Pravoslav Wes Granberg-Michaelson připomíná křesťanům, že při rozhodování o tom, jak chceme jednat ve veřejné sféře, je třeba vycházet z osobní zkušenosti s překypující Boží láskou ke světu: 

Naším pokušením je začít politikou a pak se snažit přijít na to, jak do ní může zapadnout náboženství. Začínáme s přijatými parametry politické debaty a bez ohledu na to, zda se nacházíme na levici nebo na pravici, používáme náboženství k ospravedlnění a posílení našich stávajících závazků.... 

Ale co když si za výchozí bod zvolíme cestu dovnitř? Co když si uvědomíme, že naše angažovanost v politice by měla být zakořeněna v naší účasti na trojičním proudu Boží lásky? Pak se všechno změní. Už nejsme vedeni nebo omezováni tím, co si myslíme, že je politicky možné, ale jsme nuceni tím, co víme, že je nejskutečnější. V srdci všeho stvoření je vzájemná láska v Trojici, která se přelévá a zahrnuje veškerý život. Jsme pozváni k účasti na proměňující síle této lásky. V ní objevujeme základ svého bytí, v němž se soustřeďuje veškerý náš život a jednání. 

To se nejplněji zjevilo v Ježíši jako Božím Synu. Jeho láska k nepřátelům, nenásilná reakce na zlo, objetí lidí na okraji společnosti, odsouzení sebestředných náboženských pokrytců, soucit s chudými, nerespektování hranic sociálního vyloučení, obhajoba ekonomicky utlačovaných a jistota, že do světa proniká Boží vláda, to vše pramenilo z jeho plné, vzájemné účasti na Otcově lásce. Ježíš pouze neukazoval cestu; žil zcela v přítomnosti a moci Božího vykupujícího a proměňujícího života. 

Granberg-Michaelson si představuje budoucnost založenou na Boží touze po světě: 

Transformační změna v politice tolik závisí na tom, zda máme jasnou představu o žádoucím cíli. Odkud se tato vize bere? Možnosti mohou nabízet různé ideologie nebo stranické platformy či političtí kandidáti. Pro věřícího člověka však tato vize nachází své kořeny v Bohem zamýšlené a preferované budoucnosti světa. Nepřichází jako dogmatický plán, ale jako zkušenostní setkání s Boží láskou, která jako řeka vytéká z Božího trůnu a živí stromy listím pro uzdravení národů (viz Zjevení 22,1-2).... 

Taková vize připadá politickému pragmatikovi idylická, nereálná a irelevantní. Ale věřící člověk, jehož vnitřní cesta otevírá [jeho] život výbušné Boží lásce, ví, že tato vize je ze všech nejreálnější. Je to záblesk záměru stvoření a záblesk pohybu Ducha uprostřed současné bolesti, zlomenosti a zoufalství světa. Tato vize si také uvědomuje nevyhnutelnou cestu vnitřní a vnější proměny - souběžnou, pokračující proměnu vnitřních srdcí lidí osvobozených úžasnou Boží milostí a vnější proměnu sociálních a ekonomických struktur osvobozených Božími normami spravedlnosti. 

When deciding how we want to act in the public sphere, Rev. Wes Granberg-Michaelson reminds Christians to begin with the personal experience of God’s overflowing love for the world: 

Our temptation is to begin with politics and then try to figure out how religion can fit in. We start with the accepted parameters of political debate and, whether we find ourselves on the left or the right, we use religion to justify and bolster our existing commitments…. 

But what if we make the inward journey our starting point? What if we recognize that our engagement in politics should be rooted in our participation in the Trinitarian flow of God’s love? Then everything changes. We are no longer guided or constrained by what we think is politically possible, but are compelled by what we know is most real. At the heart of all creation, the mutual love within the Trinity overflows to embrace all of life. We are invited to participate in the transforming power of this love. There we discover the ground of our being, centering all our life and action. 

This was revealed most fully in Jesus, as God’s Son. His love for enemies, his non-violent response to evil, his embrace of the marginalized, his condemnation of self-serving religious hypocrites, his compassion for the poor, his disregard for boundaries of social exclusion, his advocacy for the economically oppressed, and his certainty that God’s reign was breaking into the world all flowed from his complete, mutual participation in his Father’s love. Jesus didn’t merely show the way; he lived completely in the presence and power of God’s redeeming, transforming life. 

Granberg-Michaelson envisions a future based on God’s desire for the world: 

Transformative change in politics depends so much on having a clear view of the desired end. Where does that vision come from? Possibilities may be offered by various ideologies, or party platforms, or political candidates. But, for the person of faith, that vision finds its roots in God’s intended and preferred future for the world. It comes not as a dogmatic blueprint but as an experiential encounter with God’s love, flowing like a river from God’s throne, nourishing trees with leaves for the healing of the nations (see Revelation 22:1–2).… 

Such a vision strikes the political pragmatist as idyllic, unrealistic, and irrelevant. But the person of faith, whose inward journey opens [their] life to the explosive love of God, knows that this vision is the most real of all. It is a glimpse of creation’s purpose and a glimmering of the Spirit’s movement amid the world’s present pain, brokenness, and despair. This vision also recognizes the inevitable journey of inward and outward transformation—the simultaneous, continuing transformation of the inward hearts of people liberated by God’s astonishing grace and the outward transformation of social and economic structures liberated by God’s standards of justice.