Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Tanec oprav Přímé odškodnění takových lidí, kdykoli to bylo možné, s výjimkou případů, kdy by to mohlo ublížit jim nebo ostatním. Richard Rohr vyzývá čtenáře, aby se zamysleli nad "dovednými prostředky" k nápravě: To, co západní náboženství někdy nazývají "moudrostí", východní náboženství často nazývají "dovednými prostředky". Moudrost nebyla pouhým opojným aforismem, ale praktickým, nejlepším a nejúčinnějším způsobem, jak si poradit! Můžeme říci, že 9. krok nám říká, jak používat obratné prostředky jak k ochraně vlastního lidství, tak k osvobození lidství druhých. Naše náprava vůči druhým by měla být "přímá", to znamená specifická, osobní a konkrétní. Setkání tváří v tvář, ačkoli bývá obtížné poté, co jsme způsobili újmu, funguje z dlouhodobého hlediska nejlépe, a to i v případě, že nás druhá strana při prvním pokusu odmítne. Když tedy otevřeme dveře z naší strany, zůstanou otevřené, pokud je znovu nezavřeme tím, že se vrátíme k obraně, popírání nebo zoufalství. Dalším obratným vhledem je chytře doplněné "kromě případů, kdy by to ublížilo jim nebo druhým". Často potřebujeme čas, rozlišování a dobrou radu od druhých, než zjistíme, kdy, jak, komu a kde se omluvit nebo napravit. Pokud se omluva neprovede obratně, může ve skutečnosti problém a zranění ještě zhoršit. Obratný prostředek neznamená jen napravit škodu, ale napravit škodu způsobem, který "nezraní" druhé. Pravda není jen faktická pravda (velký omyl fundamentalistů), ale kombinace textu i kontextu, stylu a záměru. [1] Anglikánský kněz Mpho Tutu van Furth definuje reparaci jako "čin, kterým se napravuje křivda, kterou člověk způsobil", a popisuje ji jako tanec: Pokání je vlastním uzdravujícím liturgickým tancem.... Prvním krokem by bylo vyslovit slova "je mi to líto" a tímto výrokem otevřít dveře k zahájení tance..... Pachatel, který se kaje, by mohl dlouze naslouchat příběhům obětí a jejich potomků a odvážit se vyslechnout bolest, kterou svými činy ... způsobil. Když je příběh vyprávěn a bolest pojmenována, je náprava nabízenou nitkou, která by mohla zjednat nápravu. Požádejte o odpuštění, to nápravu posílí: kajícná omluva a náprava se proplétají s laskavým odpuštěním, nitky naděje se splétají dohromady, aby vytvořily lepší budoucnost, než jakou nám slibovala minulost. Naše budoucnost spočívá ve společném učení se, jak lépe milovat. Musíme se naučit, jak lépe žít lásku a jak lépe žít v lásce. Musíme se učit, jak lépe být láskou a jak lásku ztělesňovat.... Pokora promlouvá: "Je nám to líto." Toto "omlouváme se" nebude stát na pódiu a diktovat podmínky své vlastní kapitulace. Toto "je nám to líto" se nebude snažit vymezit obětem hranice jejich zkušenosti. Toto "je nám líto" nebude na poškozené nakládat tíhu očekávání. Od vás se nevyžaduje, abyste byli v reakci milosrdní. Doufáme, že uslyšíte, že je nám to upřímně líto. Dveře jsou otevřené. Tanec začíná. [2] Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | Dance of Repair
Made direct amends to such people wherever possible, except when to do so would injure them or others. Richard Rohr invites readers to consider the “skillful means” of making amends: What Western religions sometimes called “wisdom,” the Eastern religions often called “skillful means.” Wisdom was not merely a heady aphorism, but a practical, best, and effective way to get the job done! We might say Step 9 tells us how to use skillful means both to protect our own humanity and to liberate the humanity of others. Our amends to others should be “direct,” that is, specific, personal, and concrete. Face-to-face encounters, although usually difficult after we have caused harm, work best in the long run, even if the other party rebuffs us at the first attempt. When we open the door from our side, it thus remains open, unless we reclose it by returning to defensiveness, denial, or despair. Another skillful insight is the cleverly added “except when to do so would injure them or others.” We often need time, discernment, and good advice from others before we know the when, how, who, and where to apologize or make amends. If not done skillfully, an apology can actually make the problem and the hurt worse. Skillful means is not just to make amends, but to make amends in ways that do not “injure” others. Truth is not just factual truth (the great mistake of fundamentalists), but a combination of both text and context, style and intent. [1] Anglican priest Mpho Tutu van Furth defines reparation as “the action of making amends for a wrong one has done,” and describes it as a dance: Reparations are their own healing liturgical dance…. The first step would speak the words “I’m sorry” and in so saying open a door for the dance to begin…. A perpetrator who is penitent could listen long to the stories of victims and their descendants and dare to hear the hurt that their actions … have caused. When the story is told and the hurt is named, reparations are the thread offered that might make repair. Ask forgiveness, it will make the repair stronger: remorseful apology and reparation twined with gracious forgiveness, strands of hope woven together to make a better future than the one that the past promised us. Our future is learning together how better to love. We must learn how better to live love and how better to live in love. We must study how better to be love and how to embody love…. Humility speaks: “We are sorry.” This “we are sorry” will not stand on the dais dictating the terms of its own surrender. This “we are sorry” will not try to define for the victims the edges of their experience. This “we are sorry” will not lay upon those wronged the weight of expectation. You are not required to be gracious in response. We hope that you will hear that we are genuinely sorry. The door is open. The dance begins. [2] Fr. Richard Rohr, OFM |
[2] Mpho Tutu van Furth, Forgiveness and Reparation, the Healing Journey (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2022), 17–18, 21–22.