Neděle
Víra v Boha znamená mít důvěru v samotnou Lásku. Znamená to mít důvěru v samotnou skutečnost. Bůh se zjevuje ve všech věcech, a to i skrze tragické a smutné, jak ukazuje revoluční učení o kříži!  
-Richard Rohr 

Pondělí 
Revoluční láska znamená milovat tak, jak by miloval Bůh: nekonečně, milostivě, extravagantně. Znamená to milovat s Bohem, nechat božskou lásku, aby mě naplnila a proudila skrze mě, bez rozdílu a omezení, jako výraz srdce milujícího, ne zásluhy milovaného. 
-Brian McLaren 

Úterý 
Jestliže je Kristus středem našeho života, nemusíme se vrhat do iracionálních akcí, které často vedou k nepraktickým řešením. "Pokoj! Buďte v klidu!" To mohou být naše hesla, když čekáme na vedení a směr Ducha svatého. 
-Barbara Harris  

Středa 
Modlit se znamená praktikovat tento postoj radikální důvěry v Boží milost - a podílet se na snad nejradikálnějším pohybu ze všech, kterým je pohyb Boží lásky. 
-Richard Rohr  

Čtvrtek 
Cesta lásky nám pokaždé ukáže, co máme dělat správně. Je morálním a duchovním uzemněním - a místem odpočinku - uprostřed chaosu, který je často součástí života. Je to způsob, jak zůstat slušní v neslušných časech. 
-Michael Curry 

Pátek  
Žijeme v lásce, pokud si dokážeme udržet každodenní ano. To neznamená, že nerozpoznáme nespravedlnost a nepostavíme se proti ní, ale nedovolíme, aby naše srdce zatvrdlo a naše mysl ustrnula ve svých soudech. Láska je vždy ano. 
-Richard Rohr 

Čtyřicátý pátý týden praxe 
Zakotvení v Boží lásce 

Ve světle věčnosti jsme tu opravdu jen na velmi krátkou dobu. Jsme tu nakonec kvůli jedinému: abychom se naučili milovat, protože Bůh je láska. Láska je naším původem, láska je naším základem a láska je naším osudem. - James Finley, Moudrost v době krize

James Finley nás provede kontemplativní praxí, která nás ukotví v proměňující Boží lásce: 

V této kontemplativní praxi se posaďte a obnovte své vědomí, že sedíte v přítomnosti Boha všude kolem vás a ve vás. Při nádechu vdechujte tiché Boží "Miluji tě,", v němž se vám Bůh vylévá a zcela rozdává jako zázrak vašeho života. Když pak vydechujete, vydechujte sami sebe v lásce: "Miluji tě." A tak vydechujeme spolu s Bohem: "Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě." Ze vzájemnosti lásky se naplňuje osud a uzdravují se základy utrpení.  

Vztahuje se na nás láska, která se naplňuje.

Když takto sedíme, vzniká utrpení. Utrpením pak může být naše dnešní úzkost a obavy o sebe, o své blízké, o svět. Když sedíme uprostřed vznikající úzkosti, když se nadechujeme, vdechujeme tuto lásku Boha, který nás miluje skrz naskrz, úzkost i všechno ostatní, nenachází v naší úzkosti žádnou překážku, miluje nás tak nevysvětlitelně navždy. Když pak vydechujeme, vydechujeme sami sebe v lásce, úzkost i všechno ostatní, k lásce, která nás miluje. To vyžaduje jemnou vytrvalost, protože úzkost se znovu objevuje. Automaticky nezmizí. Sedíme s ní, znovu se do ní opíráme a držíme se této lásky, která nás uprostřed věcí podepírá.... 

Tato praxe nás tedy zkušenostně zakládá v této moudrosti lásky. Tato moudrost lásky - zakotvená v praxi - nám umožňuje vyjít ven a sdílet ji s ostatními lidmi v okolnostech, v nichž se nacházíme.  

Sunday
Faith in God is to have confidence in Love itself. It’s to have confidence in reality itself. God is revealed in all things, even through the tragic and sad, as the revolutionary doctrine of the cross reveals!   
—Richard Rohr 

Monday 
Revolutionary love means loving as God would love: infinitely, graciously, extravagantly. It means loving with God, letting divine love fill me and flow through me, without discrimination or limit, as an expression of the heart of the lover, not the merit of the beloved. 
—Brian McLaren 

Tuesday 
If Christ is at the center of our lives, we don’t have to rush into irrational action that often leads to impractical solutions. “Peace! Be still!” These can be our watchwords as we wait for the guidance and direction of the Holy Spirit. 
—Barbara Harris  

Wednesday 
To pray is to practice that posture of radical trust in God’s grace—and to participate in perhaps the most radical movement of all, which is the movement of God’s Love. 
—Richard Rohr  

Thursday 
The way of love will show us the right thing to do, every single time. It is moral and spiritual grounding—and a place of rest—amid the chaos that is often part of life. It’s how we stay decent in indecent times. 
—Michael Curry 

Friday  
We are living in love if we can maintain a daily yes. That doesn’t mean we don’t recognize injustice and stand against it, but we don’t let our hearts become hardened and our minds become rigid in its judgments. Love is always a yes. 
—Richard Rohr 

Week Forty-Five Practice 
Grounding Ourselves in Divine Love 

In the light of eternity, we’re here for a very short time, really. We’re here for one thing, ultimately: to learn how to love, because God is love. Love is our origin, love is our ground, and love is our destiny. —James Finley, Wisdom in Times of Crisis 

James Finley guides us through a contemplative practice that anchors us in the transformative love of God: 

In this contemplative practice, sit and renew your awareness that you’re sitting in the presence of God all about you and within you. As you inhale, inhale God’s silent “I love you,” in which God is being poured out and utterly given away to you as the miracle of your very life. Then when you exhale, exhale yourself in love: “I love you.” And so, we are breathing along with God, “I love you. I love you. I love you. I love you.” From the reciprocity of love, destiny is fulfilled, and the foundations of suffering are healed.  

As we sit this way, suffering arises. The suffering then might be our anxiety and concerns today, for ourselves, for our loved ones, for the world. As we sit in the midst of the arising of the anxiety, when we inhale, we inhale this love of God loving us through and through, anxiety and all, finding no hindrance in our anxiety, loving us so unexplainably forever. Then when we exhale, we exhale ourselves in love, anxiety and all, to the love that loves us. This requires gentle perseverance, because anxiety arises again. It doesn’t automatically go away. We sit with it, we lean into it again, and we hold fast to this love that sustains us in the midst of things…. 

This practice, then, experientially grounds us in this love wisdom. This love wisdom—grounded in practice—empowers us to go out and share this with other people in the circumstances in which we find ourselves.