Otec Richard zdůrazňuje vnitřní proměnu, která je nezbytná pro dílo míru: 

Evangelium není o tom být milý; je o tom být čestný a spravedlivý, a tyto dvě věci svět nemá příliš rád. Naším úkolem je naučit se být čestní, ale s láskou a úctou. Dr. Martin Luther King Jr. nás učil, že než vyjdeme svědčit o spravedlnosti, musíme se ujistit, že dokážeme milovat a respektovat ty, s nimiž nesouhlasíme.  

Představte si, jakou kapitulaci potřebují ti, kteří byli po stovky let utlačováni, aby mohli nadále pokojně usilovat o spravedlnost. Upřímně řečeno, nevím, jak to někdo může udělat bez rozjímání. Jak se dostaneme na ono hluboké místo, kde nechceme veřejně odhalovat, ponižovat nebo porážet své odpůrce? Když nás někdo zraní, chceme mu to vrátit. Je to přirozený obranný mechanismus našeho ega. Prostřednictvím modlitby a kontemplace se měníme zevnitř - z pozice moci do pozice zranitelnosti a solidarity, což postupně vše mění.  

Pravá kontemplace je tou nejpodvratnější činností, protože podkopává to jediné, co obvykle odmítá ustoupit - náš přirozený individualismus a narcismus. Jakmile se zbavíme svého narcismu, který si myslí, že jsme středem světa nebo že svá práva a důstojnost musíme hájit před právy a důstojností ostatních lidí, můžeme konečně žít a jednat spravedlivě a pravdivě. 

John Dear popisuje důležitost spojení s naší základní identitou Božích dětí:  

Mírotvorci napříč dějinami svědčí o potřebě tiché meditace, pokud chceme žít nenásilným životem v míru. Služba] nenásilného Ježíše podle Lukášova vyprávění začíná tím, že sedí v tiché modlitbě u řeky Jordán. V tomto tichém čase kontemplativního naslouchání a otevření se Duchu pokoje uslyšel, že je Božím miláčkem [Lk 3,21-22]. V tomto posvátném prostoru byl schopen vzít si toto poselství k srdci a prohlásit tuto pravdu za jádro své identity.  

Stejně jako nenásilný Ježíš, i my se musíme v tichém rozjímání posadit a otevřít svá srdce a mysl Duchu svatému pokoje a nechat Boha pokoje, aby nás nazval Božími milovanými. Chceme-li být odzbrojeni, uzdraveni a osvobozeni, abychom mohli praktikovat láskyplné nenásilí, musíme dát Bohu svolení, aby nás miloval, pojmenoval nás a nárokoval si nás.  

Proto je tichá meditace pro život v nenásilí tak zásadní. V této tiché meditaci můžeme slyšet, jak nám Bůh říká: "Jsi můj milovaný". Učíme se, kdo jsme, vzpomínáme na to, kdo jsme, a znovu se posilujeme, abychom byli tím, kým skutečně jsme. V této síle a důvěře se cítíme osvobozeni od svého vnitřního násilí a osvobozeni k tomu, abychom vstali a vyšli ven do světa násilí a podali ruku míru a nenásilí. [2] 

Father Richard emphasizes the inner transformation necessary for the work of peace: 

The gospel is not about being nice; it’s about being honest and just, and the world doesn’t like those two things very much. Our job is to learn how to be honest, but with love and respect. Dr. Martin Luther King Jr. taught us that before we go out to witness for justice, we have to make sure that we can love and respect those with whom we disagree.  

Imagine the surrender necessary for those who have been oppressed for hundreds of years to continue to work peacefully for justice. Frankly, I don’t know how anyone can do it without contemplation. How do we get to that deep place where we do not want to publicly expose, humiliate, or defeat our opponents? When we are hurt, we want to hurt back. This is our ego’s natural defense mechanism. Through prayer and contemplation, we change from the inside—from a power position to the position of vulnerability and solidarity, which gradually changes everything.  

True contemplation is the most subversive of activities because it undercuts the one thing that normally refuses to give way—our natural individualism and narcissism. Once we are freed from our narcissism that thinks we are the center of the world, or that our rights and dignity must be defended before other people’s rights and dignity, we can finally live and act with justice and truth. 

John Dear describes the importance of connecting with our core identity as children of God:  

Peacemakers throughout history testify to the need for quiet meditation if we are to live the nonviolent life of peace. The [ministry] of the nonviolent Jesus, according to Luke’s account, begins with him sitting in silent prayer by the Jordan River. In that quiet time of contemplative listening and opening to the Spirit of peace, he heard that he was God’s beloved [Luke 3:21–22]. In this sacred space, he was able to take that message to heart, to claim that truth as the core of his identity.  

Like the nonviolent Jesus, we too need to sit still in silent meditation and open our hearts and minds to the Holy Spirit of peace and let the God of peace call us God’s beloved. We need to give God permission to love us, name us, and claim us if we want to be disarmed, healed and freed to practice loving nonviolence.  

That is why quiet meditation is so crucial to the life of nonviolence. In that silent meditation, we can hear God say to us, “You are my beloved.” We learn who we are, we remember who we are, and we are strengthened once again to be who we really are. In that strength and confidence, we feel liberated from our inner violence and freed to get up and walk outside into the world of violence to offer the hand of peace and nonviolence. [2]