Pastorka a zakladatelka Centra pro divokou spiritualitu Victoria Loorzová se zamýšlí nad původem našich tradičních představ o Bohu:  

Bůh jako patriarcha. Kristus jako Pán. Bůh jako Král. Kristus jako jediné a jedinečné Slovo. To všechno jsou metafory či obrazy, které si vytvořili lidé (no, spíše lidé) v určitých historických obdobích, aby definovali vztah k posvátné skutečnosti. Jsou to metafory, které dávaly smysl lidem, jimž vládli násilničtí, imperiální monarchové - lidem, jejichž přežití záviselo na rozmarech pánů a vlastníků majetku. Tyto metafory také příhodně pomáhaly těm, kdo vládli, legitimizovat a prosazovat svou moc.  

Ekoterapeutka Sallie McFagueová nás vyzývá, abychom si vytvořili nové obrazy a metafory, které by odpovídaly našemu životu a historické době. Pro nás, kteří žijeme v tomto století, musí metafory Boha nějak experimentovat s jinými metaforami než royalistickými, triumfalistickými obrazy, které jsou zjevně nevhodné. Musí, trvá na tom, vyjadřovat ekologické vzájemné závislosti života. [1]  

Loorz se zamýšlí nad obrazem Boha inspirovaným veršem Jan 1,1: "Na počátku bylo Slovo."  

Nabízím další relevantní metaforu pro naši dobu, která má však kořeny v zapomenuté tradici: Kristus jako rozhovor. Kristus jako rozhovor mi říká, že dub a ten jelen na louce nejsou Bůh. A já nejsem Bůh. Ale my [každý z nás] v sobě neseme Krista, Logos, Tao, jiskru božské lásky. A rozhovor mezi námi:to je projevem posvátna, který posouvá kupředu vyvíjející se příbuzenstvo milosti. Divoký Kristus....  

Ježíš jako Kristus ztělesňuje onu mezipřítomnost mezi Stvořitelem a stvořeným. Mezi transcendentnem a vtělením. Ale nejen Ježíš. Jde o nás všechny. Dokonce i stromy, mikrobi a hvězdy jsou stvořeny, prodchnuty a drženy pohromadě Konverzí. Kristus je dynamický, hojný vztah, kakofonie vzájemně provázaných spojení, kterými se pohybuje rozhovor. Kristus je vlastně opakem statického slova, jediného výroku ovládaného mocnými lidmi….

Co by divoký Kristus - Rozhovor, který je prostředníkem lásky mezi všemi věcmi, jehož božská přítomnost spojuje divoké jeleny s mou vlastní divokou duší - vyvolal v našem světě? Je možné si představit, že se světonázor království a říší promění ve světonázor příbuznosti a soucitu? Představte si, jak jiný by byl život právě teď, kdyby se křesťanství mohlo stát místem posvátného rozhovoru: místem, kde se zkoumají možnosti a vyjadřují pochybnosti a nesouhlas a povzbuzují hlasy na okraji. Představte si, že by církev ctila posvátný rozhovor tím, že by pozvedala hlasy umlčené impériem. Představte si smírčí roli, kterou by církev mohla nabídnout při sbližování protikladných sil, aby si uvědomila, že jsme všichni vzájemně propojeni.  

Pastor and founder of the Center for Wild Spirituality Victoria Loorz considers the origins of our traditional images of God:   

God as the Patriarch. Christ as the Lord. God as the King. Christ as the One and Only Word. These are all metaphors or images created by people (well, men) at particular times in history to define relationship with sacred reality. These are metaphors that made sense to people who were ruled by violent, imperial monarchs—people who depended on the whims of lords and property owners for their survival. These metaphors also conveniently helped those in charge to legitimate and enforce their power.    

Ecotheologian Sallie McFague calls on us to construct new images and metaphors that are relevant to our lives and time in history. For us, living in this century, metaphors for God must somehow experiment with metaphors other than the royalist, triumphalist images, which are clearly inappropriate. They must, she insists, express the ecological interdependencies of life. [1]  

Loorz reflects on an image of God inspired by John 1:1: “In the beginning was the Word.”  

I offer another relevant metaphor for our time, yet rooted in a forgotten tradition: Christ as Conversation. Christ as Conversation says to me that the oak tree and that deer in the meadow are not God. And I’m not God. But we [each] carry the Christ, the Logos, the Tao, the spark of divine love within us. And the conversation between us: that is the manifestation of the sacred, moving forward the evolving kin-dom of grace. The wild Christ….   

Jesus as the Christ embodies that in-between presence between the Creator and the created. Between the transcendent and the incarnated. But not just Jesus. All of us. Even the trees and the microbes and the stars are made and imbued with and held together by Conversation. Christ is dynamic, abundant relationship, a cacophony of interrelated connections navigated by conversation. Christ is the opposite, in fact, of a static word, a single utterance controlled by powerful men….

What would a wild Christ—a Conversation who is the intermediary of love between all things, whose divine presence connects wild deer with my own wild soul—evoke in our world? Is it possible to imagine the worldview of kingdoms and empires transforming into a worldview of kin-dom and compassion? Imagine how different life would be right now if Christianity could become a place for sacred conversation: a place to explore possibilities and express doubts and disagree and encourage voices on the edges. Imagine the church honoring sacred conversation by lifting up the voices shut down by empire. Imagine the reconciling role the church could offer in bringing together opposite forces to remember that we are all interconnected.