Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Zjeveno ve stvoření a skrze stvoření Nevyčerpatelná síla! / Tvá láska je autorem života, / když jsi vyslovil to jediné slovo. / Ty jsi ta, která nařídila / řád, stvořila / stvoření, svým vlastním / způsobem. Otec Richard chápe kosmos jako první vtělení Boha: První Vtělení Boha se neodehrálo v Betlémě před dvěma tisíci lety. Právě tehdy se pro nás stalo lidským a osobním a mnoho lidí začalo brát božské vtělení vážně. K prvotnímu Vtělení ve skutečnosti došlo přibližně před 13,8 miliardami let při "velkém třesku". Tak nazýváme okamžik, kdy se Bůh rozhodl materializovat a sebeobjevit. Před dvěma tisíci lety dochází k lidskému vtělení Boha v Ježíši, ale ještě předtím došlo k prvnímu a původnímu vtělení prostřednictvím světla, vody, země, slunce, měsíce, hvězd, rostlin, stromů, ovoce, ptáků, hadů, dobytka, ryb a "všelijakých divokých zvířat" podle příběhu o stvoření v Genesis 1,3-25. Před dvěma tisíci lety došlo k vtělení Boha v Ježíši. Byl to "kosmický Kristus", skrze něhož nám "Bůh dal poznat tajemství svého záměru, skrytý plán, který tak laskavě učinil od počátku v Kristu" (viz Ef 1,9-10). Kristus není Ježíšovo příjmení; je to název pro jeho životní cíl. Ježíš je zcela konkrétní pravda zjevující a zastupující pravdu univerzální. Jak říká list Kolosanům, "on je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření" (1,15); je jedinou slavnou částí, která pojmenovává a zjevuje ještě slavnější celek. "V něm je založena plnost ... všeho na nebi i všeho na zemi" (Kol 1,19-20). Pro františkánského teologa Jana Dunse Scota byl Kristus úplně první myšlenkou v Boží mysli [1] a Bůh nikdy nepřestal myslet, snít a tvořit Krista. "Nesmírná rozmanitost a mnohotvárnost tohoto stvoření představuje Boha dokonaleji než kterékoli stvoření samo nebo samo o sobě," dodává Tomáš Akvinský. [2] Pro většinu z nás to znamená významné otřesení naší základní představy o vesmíru a našem náboženství. Pokud však k tomu měla nějaká skupina dospět zcela jednoduše a přirozeně, pak to byly tři skupiny věřících, které se nazývají monoteisty: Židé, křesťané a muslimové věří, že svět byl stvořen jediným Bohem. Zdálo by se tedy, že všechno, všechno bez výjimky by mělo nést jasný otisk a podobu jediného Stvořitele. Naše nynější utrpení, naše zhuštěná přítomnost na tomto společném hnízdě, které jsme si zaneřádili, bude brzy tím JEDINÝM, co máme nakonec společné. Dost možná to bude ta jediná věc, která nás spojí. Země a její životní systémy, na nichž jsme všichni zcela závislí (stejně jako jsme závislí na Bohu!), se možná brzy stanou tím, co nás obrátí k prostému evangelijnímu životnímu stylu, k nezbytnému společenství a k přirozenému a univerzálnímu smyslu pro svatost. Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | Revealed in and through Creation
Endless Strength! / Your love authored life / when You spoke that one Word. / You’re the One who ordered / order, created / Creation, Your own / way. Father Richard understands the cosmos as the first Incarnation of God: The first Incarnation of God did not happen in Bethlehem 2,000 years ago. That is just when it became human and personal for us, and many people started taking divine embodiment seriously. The initial Incarnation actually happened around 13.8 billion years ago with the “Big Bang.” That is what we call the moment when God decided to materialize and self-expose. Two thousand years ago marks the human incarnation of God in Jesus, but before that there was the first and original incarnation through light, water, land, sun, moon, stars, plants, trees, fruit, birds, serpents, cattle, fish, and “every kind of wild beast” according to the creation story in Genesis 1:3–25. This was the “Cosmic Christ” through whom “God has let us know the mystery of his purpose, the hidden plan he so kindly made from the beginning in Christ” (see Ephesians 1:9–10). Christ is not Jesus’ last name; it’s the title for his life’s purpose. Jesus is the very concrete truth revealing and standing in for the universal truth. As Colossians puts it, “he is the image of the invisible God, the first born of all creation” (1:15); he is the one glorious part that names and reveals the even more glorious whole. “The fullness is founded in him … everything in heaven and everything on earth” (Colossians 1:19–20). Christ, for Franciscan theologian John Duns Scotus, was the very first idea in the mind of God [1] and God has never stopped thinking, dreaming, and creating the Christ. “The immense diversity and pluriformity of this creation more perfectly represent God than any one creature alone or by itself,” adds Thomas Aquinas. [2] For most of us, this is a significant shaking of our foundational image of the universe and of our religion. Yet if any group should have come to this quite simply and naturally, it should have been the three groups of believers that call themselves monotheists: Jews, Christians, and Muslims all believe that the world was created by one God. It would seem to follow therefore that everything, everything without exception, would bear the clear imprint and likeness of the one Creator. Our very suffering now, our condensed presence on this common nest that we have fouled, will soon be the ONE thing that we finally share in common. It might well be the one thing that will bring us together. The earth and its life systems on which we all entirely depend (just as we depend on God!) might soon become the very thing that will convert us to a simple gospel lifestyle, to necessary community, and to an inherent and universal sense of the holy. Fr. Richard Rohr, OFM |
[2] See Aquinas, Summa Theologica 1.47.1.
Adapted from Richard Rohr, “Creation as the Body of God,” Radical Grace 23, no. 2 (April–June 2010): 3.