Juneteenth (Spojené státy americké) 

Psychoterapeutka Resmaa Menakemová spojuje naše individuální uzdravení z traumatu s naším společným uzdravením z rasismu a dalších společenských neduhů. Popisuje "čistou bolest" jako tu, které čelíme a transformujeme ji, místo abychom ji popírali:  

Uzdravení traumatu zahrnuje rozpoznání, přijetí a překonání bolesti - čisté bolesti. Často to znamená čelit tomu, čemu čelit nechcete - čemu jste se reflexivně vyhýbali nebo před tím utíkali. Tím, že do této bolesti vstoupíte, plně ji prožijete a projdete jí, ji metabolizujete a ukončíte. Tímto procesem také rostete, vytváříte v nervovém systému více prostoru pro plynulost a soudržnost a budujete si schopnost dalšího růstu.  

Čistá bolest je o tom, že si vyberete integritu místo strachu. Je o tom, že se zbavíte toho, co je známé, ale škodlivé, najdete nejlepší části sebe sama a uděláte skok - bez záruky bezpečí nebo pochvaly. Toto léčení se neodehrává ve vaší hlavě. Děje se ve vašem těle. A je pravděpodobnější, že k němu dojde v těle, které dokáže zůstat vyrovnané uprostřed konfliktů a nejistoty.  

Když vyjdete z tohoto procesu na druhé straně, zažijete víc než jen úlevu. Vaše tělo se bude cítit vyrovnanější a přítomnější. Bude v něm o něco více svobody a více prostoru pro pohyb. Zažijete pocit plynutí. Také o něco povyrostete. Jak bude vypadat vaše situace, až vyjdete na druhou stranu? To nevíte. Nemůžete to vědět. Tak funguje celý proces. Musíte stát ve své integritě, přijmout nepohodlí a jít vpřed do neznáma. [1]  

Richard Rohr se zamýšlí nad dopady traumatu na jednotlivce a sociální systémy:  

Když se lidé v práci, v našich rodinách, v politice nebo v církvi zdají být zcela iracionální, kontraproduktivní, paranoidní nebo pomstychtiví, je velká pravděpodobnost, že jednají v nějaké formě režimu přežití, který může být spuštěn mnoha způsoby. Osoby s traumatem si zaslouží hluboké pochopení (které se těžko získává), soucit (což je obtížné, pokud jsme si tím sami nikdy neprošli), trpělivost (protože to nelze racionálně kontrolovat), uzdravení (ne odsouzení) a upřímně řečeno, léta lásky alespoň od jednoho člověka nebo zvířete v průběhu času. 

Mohlo by to být to, co má mytologie na mysli pod pojmem "posvátná rána" a církev pod pojmem "prvotní hřích" - ne něco, co jsme udělali, ale následky něčeho, co nám bylo způsobeno? Domnívám se, že ano. Není divu, že Ježíš tolik učí o odpuštění a praktikuje tolik léčivých doteků a řečí. [2] 

Menakem zdůrazňuje možnosti osvobození, které vytváří usazení našich těl:  

Potřebujeme se k této kolektivní akci připojit s usazenými těly - a s psychikou, která je ochotná metabolizovat čistou bolest. Nemohu to dostatečně zdůraznit. Přinášení vyrovnaného těla do jakékoli situace povzbuzuje těla kolem vás, aby se také vyrovnala. Když do stejné situace přivedete neusazené tělo, povzbudíte ostatní těla k úzkosti, nervozitě nebo zlosti. [3] 

Juneteenth (United States) 

Psychotherapist Resmaa Menakem connects our individual healing from trauma with our communal healing from racism and other social ills. He describes “clean pain” as that which is faced and transformed instead of denied:  

Healing trauma involves recognizing, accepting, and moving through pain—clean pain. It often means facing what you don’t want to face—what you have been reflexively avoiding or fleeing. By walking into that pain, experiencing it fully, and moving through it, you metabolize it and put an end to it. In the process, you also grow, create more room in your nervous system for flow and coherence, and build your capacity for further growth.  

Clean pain is about choosing integrity over fear. It is about letting go of what is familiar but harmful, finding the best parts of yourself, and making a leap—with no guarantee of safety or praise. This healing does not happen in your head. It happens in your body. And it is more likely to happen in a body that can stay settled in the midst of conflict and uncertainty.  

When you come out the other side of this process, you will experience more than just relief. Your body will feel more settled and present. There will be a little more freedom in it and more room to move. You will experience a sense of flow. You will also have grown up a notch. What will your situation look like when you come out the other side? You don’t know. You can’t know. That’s how the process works. You have to stand in your integrity, accept the discomfort, and move forward into the unknown. [1]  

Richard Rohr considers the effects of trauma in individuals and social systems:  

When people at work, in our families, in politics, or in the church seem to be completely irrational, counterproductive, paranoid, or vengeful, there’s a good chance they’re acting out of some form of the survival mode, which can be triggered in many ways. Persons with trauma deserve deep understanding (which is hard to come by), sympathy (which is difficult if we have never been there ourselves), patience (because it’s not rationally controllable), healing (not judgment), and, frankly, years of love from at least one person or animal over time. 

Could this be what mythology means by the “sacred wound” and the church meant by “original sin”—not something we did, but the effects of something done to us? I believe it is. It’s no wonder Jesus teaches so much about forgiveness, and practices so much healing touch and talk. [2] 

Menakem emphasizes the possibilities for liberation created by the settling of our bodies:  

We need to join in that collective action with settled bodies—and with psyches that are willing to metabolize clean pain. I can’t stress this enough. Bringing a settled body to any situation encourages the bodies around you to settle as well. Bringing an unsettled body to that same situation encourages other bodies to become anxious, nervous, or angry. [3]