Pokud přinášíš svůj dar k oltáři a vzpomeneš si, že tvůj bratr nebo sestra má něco proti tobě, jdi se s ním nejdříve usmířit a pak se vrať a předej svůj dar. -Matouš 5,23-24 

Sepsali jsme seznam všech osob, kterým jsme ublížili, a byli jsme ochotni je všechny odškodnit.   
- 8. krok Dvanácti kroků 

Otec Richard pojmenovává důležitost uznání křivdy a ublížení a zároveň důvěry v dar milosti: 

Přes vyšší ekonomii milosti a milosrdenství, kterou Ježíš žil a učil, neodhodil zcela nižší ekonomii zásluh nebo "zadostiučinění". Navzájem na sebe navazují a nižší sama o sobě nestačí na skutečně velké životní úkoly - lásku, odpuštění, snášení nespravedlivého utrpení a samotnou smrt. Když přecházíme na zralejší stupně lásky a proměny, nepřeskakujeme dřívější stupně. Musíme se vrátit zpět a napravit dřívější chyby. Jinak se může stát, že nás - nebo ty, kterým jsme ublížili - nečeká žádné uzdravení ani otevřená budoucnost.

Bůh nám plně odpouští, ale dopad neboli "karma" našich chyb zůstává a my se stále musíme vracet a napravovat pouta, která jsme porušili. Jinak nám druzí nemusí být schopni odpustit a pravděpodobně neodpustíme ani my sami sobě. "Úžasná milost" není způsob, jak se vyhnout upřímným lidským vztahům. Je to spíše způsob, jak je znovu obnovit - ale nyní již s milostí - pro osvobození obou stran. V duchovním světě nic jen tak nezmizí, vše musí být smířeno a vyúčtováno. [1]  

Anne Lamottová vypráví, jak ji její syn pohnal k odpovědnosti poté, co na internetu zveřejnila necitlivé komentáře, a zamýšlí se nad tím, jak zažít milosrdenství: 

[Můj syn] mě požádal, abych se veřejně omluvila. Nechtěla jsem, protože stovky lidí, kteří na mě útočili, byly tak zlomyslné…. Můj syn řekl, že o to nejde. Šlo o to, že jsem udělal něco pod svou úroveň, co ublížilo mnoha lidem, a že musím věci napravit.  

Povídali jsme si o tom po telefonu a on řekl: "Mám tě rád, ale mýlila ses. Udělala jsi hroznou věc. Prosím, omluv se. Nenechám to být. A já tě taky nenechám odejít." A taky jsem se na to podíval. Měl slzy na krajíčku. Bylo mi zle od žaludku.  

Později mi poslal e-mail: "Musíš udělat správnou věc, mami. Mám tě rád."   

Napsala jsem veřejnosti, že je mi to hluboce, jednoznačně líto, i když jsem se ve skrytu duše stále cítila nepochopená..... Udělal jsem to nedokonale, jak nejlépe jsem uměl, a přiznal jsem, že jsem se mýlil. Vyjádřil jsem lítost. Bylo to hrozné.  

Můj syn byl vděčný, ale na čas odtažitý.... Projevení milosrdenství ho něco stálo a projevení milosrdenství vůči mně samotnému mě stálo ještě víc, a to nás oba rozrostlo, že jsem to podělal na tak velkém jevišti. Naučilo mě to, že milosrdenství je plášť, který se kolem vás ovíjí a chrání vás..... Může vám pomoci si odpočinout a znovu se na chvíli nadechnout, což je to jediné, co kdy máme. [2]  

If you are bringing your gift to the altar, and there remember that your brother or sister has anything against you, go first and be reconciled to him or her, and then come back and present your gift. —Matthew 5:23–24 

Made a list of all persons we had harmed, and became willing to make amends to them all.   
—Step 8 of the Twelve Steps 

Father Richard names the importance of acknowledging wrong and harm, while trusting in the gift of grace: 

Despite the higher economy of grace and mercy lived and taught by Jesus, he didn’t entirely throw out the lower economy of merit or “satisfaction.” They build on one another, and the lower by itself is inadequate to life’s truly great tasks—love, forgiveness, endurance of unjust suffering, and death itself. When we move to more mature stages of love and transformation, we don’t jump over earlier stages. We must go back and rectify earlier wrongs. Otherwise, there may be no healing or open future for us—or for those we have hurt.  

God fully forgives us, but the impact or “karma” of our mistakes remains, and we must still go back and repair the bonds we’ve broken. Otherwise, others may not be able to forgive us, nor will we likely forgive ourselves. “Amazing grace” is not a way to avoid honest human relationships. Rather, it’s a way to redo them—but now, gracefully—for the liberation of both sides. Nothing just goes away in the spiritual world; all must be reconciled and accounted for. [1]  

Anne Lamott recounts how her son held her accountable after she posted insensitive comments online, and reflects on experiencing mercy: 

[My son] asked me to apologize publicly. I didn’t want to, because the hundreds of people who attacked me were so vicious…. My son said that this was not the point. The point was that I had done something beneath me that had hurt a lot of people, and that I needed to make things right.  

We talked on the phone about this and he said: “I love you, but you were wrong. You did an awful thing. Please apologize. I’m not going to let this go. And I won’t let you go, either.” He was in tears. I was sick to my stomach.  

Later he sent an e-mail: “You need to do the right thing, Mom. I love you.”   

I wrote to the public that I was deeply, unambiguously sorry, even though I secretly still felt misunderstood…. I did this imperfectly, the best I could, admitting I was wrong. I expressed contrition. It was awful.  

My son was grateful, but distant for a time…. Extending mercy had cost him, and extending mercy to myself cost me even more deeply, and it grew us both, my having screwed up on such a big stage. It taught me that mercy is a cloak that will wrap around you and protect you…. It can help you rest and breathe again for the time being, which is all we ever have. [2]