Neděle
Neuctívali jsme Boží přítomnost v elementárním, fyzickém světě. Učinili jsme Boha tak malým, jako je naše vlastní zúžené srdce. Proč se tvářit, že Boha si zasloužíme jen my a že Bůh není pro jiné skupiny, náboženství, zvířata, rostliny, živly, bratra Slunce a sestru Měsíc?"
-Richard Rohr 

Pondělí
Z tohoto vyprávění v knize Genesis má člověk pocit, že Stvořitel měl radost ze stvoření světa. Dílo stvoření se protáhlo na delší dobu, aby Stvořitel získal maximální potěšení. Boží stvořitelská práce je na rozdíl od většiny západních kapitalistických způsobů průmyslového tvoření pomalá a poklidná. -Randy Woodley

Úterý
Celí lidé vidí věci v jejich celistvosti, a tak vytvářejí celistvost ("svatost") všude, kam jdou a kam se dívají. Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde.
-Richard Rohr

Středa 
Úcta se neprojevuje jednou za týden; praktikuje se každý den věrně, okamžik po okamžiku. Je to uznání, že jsme závislí na systémech života.  
-Sarah Augustine 

čtvrtek 
Přemístěte svou mysl směrem k živému Bohu, který je nekonečným svatým tajemstvím. Vzhlížejte k Bohu jako k nepředstavitelnému osobnímu Zdroji všech bytostí, k samotnému Základu bytí, k Přesahu uprostřed nás, ke generativnímu oceánu lásky, k Duchu Stvořiteli. 
-Elizabeth Johnsonová 

Pátek 
Židé, křesťané i muslimové věří, že svět byl stvořen jedním Bohem. Zdálo by se tedy, že všechno, všechno bez výjimky, by mělo nést jasný otisk a podobu jediného Stvořitele.  
-Richard Rohr 

Čtyřicátý druhý týden cvičení 
Chvála světla úsvitu 

Nic mě nevtáhne do Boží náruče tak naplno, jako když tu stojím, než svět začne šeptat.
-Barbara Mahany  

Autorka Barbara Mahany píše o náboženské výzvě všímat si Boha a chválit ho za úsvitu:  

Každé abrahámovské náboženství zapsalo denní východ světla do svého modlitebního kodexu, počínaje starobylým judaistickým příkazem posvětit nový den Birkot hašachar, patnácti požehnáními pro úsvit, která jsou sepsána v Talmudu a začínají poděkováním Bohu za kohoutí "schopnost rozlišovat mezi dnem a nocí". 

V islámu muezzin hlídá první záblesk světla na východním obzoru a svolává všechny věřící k modlitbě za úsvitu, Fadžr, což je technicky vzato třetí výzva k modlitbě během dne, protože islámský den začíná při západu slunce....  

V křesťanských mnišských modlitbách s pevně stanovenou hodinou ... se posvátná přestávka nazývá lauds, příchod světla. Bratr David Steindl-Rast ... destiluje svaté poselství lauds do představy, že každý východ slunce, každý nový začátek, je nikdy nekončícím darem. Naší odpovědí na tuto nevyžádanou laskavost je zase otázka: "Jaký dar bych mohl přinést do tohoto dne?". [1] ... 

Thomas Merton, který nazval první světlo "okamžikem úcty a nevýslovné nevinnosti", když ptáci v houfu začínají nejistě štěbetat a popelavý měsíc odchází, brojil proti nevšímavosti vůči vábení úsvitu:  

Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme "jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží". Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Fungující termostaty. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. "Moudrost," volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]  

O Pane, nech nás zúčastnit se. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.  

Sunday
We have not honored God’s Presence in the elemental, physical world. We made God as small as our own constricted hearts. Why pretend only we deserve God, and that God is not for other groups, religions, animals, plants, the elements, Brother Sun, and Sister Moon?
—Richard Rohr 

Monday 
One gets the sense from this Genesis account that the Creator enjoyed making the world. The work of creation stretched out over time in order for the Creator to receive maximum pleasure. God’s creation-work is leisurely and sedate, unlike most Western capitalist modes of industrial creation. —Randy Woodley 

Tuesday 
Whole people see things in their wholeness and thus create wholeness (“holiness”) wherever they go and wherever they gaze. Holy people will find God in nature and everywhere else too. 
—Richard Rohr 

Wednesday 
Reverence does not happen once per week; it is practiced each day faithfully, moment by moment. It is acknowledging that we are dependent on the systems of life.  
—Sarah Augustine 

Thursday 
Move your mind in the direction of the living God who is infinite holy mystery. Look toward God as the unimaginable personal Source of all beings, the very Ground of being, the Beyond in our midst, a generative ocean of love, Creator Spirit. 
—Elizabeth Johnson 

Friday 
Jews, Christians, and Muslims all believe that the world was created by one God. It would seem to follow therefore that everything, everything without exception, would bear the clear imprint and likeness of the one Creator.  
—Richard Rohr 

Week Forty-Two Practice 
Praising Dawn’s Light 

Nothing draws me into the arms of God more fully than standing here before the world starts its whisper.
—Barbara Mahany  

Author Barbara Mahany writes of the religious call to notice and to praise God at dawn:  

Every Abrahamic religion has written the day’s rising of light into its prayer code, beginning with the ancient Judaic command to consecrate the new day with the Birkot Hashachar, fifteen blessings for the dawn spelled out in the Talmud, starting with thanks to God for the rooster’s “ability to distinguish between day and night.” 

In Islam, the muezzin keeps watch for the first crack of light on the eastern horizon, and beckons all believers to the dawn prayer, the Fajr, technically the day’s third call to prayer since the Islamic day begins at sundown….  

In Christian monastic fixed-hour prayer … the sacred pause is called lauds, the coming of the light. Brother David Steindl-Rast … distills the holy message of lauds to the notion that each sunrise, each new beginning, is a never-ending gift. In turn, in response to this unasked-for benevolence, our reciprocity is to ask ourselves, “What gift might I bring to this day?” [1] … 

Thomas Merton, who called the first light “a moment of awe and inexpressible innocence,” as the birds in the bough begin their tentative chirping and an ashen moon departs, railed against inattention to dawn’s beckoning:  

Here is an unspeakable secret: paradise is all around us and we do not understand. It is wide open. The sword is taken away, but we do not know it: we are off “one to his farm and another to his merchandise.” Light on. Clocks ticking. Thermostats working. Stoves cooking. Electric shavers filling radios with static. “Wisdom,” cries the dawn deacon, but do we do not attend. [2]  

O Lord, let us attend. Let us not lose the taste of its spell, not one droplet of this holiest hour.