

Na nedávné konferenci Students of Life Brian McLaren povzbudil společenství CAC k praktikování "angažované kontemplace" jako způsobu, jak se podílet na hnutí za uzdravení, spravedlnost a mír ve světě: 

Víme, že to, co děláme, vyplývá z toho, kým jsme. Naše práce na uzdravujícím díle ve světě plyne z probíhajícího uzdravování, které prožíváme sami v sobě. Stejně jako zranění lidé zraňují lidi, uzdravující lidé uzdravují lidi. Ale není to tak, že se uzdravíme a pak jdeme "napravovat" všechny ostatní. Setkali jsme se s lidmi, kteří si to myslí, ale jejich pocit, že mají všechno pohromadě, jim ve skutečnosti ztěžuje pomáhat druhým.  

V CAC se často odvoláváme na obraz Henryho Nouwena, podle kterého jsme "zranění léčitelé". Náš vlastní proces uzdravování, se všemi jeho bolestmi a obtížemi, nám pomáhá pokorně, jemně a citlivě se podílet na probíhajícím uzdravování druhých a světa. Myslím, že právě proto mnohé z nás přitahuje práce angažované kontemplace. Víme, že to, co děláme, vyplývá z našeho bytí a stávání se. Při kontemplaci se věnujeme kurýrování svého vlastního vnitřního bytí a stávání se. To, co děláme ve světě kolem nás, vychází z tohoto vnitřního celoživotního procesu uzdravování a růstu.... 

Nikdo z nás neví, co nás čeká v blízké nebo dlouhodobé budoucnosti, ale můžeme v sobě získat jasno v tom, jak se chceme projevovat. Chci se projevovat jako člověk míru, ale ne sám. Chci být v partnerství s ostatními a vytvářet kruh míru - ne kruh, který staví zeď, aby ostatní nepřišli, ale kruh, který ostatní přijímá bez ohledu na to, co se děje. Nejsme první, kdo se o to pokouší. Musíme se rozhlédnout kolem sebe, rozpoznat a být vděční za to, kolik lidí dělá svůj díl práce - k čemu jsou jedinečně povoláni a obdarováni.... 

V křesťanské tradici jsme požehnáni, že máme tolik úžasných vedoucích a učitelů, kteří po generace vytvářejí kruhy uzdravení a míru. Je skutečně inspirující učit se z jejich příkladů. Naším úkolem však není jen se od nich učit, ale ještě více: připojit se k nim v tomto pokračujícím díle ve světě. Mořská bioložka Ayana Elizabeth Johnsonová a klimatická aktivistka Katharine K. Wilkinsonová píší: "Postupujme vpřed s láskou, ne s dobýváním; s pokorou, ne se spravedlností; s velkorysou zvědavostí, ne se zatvrzelými domněnkami. Je úžasné žít v okamžiku, na kterém tolik záleží. Postupujme se zlomeným otevřeným srdcem, hledejme pravdu, sbírejme odvahu a zaměřme se na řešení." [1] 

Přijmeme tuto velkolepou příležitost? Být naživu v okamžiku, na kterém tolik záleží? Odvážíme se uvěřit, že tato kontemplativní práce, zkoumání a studium, kterým se zabýváme, z nás nemá udělat jen šťastnější lidi, ale spíše nám má pomoci být partnery ve společném milujícím jednání?  

Transformed people working together for a more just and connected world.  
—CAC Vision Statement 

At the recent Students of Life conference, Brian McLaren encouraged the CAC community to practice “engaged contemplation” as a way to participate in a movement for healing, justice, and peace in the world: 

We know that what we do flows from who we are. Our work in the healing work in the world flows from the ongoing healing we experience within ourselves. Just like hurt people hurt people, healing people heal people. But it’s not like we get healed and then we go “fix” everybody else. We’ve met people who think that’s the case, but their sense of having it all together actually makes it harder for them to help others.  

At the CAC, we often refer to Henry Nouwen’s image of being “wounded healers.” Our own process of healing, with all its pain and difficulty, helps us participate humbly, gently, and sensitively in the ongoing healing of others and the world. I think that’s why so many of us are attracted to the work of engaged contemplation. We know that what we do flows from our being and becoming. In contemplation, we’re attending to the curation of our own inner being and becoming. What we do in the world around us flows from this inner lifelong process of healing and growth.… 

None of us know what the near or long-term future holds, but we can gain clarity within ourselves about how we want to show up. I want to show up as a person of peace, but not alone. I want to be in partnership with others to create a circle of peace—not a circle that puts up a wall to keep others out, but one that welcomes others in no matter what happens. We’re not the first ones who have tried to do this. We’ve got to look around, recognize, and be grateful for how many people are doing their part—what they are uniquely called and gifted to do…. 

We are so blessed in the Christian tradition to have so many amazing leaders and teachers who have been creating circles of healing and peace for generations. It is truly inspiring to learn from their examples. But our job is not only to learn from them, but more: to join them in this ongoing work in the world. Marine biologist Ayana Elizabeth Johnson and climate activist Katharine K. Wilkinson write, “Let’s move forward with love, not conquest; humility, not righteousness; generous curiosity, not hardened assumptions. It is a magnificent thing to be alive in a moment that matters so much. Let’s proceed with broken-open hearts, seeking truth, summoning courage, and focused on solutions.” [1] 

Can we accept this magnificent opportunity? To be alive in a moment that matters so much? Dare we believe that this contemplative work and exploration and study that we’re engaged with is not to just make us happier people, but rather to help us be partners together in loving action?