Veřejná teoložka Jennifer Baileyová používá zemědělskou metaforu k popisu slábnoucí krajiny náboženských institucí ve Spojených státech: 

Na první pohled se zdá, že země je neúrodná.... Nástupci mileniálů a generace Z na trůnu mládí se totiž od institucionálního náboženství odvracejí rychleji než kterákoli jiná věková skupina, což v náboženských komunitách vyvolává hmatatelný pocit paniky v obavách o jejich budoucnost.  

Ale já pocházím z [Illinois,] prérijního státu....  

Když upřu zrak k obzoru, vidím řádky ovoce a zeleniny v podobě nových duchovně založených komunit a rituálních praktik, které čekají, až vyklíčí. Pro náhodného pozorovatele, který hledá společenství, jež se schází každý týden, nemusí být rozpoznatelné. Pro ty, kteří hledají nové formy společenství, aby se mohli podílet na svých otázkách a dávat smysl svému životu, mohou být tyto nové odrůdy a hybridy zdrojem výživy, po které touží.  

Bailey pojmenovává výzvy naší doby a způsob, jakým nachází inspiraci k nadějným činům: 

Dnes se jako globální společenství ocitáme ve válce o vizi toho, čím se staneme. V sázce jsou samotné duše našich společenství, bitvy se odehrávají u kuchyňských stolů, v anonymních internetových komentářích i na politických shromážděních.... 

Nejste sami, kdo se snaží pochopit své místo ve světě, který se vyvíjí. Někdy vám může připadat, že se vám doslova hýbe země pod nohama, když se snažíte vykročit tím či oním směrem. To proto, že tomu tak je. Všude kolem nás se věci mění, systémy se hroutí a instituce selhávají. To by nás nemělo překvapovat. Po celém světě stařešinové napříč kulturami a národy předpovídali, že tato doba přijde. Je to doba velkého odhalení, v níž nás Matka Země a Otec Nebe tlačí k božskému zúčtování o tom, co znamená být ve správném vztahu jeden k druhému a ke všem vnímajícím bytostem v jednadvacátém století a dále. Je mi jasné, že činy, které nyní podnikneme, budou mít hluboké a nezvratné důsledky pro budoucí generace....  

Obrovskou tíživou situaci, které čelíme, lze vyřešit pouze využitím vynalézavosti a tvořivosti společenství, k nimž patříme a za něž jsme odpovědní. Toto období od nás bude vyžadovat, abychom obnovili moudrost a praktiky předků, které jsme ztratili nebo podcenili, opravili hluboké trhliny v našich mezilidských a komunitních vztazích, které opakují vzorce poškozování a ničení, a představili si možné tím, že se protáhneme, abychom viděli dál než za realitu našich současných podmínek, a odvážíme se snít o tom, že se stane něco jiného.  

Tato tři slova - obnovit, napravit a představit si - zůstávají v centru mého rozlišovacího procesu, když se snažím pochopit vývoj svého povolání. Moje cesta není lineární. Někdy mám pocit, že se honím za stínem něčeho, co nemohu plně vidět. Když se cítím obzvlášť církevně, přemýšlím, jestli ten stín není Duch Božího zjevení.

Public theologian Jennifer Bailey uses an agricultural metaphor to describe the waning landscape of religious institutions in the United States: 

At first glance, the land appears barren…. Indeed, millennials and Generation Z successors to the throne of youth are turning away from institutional religion faster than any other age group, raising a palpable sense of panic in religious communities concerned about their future.  

But I come from [Illinois,] the Prairie State….  

When I fix my eyes on the horizon, I see rows of fruit and veggies in the form of new spiritually grounded communities and ritual practices waiting to sprout. They may not be recognizable to a casual observer searching for a congregation that meets on a weekly basis. For those seeking new forms of community to share in their questions and make meaning of their lives, these new varieties and hybrids may be the source of nourishment they have been longing for.  

Bailey names the challenges of our time and how she finds inspiration for hopeful action: 

Today we, as a global community, find ourselves warring over the vision of what we will become. At stake are the very souls of our communities, with battles being fought over kitchen tables, anonymous Internet comment sections, and at political rallies…. 

You are not alone in your quest for understanding your place in the world as it is evolving. At times it may feel like the earth is literally moving under your feet as you attempt to step in one direction or the other. That’s because it is. All around us things are shifting, systems are collapsing, and institutions are failing. This should not surprise us. Around the world, elders across cultures and peoples were predicting this time would come. It is a time of great uncovering in which Mother Earth and Father Sky are pushing us into a divine reckoning about what it means to be in right relationship with one another and all sentient beings in the twenty-first century and beyond. It is clear to me that the actions we take now will have deep and irreversible consequences for the generations to come….  

The enormity of the plight we face can be solved only by harnessing the ingenuity and creativity of the communities to which we belong and are accountable. This season will require us to recover ancestral wisdom and practices that we lost or undervalued, repair the deep breaches in our interpersonal and communal relationships that replicate patterns of harm and destruction, and reimagine the possible by stretching ourselves to see beyond the realities of our current circumstances and daring to dream something different into being.  

These three words—recover, repair, and reimagine—remain at the center of my discernment process as I try to understand the evolution of my calling. My path is not linear. There are times I feel like I am chasing the shadow of something I cannot fully see. When I’m feeling particularly churchy, I wonder if that shadow is the Spirit of Divine Revelation.