Svátek svaté Terezie z Lisieux 

Moje milost ti stačí, neboť má síla je dokonalá ve slabosti. [2 Kor 12,9]

Rad se pro Krista těším ze slabostí, omezení a soužení, neboť právě když jsem slabý, jsem silný.  [2 Kor 12,10]

Otec Richard popisuje, jak František, Klára a později Terezie z Lisieux (1873-1897) našli přímou zkušenost s Bohem skrze pokoru:    

Apoštol Pavel ve svých listech Korinťanům v návaznosti na Ježíše navždy obrátil motory ega a jeho dosahování a právě toto přesné obrácení hodnot - a nový vstupní bod - František a Klára z Assisi tak odvážně a jasně pochopili. O sedm století později hledala tuto cestu dolů, kterou nazývala "novou cestou" nebo svou "malou cestou", také svatá Terezie z Lisieux, karmelitánka, která se stala nejmladší, nejméně vzdělanou a nejrychleji jmenovanou doktorkou církve.  

Terezie - většinou katolíků s láskou nazývaná Malý kvítek - měla pravdu, a to v obou případech, protože její životní cesta byla pro většinu lidí skutečně velmi nová a velmi "malá" namísto obvyklého křesťanského programu směřujícího vzhůru. Dělat "všechny maličkosti a dělat je z lásky" bylo pro Terezii cílem. [1] Běžná cesta většiny křesťanství se v její době stala do značné míry založenou na perfekcionismu a legalizmu, což způsobilo, že dobrá zpráva byla pro generace věřících všechno, jen ne dobrá nebo lákavá. [2]  

Teréza, téměř proti rozumu, prohlásila: "Chceš-li v klidu snášet zkoušku, že se ti nelíbí, dáš mi [Panně Marii] sladký domov." [3] Když se budete pozorovat, uvidíte, jak těžké je nelíbit se sami sobě a že právě počáteční emocionální zádrhel většinu z nás uvrhne do strašně špatné nálady, aniž bychom si uvědomovali její původ. Abychom tento častý problém vyřešili, učí nás František i Terezie, abychom se na začátku zbavili samotné potřeby "myslet na sebe dobře"! "To mluví vaše ego, ne Bůh," řekli by.  

To ovšem může udělat jen ten, kdo se vzdal své základní egocentričnosti. Psychiatr a populární spisovatel Scott Peck mi osobně při obědě řekl, že tento citát je z její strany "naprostá náboženská genialita", protože dobře znemožňuje obvyklé náboženské pózy. Zrcadlí se v něm toto učení svatého Františka:  

Projevujte svou lásku druhým tím, že si nebudete přát, aby byli lepšími křesťany. [4]  

Můžeme trpělivě přijímat, že nejsme dobří. Co však nemůžeme snést, je to, že nejsme považováni za dobré, že se jako dobří nejevíme. [5]  

Dokud neobjevíme "malou cestu", téměř všichni se snažíme získat morální převahu tím, že dodržujeme zákony a myslíme si, že jsme tak duchovně vyspělí. Přesto Terezie napsala: "Stačí poznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče." [6] Lidé, kteří jdou touto pokornější a upřímnější cestou, jsou vždy láskyplnější, radostnější a soucitnější a mají spoustu času na prostou vděčnost za všechno.  

Feast of St. Thérèse of Lisieux 

My grace is sufficient for you, for my strength is made perfect in weakness.  
—2 Corinthians 12:9 

I am glad for weaknesses, constraints, and distress for Christ’s sake, for it is when I am weak that I am strong.  
—2 Corinthians 12:10  

Father Richard describes how Francis, Clare, and later, Thérèse of Lisieux (1873–1897), found a direct experience of God through humility:    

In his letters to the Corinthians, the apostle Paul, following Jesus, forever reversed the engines of ego and its attainments, and it is this precise reversal of values—and new entrance point—that Francis and Clare of Assisi understood so courageously and clearly. Seven centuries later, St. Thérèse of Lisieux, a Carmelite nun who became the youngest, least educated, and most quickly designated doctor of the Church, also sought this downward path, which she called “a new way” or her “little way.”  

Thérèse—lovingly called the Little Flower by most Catholics—was right, on both counts, since her way of life was indeed very new for most people and very “little” instead of the usual upward-bound Christian agenda. Doing “all the smallest things and doing them through love” was the goal for Thérèse. [1] The common path of most Christianity by her time had become based largely on perfectionism and legalism, making the good news anything but good or inviting for generations of believers. [2]  

Thérèse, almost counter to reason, declared: “If you want to bear in peace the trial of not pleasing yourself, you will give me [the Virgin Mary] a sweet home.” [3] If you observe yourself, you will see how hard it is to be displeasing to yourself, and that it is the initial emotional snag that sends most of us into terribly bad moods without even realizing the mood’s origins. To resolve this common problem, both Francis and Thérèse teach us to let go of the very need to “think well of yourself” to begin with! “That is your ego talking, not God,” they would say.  

Only someone who has surrendered their foundational egocentricity can do this, of course. Psychiatrist and popular writer Scott Peck told me personally over lunch that this quote was “sheer religious genius” on her part, because it made the usual posturing of religion well-nigh impossible. It mirrors these teachings from St. Francis:  

Show your love to others by not wishing that they be better Christians. [4]  

We can patiently accept not being good. What we cannot bear is not being considered good, not appearing good. [5]  

Until we discover the “little way,” we almost all try to gain moral high ground by obeying laws and thinking we are thus spiritually advanced. Yet Thérèse wrote, “It is sufficient to recognize one’s nothingness and to abandon oneself as a child into God’s arms.” [6] People who follow this more humble and honest path are invariably more loving, joyful, and compassionate, and have plenty of time for simple gratitude about everything.