Rev. Dr. Elaine Heathová píše dnešní dopis církvi:  

Milá církvi, jediná Boží, svatá, katolická a apoštolská církvi: ... 

Pokračujme v naší práci. Znáte podobenství o měšcích vína [viz Lukáš 5,37-38]. Proboha, vždyť jsi mě to podobenství učila! Nacházíme se v době výměny vinných měchů. Oslavujme to, místo abychom lomili rukama. Děkujme Bohu za starý vinný měch a milost, kterou nám nesl. A oslavujme nový vinný měch s jeho rozsáhlým kvašením. Dělejme obojí. Nemusíme si vybírat.  

Tak co když ztrácíme své výsadní postavení ve společnosti? Stejně jsme tam nikdy neodvedli nejlepší práci. Vždycky jsme nejlepší na dně nebo na okraji. Je to skvělá příležitost připomenout si světce a mystiky, kteří založili naše tradice, ty, kteří svou práci vykonávali z okraje.  

Protože - a říkám to s větší láskou, než dokážu pojmenovat - si nemůžeme dovolit se stále dohadovat o věcech, jako jsou budovy, rozpočty, lavice, stoličky, zvonky, chválové kapely a koberce..... Musíme s tím okamžitě přestat. Bůh potřebuje všechny ruce na palubě. Nemůžeme nadále fungovat, jako bychom byli soukromým klubem se členy, poplatky a výsadami. Proč? Protože Ježíš tak nikdy nejedná. Naši bližní nás potřebují. Bůh nás potřebuje. My sami se také potřebujeme.  

Vím, že je těžké hrát si a být kreativní, když cítíme strach. Úzkost nás zbavuje pružnosti.... Nemusíme se bát. To je úžasná zpráva. Boží láska zahání strach. Bůh je s námi. S námi! Bůh organizuje změnu systémů. Změna se děje neustále, aby každá generace, každé společenství, každý člověk mohl zažít Boha ve svém světě, ve svém kontextu, ve své době. 

Heath si představuje možnosti na druhé straně naší úzkosti: 

Milovaná církvi, můžeme se dohodnout, že necháme Bohu naši úzkost? Bůh ví, jak těžké je pro nás nechat ji odejít. Musíme být jednoduše ochotni nechat se k tomu svolnými. I jen malá míra otevřenosti umožňuje Bohu pracovat s námi - jako se semínky pampelišky. Rozfouká je vítr, spadnou do každé skulinky ... a než se nadějete, rozkvete parkoviště. Církvi, uvědomuješ si, že jsme na prahu nového velkého probuzení? A vypadá to jako duchovní exploze pampelišek, kam až oko dohlédne. Boží novinka je síťová, exponenciální, inspirovaná Duchem, decentralizovaná, - jako rozsáhlá výsadba malých společenství víry..... Je to do značné míry dílo laiků a vzniká jako přirozený vývoj z církve, jaká byla dříve....

Vím, že pokud řekneme Bohu ano, můžeme se spolehnout na to, že Bůh už nám řekl ano. Pojďme tedy všichni společně směrem, kterým nás Bůh vede. Až se tak stane, svět pozná, že Ježíš mluvil pravdu, že Boží láska je pro každého. Lidé se setkají se skutečnou tradicí, s tradicí za tradicí, protože ji zakusí v nás.  

Rev. Dr. Elaine Heath writes a letter to the church today:  

Dear church, God’s one holy, catholic, and apostolic church: … 

Let’s get on with our work. You know the parable of the wineskins [see Luke 5:37–38]. For goodness’ sake, you taught that parable to me! We are in a time of wineskin change. Let’s celebrate that instead of wringing our hands. Let’s thank God for the old wineskin and the grace it carried to us. And let’s celebrate the new wineskin with its expansive fermentation. Let’s do both. We don’t have to choose.  

So what if we are losing our privileged place in society? We never did our best work there anyway. We’re always our best on the bottom or the edge. This is a great time to remember the saints and mystics who founded our traditions, the ones who did their work from the margins.  

Because—and I say this with more love than I can name—we can’t afford to keep squabbling about things like buildings, budgets, pews, stoles, handbells, praise bands, and carpet…. We must stop that at once. God needs all hands on deck. We cannot continue operating as if we are a private club with members, dues, and privileges. Why? Because Jesus never acts like that. Our neighbors need us. God needs us. We need us too.  

I know it’s hard to play and be creative when we feel fearful. Anxiety takes the spring out of our step…. We don’t have to be afraid. That is the wonderful news. God’s love casts out fear. God is with us. With us! God orchestrates systems change. Change happens all the time so that every generation, every community, every person can experience God in their world, their context, their time. 

Heath imagines the possibilities on the other side of our anxiety: 

Beloved church, can we agree to let God have our anxiety? God knows how hard it is for us to let go. We simply have to be willing to be made willing. Just a tiny degree of openness allows God to work with us—like dandelion seeds. They blow on the wind, fall into every crack … and before you know it a parking lot is in full bloom. Church, do you realize we are on the cusp of a new Great Awakening? And it looks like a spiritual dandelion explosion as far as the eye can see. God’s new thing is networked, exponential, Spirit-breathed, decentralized, a vast planting of small communities of faith…. It is very much the work of laypeople, and it is emerging as a natural progression out of the church that used to be….  

I know if we will say yes to God, we can rely on God’s already having said yes to us. So let’s go together, all of us, in the direction that God leads. When that happens, the world will know that Jesus spoke the truth, that God’s love is for everyone. People will encounter the real tradition, the tradition behind the tradition, because they will experience it in us.