Bůh řekl: "Učiňme lidi k našemu obrazu, podle naší podoby."
Genesis 1:26

Otec Richard nachází naši základní dobrotu v tom, že jsme stvořeni k obrazu a podobě Boží.  

Stáří křesťanské teologie potvrzuje, že "obraz" popsaný v Genesis odkazuje na naši věčnou podstatu v Bohu, kterou nelze zvětšit ani zmenšit. Jedná se o objektivní sjednocení duše s Bohem.My (a každá jiná stvořená věc) začínáme s božskou DNA, takříkajíc vnitřním osudem, plánem ukrytým ve sklepení naší bytosti, který prosí, aby mu bylo dovoleno, aby se naplnil a projevil. "Je to Duch svatý vylitý do vašeho srdce a je vám dán" (Římanům 5,5).  

Moje "Já jsem" je jen dalším vydechnutím věčného a dokonalého "Já jsem, který jsem" Stvořitele (Ex 3,14). Toto "bytí" předchází všemu konání. Jsem milován - nebo lépe řečeno, jsem láska - dříve, než udělám cokoli dobrého či špatného, hodného či nehodného. Filozoficky řečeno, ontologie předchází morálce. Božské přebývání je bezplatný dar, stálá přítomnost a záruka. My jsme nádobami, chrámy a příjemci tohoto daru. V jistém smyslu to s námi nemá nic společného. Přesto je to naše vlastní, vrozená a neodvolatelná důstojnost. Nazývám ji Pravým Já, nesmrtelným, nepomíjivým diamantem. Bezpochyby je to naše "původní požehnání".  

Božský obraz, který v každém z nás přebývá, směřuje k naplnění během celého našeho života. "Podoba" odkazuje na naše osobní a jedinečné ztělesnění tohoto vnitřního božského obrazu. Je to naše postupné uskutečňování tohoto daru. Všichni máme stejný objektivní dar, ale různé způsoby, jak mu říci ano a souhlasit s ním. Existuje tolik způsobů, jak projevit Boha, kolik je bytostí ve vesmíru. Naše osobní a kolektivní ztělesnění odhaluje aspekty posvátna prostřednictvím naší osobnosti, vztahů, oblastí práce a studia, kultury, ekonomiky, politiky a spravedlnosti. Ačkoli se lišíme v podobnosti, Boží obraz (imago Dei) přetrvává a září skrze všechny stvořené věci. [1] 

Jasným cílem a směrem biblického zjevení je směřování k plnému vzájemnému přebývání. Pohyb směrem ke sjednocení vidíme, když Bůh kráčí v zahradě s nahým Adamem a Evou a "celým šikem" stvoření (Genesis 2,1). Toto téma nachází svůj vrchol v uvědomění, že "tajemstvím je Kristus ve vás, vaše naděje na slávu" (Kol 1,27). Jak vzrušeně říká Jan: "Poznáváte ho, protože je s vámi a je ve vás!". (Jan 14,17). Věčné tajemství vtělení konečně dosáhne svého a "začne Beránkova svatební hostina" (Zj 19,7-9). Jako na začátku, tak i na konci. Amen. Ať se tak stane. [2] 

God said, “Let us make humans in our image, according to our likeness.” 
—Genesis 1:26 

Father Richard locates our essential goodness in being created in the image and likeness of God.  

Centuries of Christian theology confirm that the “image” described in Genesis refers to our eternal essence in God which cannot be increased or decreased. It is the soul’s objective union with God. We (and every other created thing) begin with a divine DNA, an inner destiny as it were, a blueprint tucked away in the cellar of our being, that begs to be allowed, to be fulfilled, and to show itself. “It is the Holy Spirit poured into your heart, and it has been given to you” (Romans 5:5).  

My “I am” is merely a further breathing forth of the eternal and perfect “I Am Who Am” of the Creator (Exodus 3:14). This “beingness” precedes all doing. I am loved—or better, I am love—before I do anything right or wrong, worthy or unworthy. To put it philosophically, ontology precedes morality. The divine indwelling is a gratuitous gift, standing presence, and guarantee. We are the containers, temples, and recipients of this gift. In a certain sense, it had nothing to do with us. Yet it is our own inherent and irrevocable dignity. I call it the True Self, an immortal, imperishable diamond. Without doubt, this is our “original blessing.”  

The indwelling divine image moves toward fulfillment in each of us throughout our lifetimes. “Likeness” refers to our personal and unique embodiment of that inner divine image. It is our gradual realization of this gift. We all have the same objective gift, but different ways of saying yes and consenting to it. There are as many ways to manifest God as there are beings in the universe. Our personal and collective embodiments reveal aspects of the sacred through our personhood, relationships, fields of work and study, culture, economy, politics, and justice. Though we differ in likeness, the image of God (imago Dei) persists and shines through all created things. [1] 

The clear goal and direction of biblical revelation is toward a full mutual indwelling. We see the movement toward union as God walks in the garden with naked Adam and Eve and “all the array” of creation (Genesis 2:1). The theme finds its climax in the realization that “the mystery is Christ within you, your hope of glory” (Colossians 1:27). As John excitedly puts it, “You know him because he is with you and he is in you!” (John 14:17). The eternal mystery of incarnation will have finally met its mark, and “the marriage feast of the Lamb will begin” (Revelation 19:7–9). As in the beginning, so in the end. Amen. Let it be so. [2]