Randy a Edith Woodleyovi zkoumají vzájemné propojení prostřednictvím domorodých tradic a jazyka:  

Tradiční američtí indiáni pociťují vzájemnou propojenost na hluboké úrovni. Propojujeme fyzické s emocionálním a duchovním, sebe navzájem i s přírodním světem. Propojujeme celé společenství stvoření s našimi občanskými povinnostmi. V domorodém myšlení neexistuje nic takového jako oddělení jedné části našeho života od druhé.  

Příklad vzájemné propojenosti najdeme u Lakotů. Jedny z nejzákladnějších struktur lakotského života představovala válečnická společenství. Přesto existovala (a stále existuje) životní cesta harmonie, která se projevovala vírou ve vzájemnou provázanost všech věcí. To pro Lakoty zahrnovalo všechny kmeny Siouxů, ostatní kmeny a ostatní lidi, stejně jako všechna zvířata, ptáky, hmyz, rostliny a ostatní společenství stvoření. Tuto provázanost vyjadřují slovy společné modlitby: mitakuye oyasin.... [1]  

Přikloníme-li se k této myšlence - že všichni lidé a věci jsou navzájem propojeni - otevírá nám to nesmírné možnosti. Co kdybychom se opět vnímali jako rodina celého společenství stvoření? Musíme si uvědomit, že celý svět je naším příbuzným.  

Lakotové věří, že uvědomíme-li si propojenost lidstva s veškerým živočišným a rostlinným světem, uvědomíme si nové možnosti ochrany všeho živého. V závislosti lidstva na Zemi se podle Lakotů a dalších věřících můžeme naučit udržovat naši planetu a můžeme najít nové perspektivy pro pěstování potravin, ochranu vody a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. To vše a ještě více je obsaženo v jejich dvou jednoduchých slovech modlitby: mitakuye oyasin, "Všichni moji příbuzní."  

Woodleyovi sdílejí vhled irokézského učitele:  

Tadodaho, známý také jako náčelník Leon Shenandoah, se vyjádřil takto:  

Učení je velmi dobré. Nejdůležitější je, aby se každý jednotlivec choval ke všem ostatním, ke všem lidem, kteří chodí po Matce Zemi, včetně všech národností, laskavě. To zahrnuje mnoho věcí. Nevztahuje se to pouze na můj národ. Stejně se musím chovat ke každému, koho potkám. Když lidé obracejí své myšlenky ke Stvořiteli, dávají Stvořiteli moc, aby vstoupil do jejich mysli a přinesl dobré myšlenky. Nejtěžší na tom je, že Stvořitel si přál, aby mezi lidmi nedocházelo ke krveprolití, aby byl mír, dobré vztahy a vždy dobrá mysl.[2]  

Stejně jako lakotský koncept mitakuye oyasin se irokézská filozofie snaží sjednotit všechny lidi v jeden celek tím, že uznává, že všichni lidé a stvoření jsou vzájemně propojeni..... Tento způsob života má své opodstatnění u různých indiánských národů, takže pro mnohé z nich je společnou hodnotou harmonie. Odžibvejský stařešina Eddie Benton Banai píše: "Dnes bychom měli využívat tato starobylá učení, abychom žili své životy v souladu s plánem, který nám dal Stvořitel. Tyto věci máme dělat, pokud chceme být přirozenými lidmi vesmíru."[3]  

Randy and Edith Woodley explore interconnectedness through Indigenous traditions and language:  

Traditional Native Americans feel a sense of interconnectedness at a deep level. We connect the physical to the emotional to the spiritual, and ourselves to one another and the natural world. We connect the whole community of creation to our civic responsibilities. In Indigenous thinking, there is no such thing as separation of one part of our life from another.   

An example of the interconnectedness is found among the Lakota. Some of the most basic structures to Lakota life were the warrior societies. Yet there existed (and remains) a lifeway of harmony, expressed through a belief in the interrelatedness of all things. This included, for the Lakota, all the Sioux tribes, other tribes, and other humans, as well as all the animals, birds, insects, plants, and the rest of the community of creation. They express this interrelatedness through the words of a common prayer: mitakuye oyasin…. [1]   

Giving credence to this idea—that all people and things are related to one another—opens us to immense possibility. What if we once again saw ourselves as family to the whole community of creation? We must come to the realization that all the world is our relative.  

By realizing the connectedness of humankind to all animal and plant life, the Lakota believe that we become aware of new possibilities for preserving all living things. In humanity’s dependence on the Earth, the Lakota and others believe we can learn to sustain our planet and can find fresh prospects for nurturing food, conserving water, and developing renewable energy. All this and more is contained in their two simple prayer words: mitakuye oyasin, “All my relations.”   

The Woodleys share the insight of an Iroquois teacher:  

Tadodaho, also known as Chief Leon Shenandoah, commented:   

The teachings are very good. The most important thing is that each individual must treat all others, all the people who walk on Mother Earth, including every nationality, with kindness. That covers a lot of ground. It doesn’t apply only to my people. I must treat everyone I meet the same. When people turn their thoughts to the Creator, they give the Creator power to enter their minds and bring good thoughts. The most difficult part of this is that the Creator desired that there be no bloodshed among human beings and that there be peace, good relations, and always a good mind. [2]  

Like the Lakota concept of mitakuye oyasin, the Iroquois philosophy seeks to bring all people together in one accord by recognizing that all people and creation are inter-connected…. This way of living is substantiated among various Native peoples, so many of whom have a common value of harmony. Ojibway elder Eddie Benton Banai writes, “Today, we should use these ancient teachings to live our lives in harmony with the plan that the Creator gave us. We are to do these things if we are to be the natural people of the Universe.” [3]