Kdo z těch, kdo četli evangelium, neví, že Kristus považuje všechno lidské utrpení za své?-Origen, O modlitbě 11.2  

Richard Rohr se zamýšlí nad přítomností tolika zla ve světě a nad Boží solidaritou s utrpením: 

Theodicea je odvětví teologie, které rozvinulo mnoho argumentů o tom, jak může existovat dobrý nebo spravedlivý Bůh v přítomnosti tolika zla ve světě - s nímž "Bůh" zdánlivě nic nedělá.  

Důkazy o tom, že Bůh plně umožňuje a nezastavuje genocidy, zneužívání dětí, brutální války, nevýslovné utrpení lidí a zvířat, věznění nevinných, sexuální útoky a zotročování, zánik celých druhů a civilizací a tragické životy závislých lidí a jejich spoluzávislých, jsou zdrcující. Dále se zdá, že Bůh přinejmenším "dopouští" "přírodní" katastrofy, jako jsou sucho, záplavy, hurikány, tornáda, tsunami, mor, hladomor a bolestivé nemoci všeho druhu, z nichž mnohé nazýváme "Božími činy" a které všechny učinily velkou část lidského života "osamělým, chudým, hnusným, brutálním a krátkým". [1] Co si s tím máme počít?  

Pro mě existuje schůdná a láskyplná cesta, jak to překonat. Pokud je Bůh nějak v trpení, účastní se ho také jako trpící objekt, v plné solidaritě se světem, který Bůh stvořil, pak mohu dát Bohu a tomuto stvoření nějaký možný a počáteční smysl. Pouze pokud se spojujeme s Bohem a Bůh se spojuje s námi v něčem větším, než je součet všech jeho částí, můžeme najít cestu skrze to všechno. Důvěra v ukřižovaného - a vzkříšeného - Ježíše skutečně "zachránila" mnohé. [2] 

Teoložky Grace Ji-Sun Kimová a Susan Shawová ukazují, jak Ježíš jako člověk, který přežil násilné zneužívání, vede ostatní přeživší k nalezení proměny:  

Pro Ježíše je Boží cestou nasycení hladových, obléknutí nahých, pomoc cizinci v příkopu a vyžadování rovnosti a spravedlnosti, ať už od soudců, náboženských vůdců nebo politiků. Přežívání s Ježíšem může přesměrovat náš hněv, náš han, naše zoufalství. [3] Můžeme se naučit přijmout sami sebe a můžeme pracovat na vytvoření lepšího světa. Věci nebudou jenom hezké. Proměna je proces. Přesný jazyk pro víru není, že "jsme spaseni", ale že "jsme spaseni". Susan jednou slyšela básnířku Mayu Angelou vyprávět příběh mladého muže, který se jí zeptal, zda je "spasena". "Jste?" Angelou odpověděla. "Ano," odpověděl. "Opravdu?" opáčila: "Už?" "Ano," odpověděl. Transformace je proces - a pro ty, kdo přežili, je to proces se svými vzestupy a pády, flashbacky a záchvaty paniky. Ale jak potvrzuje vzkříšení, je to lepší cesta; je to Boží cesta.  

Přežití s Ježíšem nám dává naději, že je možný jiný druh světa - svět bez sexuálního zneužívání, bez misogynie a rasismu a bez násilí. To je svět, pro který stojí za to přežít a pracovat na něm s vírou, že v každém z nás Bůh skutečně tvoří všechny věci nové. [4] 

For who that has read the Gospel does not know that Christ counts all human suffering his own? —Origen, On Prayer 11.2  

Richard Rohr considers the presence of so many evils in the world and God’s solidarity with suffering: 

Theodicy is a branch of theology that has developed many arguments on how there can be a good God, or a just God in the presence of so much evil in the world—about which “God” appears to do nothing.  

The evidence is overwhelming that God fully allows and does not stop genocides, child abuse, brutal wars, unspeakable human and animal suffering, the imprisonment of the innocent, sexual assaults and enslavement, the death of whole species and civilizations, and the tragic lives of addicts and their codependents. Further, God seems to at least “allow” the “natural” disasters of drought, flood, hurricane, tornado, tsunami, plague, famine, and painful diseases of every kind, many of which we call “acts of God,” and all of which have made much of human life “solitary, poor, nasty, brutish, and short.” [1] What are we to do with this?   

For me, there is a workable and loving way through this. If God is somehow in the suffering, also participating as a suffering object, in full solidarity with the world that God created, then I can make some possible and initial sense of God and this creation. Only if we’re joining God, and God is joining us, in something greater than the sum of all its parts, can we find a way through all of this. Trust in the crucified—and resurrected—Jesus has indeed “saved” many. [2] 

Theologians Grace Ji-Sun Kim and Susan Shaw show how Jesus is a survivor of violent abuse who leads the way for other survivors to find transformation:  

For Jesus, the way of God is the way of feeding the hungry, clothing the naked, helping the stranger in a ditch, and demanding equity and justice, whether from judges, religious leaders, or politicians. Surviving with Jesus can redirect our anger, our han, our despair. [3] We can learn to accept ourselves, and we can work to create a better world. Things won’t just be hunky-dory. Transformation is a process. The accurate language for faith is not that “we are saved” but that we are “being saved.” Susan once heard poet Maya Angelou tell the story of a young man who asked her if she were “saved.” “Are you?” Angelou responded. “Yes,” he replied. “Really?” she countered, “Already?” Transformation is a process—and for survivors, it’s a process with its ups and downs, flashbacks, and panic attacks. But, as the resurrection confirms, it is the better way; it is God’s way.  

Surviving with Jesus gives us hope that a different kind of world is possible—a world without sexual abuse, without misogyny and racism, and without violence. That’s a world worth surviving for and working toward with faith that in each of us God truly is making all things new. [4]