Dr. Barbara Holmesová se s vámi podělí o svou nedávnou zkušenost s tancem s Bohem v době nejistoty: 

V posledních letech jsem zažila svůj vlastní tanec s božstvím. Mé zdraví se náhle a překotně zhoršilo. Když byla operace kyčelního kloubu kvůli jiným zdravotním problémům odložena o rok, zoufale jsem přemýšlela: budu rok upoután na invalidní vozík?   

V tu chvíli se mě Bůh zeptal: "Smím si zatančit?" 

"Tanec?" Byl jsem pobouřen. "Co tím myslíš tanec? Vždyť já ani neumím chodit." 

A přišla odpověď: "Tvůj duch zná kroky. Dýchej, uvolni se, dýchej."  

Zbavila jsem se svých obav, starostí a rozplynula se v náručí milujícího Spasitele, zatímco jsme tančili na éterickou hudbu srdce, kterou ani jeden z nás neslyšel. Nemusíte slyšet hudbu. Život má svůj vlastní rytmus. A když jste rozladěni, musíte se sladit s rytmem života. 

V hebrejských Písmech Holmes nachází Boha, který tančí: 

Jak vím, že Bůh tančí? V knize Sofoniáš jsou pouze tři kapitoly. První dvě kapitoly jsou drsné. Mezi Boží výtky vůči lidem patří uctívání modly, zbožštění slunce, měsíce a hvězd a soběstačnost tak dokonalá, že není třeba spoléhat na Boha. Ale pak:  

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,
mocný zachránce,
který se z tebe bude radovat s jásotem,
obnoví tě ve své lásce,
bude kvůli tobě radostně zpívat,
jako ve sváteční dny.
-Zefoniáš 3,17-18

Jaké překvapení! Sofoniáš nás přivádí od zkázy k tanci a zpěvu.... Jak vysvětluje Steve Fry: "Boží radost nezná hranic..... V hebrejštině [radost] doslova znamená 'nadchnout se až k tanci ve vichřici'," neboli tančit s takovou vervou, že to může popsat jen vichřice. A zatímco Bůh tančí, Bůh také hlasitě zpívá. Fry pokračuje: "Většina překladatelů zvolila pro naše anglické bible méně energický popis, protože si nedokážou představit Boha s takovou emocionální intenzitou." [1] Ale proč ne? Fyzikové nám říkají, že vesmír se skládá z tančících částic a strun v celém kosmu.  

Holmes nám připomíná, že oheň je součástí našeho tance s božstvím:  

Ale kde se bere oheň? No, víme, že nemůžeme vidět Boží tvář a žít. Bůh se zjevuje v přírodních živlech, v oblaku, ohni a větru. Pro Mojžíše je hořící keř Bohem. Věřím, že oheň, živel "uzavřený v našich kostech" [viz Jeremiáš 20,9], je vždy součástí tance. Probouzí nás, pomáhá nám snít, odklízí nečistoty.  

Ať už se ve vašem životě právě teď děje cokoli, i to pomine. Kde nacházíte svou radost? Pokud neumíte tančit, nedělejte si starosti. Vaše duše zná kroky. Ať už vás život zastihne kdekoli, nezapomeňte tančit a zpívat s Bohem, který s vámi tančí jako vichřice.  

Dr. Barbara Holmes shares her recent experience of dancing with God in a time of uncertainty: 

In more recent years, I’ve had my own dance with the divine. My health declined suddenly and precipitously. When a hip operation was postponed for a year because of other health concerns, I pondered in despair: I would be wheelchair bound for a year?  

It was at that moment that God asked, “May I have this dance?” 

“Dance?” I was outraged. “What do you mean dance? I can’t even walk.” 

And the answer came back, “Your spirit knows the steps. Breathe, relax, breathe.”  

I let go of my fears, my concerns, and melted into the arms of a loving Savior as we danced to an ethereal music of the heart that neither of us could hear. You don’t need to hear music. Life has a rhythm of its own. And when you’re out of sync, you must get aligned with the rhythm of life. 

In the Hebrew Scriptures, Holmes finds a God who dances: 

How do I know that God dances? There are only three chapters in the Book of Zephaniah. The first two chapters are rough going. God’s complaints against the people include worship of idols, deification of sun, moon, and stars, and self-sufficiency so complete that there’s no need to depend on God. But then:  

The Lord, your God, is in your midst, 
    a mighty savior, 
Who will rejoice over you with gladness, 
    and renew you in his love, 
Who will sing joyfully because of you, 
    as on festival days.
—Zephaniah 3:17–18 

What a surprise! Zephaniah takes us from destruction to dance and song…. As Steve Fry explains, “God’s joy knows no bounds…. In the Hebrew, [joy] literally means ‘to become excited to the point of dancing in a whirlwind’,” or dancing with such abandon that only a whirlwind can describe it. And while God is dancing, God also sings loudly. Fry continues, “Most translators have chosen a less vigorous description for our English Bibles because they can’t conceive of a God of such emotional intensity.” [1] But why not? Physicists tell us that the universe is made up of dancing particles and strings throughout the cosmos.  

Holmes reminds us that fire is a part of our dance with the Divine:  

But where does the fire come in? Well, we know we can’t see God’s countenance and live. God appears in the elements of nature, a cloud, fire, and wind. For Moses, the burning bush is God. I believe that fire, the element “shut up in our bones” [see Jeremiah 20:9], is always a part of the dance. It awakens us, it helps us to dream, it clears away debris.  

Whatever is going on in your life right now, this too shall pass. Where do you find your joy? If you don’t know how to dance, don’t worry. Your soul knows the steps. Wherever life finds you, don’t forget to dance and sing with the God who dances like the whirlwind with you.