Věci, které stojí, padnou, / ale ty, které se hýbou, zůstanou navždy. -Basava 

Brian McLaren popisuje, jak Ježíš často provokoval k narušení, aby lidi posunul za hranice statu quo:  

[Na začátku Janova evangelia je] silný příběh: Ježíšův protest v chrámu [viz Jan 2,13-22], kdy vyhnal obchodníky s oběťmi a smírem a poté pronesl dva pobuřující výroky. [1] Zaprvé řekl, že Bůh chce, aby byl Chrám domem modlitby pro všechny lidi (bez výjimky), a zadruhé řekl, že zkažený Chrám bude zničen a nahrazen něčím novým, co bude vzkříšeno na jeho místě....  

Ježíš pokračuje v používání obrazů rozvratu (J 3 - 4). Nejprve říká člověku, že navzdory všemu svému vzdělání, navzdory všemu svému postavení se musí vrátit a začít znovu, být znovu zrozen - což je možná vůbec nejtrefnější obraz narušení. Pak říká ženě, že na místě uctívání vůbec nezáleží - což v jejich době znamenalo, že chrámy jsou nepodstatné. Na čem záleží, říká Ježíš, je postoj (neboli duch) a autentičnost (neboli pravda) toho, kdo uctívá. Ježíš vyzýval k radikálnímu převratu ve svém náboženství, k velké duchovní migraci, a podobný převrat a migraci potřebuje dnes neméně i náboženství, které se jmenuje po něm. 

Pozdější novozákonní autor zopakoval a rozvinul narušení a migraci, k nimž Ježíš vyzýval (1 Petr 2,5). Způsob života soustředěný v chrámu musí být narušen, protože Bůh chtěl přebývat nikoli v budovách z cihel nebo kamenů stmelených maltou, ale v lidských bytostech - živých kamenech, jak je nazval - stmelených vzájemnou láskou, úctou a respektem. 

McLaren nás vyzývá, abychom důvěřovali výzvě Ducha, že máme pokračovat v cestě: 

Tato převratná revoluce, toto osvobození, toto velké duchovní stěhování začíná tím, že každý z nás představí Ducha se všemi svými pochybnostmi a nedokonalostmi, se všemi svými selháními, strachy a nedostatky..... Vy. Já. Všichni. Bez výjimky. 

  "Pohybující se navždy zůstane," řekl [hinduistický mystik a básník dvanáctého století] Basava. [2] Tato slova jsou v rozporu s velkou částí našeho zděděného náboženského cítění. "Zůstat stejný. Nehýbej se. Vydržte. Přežití závisí na odolnosti vůči změnám," říkali nám stále dokola. "Podněcujte změny. Neustále se hýbejte. Vyvíjejte se. Přežití závisí na mobilitě," říká vytrvale Duch. Tato pobídka nám říká, že migrace, o kterou usilujeme, není jen přesun z jednoho statického místa na druhé. Je to spíše cesta z jednoho statického místa na cestu nekonečného růstu.  

Chcete-li vidět budoucnost křesťanství ... nedívejte se na církevní budovy. Jděte se podívat do zrcadla a podívejte se na své bližní. Boží poselství lásky je do světa posíláno v lidských obálkách. Chcete-li vidět, jak začíná velké duchovní stěhování, pak ať začne přímo ve vašem těle. Ať je váš život oporou osvobození. 

Things standing shall fall, / but the moving ever shall stay. —Basava 

Brian McLaren describes how Jesus often provoked disruption to move people beyond the status quo:  

[There is] a powerful story at the beginning of John’s Gospel: Jesus’s protest in the Temple [see John 2:13–22], when he drove out the merchants of sacrifice and appeasement and then made two outrageous statements. [1] First, he said that God intended the Temple to be a house of prayer for all people (no exceptions), and second, he said that the corrupted Temple would be destroyed and replaced by something new, which would be resurrected in its place….  

Jesus continues to use the imagery of disruption (John 3–4). First, he tells a man that in spite of all his learning, in spite of all his status, he needs to go back and start over, to be born again—perhaps the most apt image for disruption ever. Then he tells a woman that the location of worship doesn’t matter at all—which in their day meant that temples were irrelevant. What matters, Jesus says, is the attitude (or spirit) and authenticity (or truth) of the worshipper. Jesus was calling for a radical disruption in his religion, a great spiritual migration, and a similar disruption and migration are needed no less today in the religion that names itself after him. 

A later New Testament writer repeated and expanded upon the disruption and migration Jesus was calling for (1 Peter 2:5). The way of life centered in the Temple must be disrupted because God wanted to dwell not in buildings of bricks or stones cemented together by mortar, but rather in human beings—living stones, he called them—cemented together by mutual love, honor, and respect. 

McLaren invites us to trust the Spirit’s call to keep moving: 

This disruptive revolution, this liberation, this great spiritual migration begins with each of us presenting ourselves, with all of our doubts and imperfections, all of our failures, fears, and flaws, to the Spirit…. You. Me. Everyone. No exceptions. 

 “The moving ever shall stay,” [twelfth-century Hindu mystic and poet] Basava said. [2] Those words contradict so much of our inherited religious sensibility. “Stay the same. Don’t move. Hold on. Survival depends on resistance to change,” we were told again and again. “Foment change. Keep moving. Evolve. Survival depends on mobility,” the Spirit persistently says. That prompting tells us that the migration we seek is not merely from one static location to another. It is, rather, from one static location to a journey of endless growth.  

If you want to see the future of Christianity … don’t look at a church building. Go look in the mirror and look at your neighbor. God’s message of love is sent into the world in human envelopes. If you want to see a great spiritual migration begin, then let it start right in your body. Let your life be a foothold of liberation.