Duchovní ředitelka Ruth Haley Bartonová popisuje "pravidlo života" jako klíč k prožívání Boží vlády:

Mnozí z nás se snaží strčit duchovní proměnu do zákoutí života, který je už tak nezvládnutý, místo abychom byli ochotni uspořádat svůj život tak, jak si to naše srdce nejvíce přeje. Myslíme si, že do proměny nějak náhodou spadneme.  

Ježíš k tomu měl co říci. Pomocí podobenství představil člověka, který dlouho a usilovně hledal něco velmi cenného a výjimečného. V jednom příběhu je oním cenným předmětem kus země, v jiném je to vzácná perla [Mt 13,44-46]. V obou příbězích obchodník tuto cenu hledá celý život, a když ji najde, neváhá. Prodá vše, co má, aby si mohl koupit to, co hledal.  

Pole i perla jsou metaforami Božího království - stavu bytí, v němž Bůh vládne v našem životě a [Boží] přítomnost utváří naši realitu. Boží království je zde již nyní, pokud jsme ochotni uspořádat svůj život tak, abychom ho přijali....  

Křesťanská tradice má název pro strukturu, která nám umožňuje říkat "ano" procesu duchovní proměny den co den. Říká se jí pravidlo života. Pravidlo života se snaží odpovědět na dvě otázky: Čím chci být? Jak chci žít? ... [nebo] na souhru těchto dvou otázek: Jak chci žít, abych mohl být tím, kým chci být? [1]  

Pro pastora Kena Shigematsu není pravidlo života "univerzálním řešením": 

Mnišské životní pravidlo nám může pomoci naučit se, co to znamená žít tak, abychom byli ve všem naladěni na Boha. Život, který dělá víc než jen sporadickou modlitbu, ale je sám o sobě modlitbou k Bohu.... 

Mít soubor vědomých postupů nám také umožňuje stavět na našich silných stránkách a posilovat slabá místa. Pokud prožíváme selhání v sebeovládání, můžeme se záměrně cvičit v půstu..... Pokud zjistíme, že jsme příliš zaneprázdnění a roztěkaní, může být užitečnou praxí zapojení se do každodenního rytmu deseti nebo dvaceti minut tiché modlitby, která nás soustředí, nebo rozjímání nad krátkým jediným úryvkem z Písma (lectio).  

Na druhou stranu, pokud máme přirozeně kontemplativní sklony a zjistíme, že trávíme neúměrně mnoho času v soukromé modlitbě a o samotě, přidání dalšího způsobu modlitby nemusí být užitečné. Ve skutečnosti bychom mohli zvážit snížení množství času, který trávíme formální modlitbou, a možná se pustit do praxe spravedlnosti nebo služby, abychom mohli růst kontemplativní akcí ...   

Koneckonců nám pravidlo může umožnit žít náš život, jak píše Thomas Kelly, "ze Středu, božského Středu ... život úžasné síly a míru a klidu, integrace a důvěry a zjednodušené mnohosti". [2]  

Spiritual director Ruth Haley Barton describes a “rule of life” as key to experiencing the reign of God: 

Many of us try to shove spiritual transformation into the nooks and crannies of a life that is already unmanageable, rather than being willing to arrange our life for what our heart most wants. We think that somehow we will fall into transformation by accident.  

Jesus had something to say about this. He used parables to picture a person who had searched long and hard for something very valuable and very special. In one story the prized item is a piece of land; in another it is a valuable pearl [Matthew 13:44–46]. In both stories, the merchant has been looking for this prize all his life, and when he finds it, he doesn’t hesitate. He sells everything he has so that he can buy what he has been searching for.  

Both the field and the pearl are metaphors for the kingdom of God—that state of being in which God is reigning in our life and [God’s] presence is shaping our reality. The kingdom of God is here now, if we are willing to arrange our life to embrace it….  

Christian tradition has a name for the structure that enables us to say yes to the process of spiritual transformation day in and day out. It is called a rule of life. A rule of life seeks to respond to two questions: Who do I want to be? How do I want to live? … [or] the interplay between these two questions: How do I want to live so I can be who I want to be? [1]  

For pastor Ken Shigematsu, a rule of life is not a “one-size-fits-all” solution: 

A monastic rule of life can help us learn what it means to live so that we are attuned to God in our everything. A life that does more than pray sporadically, but is itself a prayer to God.… 

Having a set of deliberate practices also allows us to build on our strengths and shore up areas of weakness. If we are experiencing a failure of self-control, we might deliberately practice fasting…. If we find ourselves overcommitted and distracted, engaging in a daily rhythm of ten or twenty minutes of silent prayer that centers us or meditating on a brief single passage in Scripture (lectio) may be a helpful practice.  

On the other hand, if we have a naturally contemplative bent and find ourselves spending a disproportionately large amount of time in private prayer and solitude, adding another way of praying may not be helpful. In fact, we might consider decreasing the amount of time we spend in formal prayer and perhaps enter into practices of justice or service so we can grow as a contemplative in action….   

Ultimately, a rule can enable us to live our lives, as Thomas Kelly writes, “from a Center, a divine Center … a life of amazing power and peace and serenity, of integration and confidence and simplified multiplicity.” [2]