Rev. James Lawson (1928-2024), vlivný učitel nenásilí v hnutí za občanská práva, trvá na účinné síle nenásilí: 

Násilí je nepraktické. Je neúčinné a bylo neúčinné na celém světě po příliš mnoho let. Nesmíme se nechat přesvědčit lidmi, kteří násilí romantizují nebo mytologizují, že se osvědčilo jako účinné..... Ukázalo se jako neúčinná zbraň. Vyčerpává emocionální, psychologickou, morální a duchovní energii bez jakýchkoli dobrých následků.  

Chci vás dnes vyzvat k duchovnímu a morálnímu úkolu vytvořit revoluci, která je v jednadvacátém století naprosto nezbytná. A když používám termín revoluce, nemám na mysli násilí. 

Z Gándhího pohledu je nenásilí používáním síly ve snaze řešit konflikty, zranění a problémy s cílem uzdravit a pozvednout, upevnit společenství a pomoci lidem vzít moc do vlastních rukou a tvořivě ji využívat. Nenásilí je snahou o zodpovědné využívání moci.  

Lawsonova křesťanská víra je středobodem jeho filozofie nenásilí. 

Jádrem nenásilí je představa, že v každém člověku je nejen jiskra Boha, jak říkají kvakeři, ale také jiskra lásky a soucitu. Slyším mnoho lidí říkat: "Nebudu milovat svého nepřítele". Jak velmi dobře upozorňuje Martin [Luther] King, když Ježíš řekl, abychom milovali svého nepřítele [Mt 5,44], nemluvil o přátelské lásce, ani o lásce romantické. [1] Nemluvil o hlubokých sympatiích a uznání. Mluvil o tom, co kvakeři a William Penn v koloniálních dobách slibovali původním obyvatelům Ameriky: že i když jsme velmi odlišní a pocházíme z různých zemí a různých kultur s mnoha různými jazyky, máme společnou lidskou zkušenost, kterou si můžeme navzájem ukázat a kterou můžeme začít respektovat.  

Jiná cesta neexistuje. S nenávistí to nejde. Mohou to udělat pouze lidé, kteří mají soucit a uvědomují si svůj vlastní život ve světle stvoření. Nelze to udělat urážením druhých lidí, nelze to udělat zbraní ani pěstí, nelze to udělat bombami. My, více než tři sta milionů obyvatel Spojených států, můžeme být uzdraveni ze svých strachů a nepřátelství, ze svých bolestí a zranění, ale to se může stát pouze tehdy, pokud přijmeme nenásilnou perspektivu, odvážíme se položit před sebe na stůl problémy bez ohledu na bolest, projdeme jimi a sestavíme étos a zásady, které mohou ve Spojených státech vytvořit novou zemi a nové nebe. A myslím si, že pokud je náboženství platné, jak ho chápu já a moje rodina, myslím si, že náboženství musí vystoupit z lavic a stát se hnutím za morální, intelektuální spiritualitu, která nám může pomoci stát se lidmi, jakými nás Bůh stvořil. 

Rev. James Lawson (1928–2024), an influential teacher of nonviolence in the civil rights movement, insists on the effective power of nonviolence: 

There is impracticality to violence. It’s ineffective and has been ineffective throughout the world for too many years. We must not let people who romanticize or mythologize violence persuade us that it has proven to be efficacious…. It has proven to be the most ineffective weapon. It drains emotional, psychological, moral, and spiritual energy with no good consequences.  

I want to urge you today to the spiritual and moral task of creating a revolution that is utterly necessary in the twenty-first century. And when I use the term revolution, I do not mean violence. 

From the perspective of Gandhi, nonviolence is the use of power to try to resolve conflicts, injuries, and issues in order to heal and uplift, to solidify community, and to help people take power into their own hands and use their power creatively. Nonviolence makes the effort to use power responsibly.  

Lawson’s Christian faith is at the center of his philosophy of nonviolence. 

At the root of nonviolence is the notion that within each person there is not only a spark of God, as the Quakers say, but also the spark of love and compassion. I hear many people saying, “I’m not going to love my enemy.” As Martin [Luther] King points out so very well, when Jesus said to love thy enemy [Matthew 5:44], he was not talking about friendship love, nor was he talking about romantic love. [1] He was not talking about deep liking and appreciation. He was talking about what the Quakers and William Penn pledged to the Native Americans during colonial times: how even though we are very different, and we come from different countries and different cultures with many different languages, we have a common human experience that we can show each other and that we can come to respect.  

There is no other way. It cannot be done with hatred. It can only be done by people who have compassion and awareness of their own lives in the light of creation. It cannot be done by insulting other people, cannot be done with the gun or the fist, cannot be done with bombs. We three-hundred-plus million people of the United States can be healed of our fears and our animosities, our hurts and our pains, but that can only happen if we adopt a nonviolent perspective, daring to put the issues on the table in front of us no matter the pain, walking through them and putting together the ethos and principles that can create in the United States a new earth and a new heaven. And I think if religion is valid, as I understand it for myself and for my family, I think religion must get out of the pews and become a movement for the moral, intellectual spirituality that can help us become the people that God has created us to be.