Richard Rohr nabízí svůj vlastní základní přehled stadií duchovního vývoje, který také zohledňuje naše vývojově odpovídající psychologické potřeby:  

1. Moje tělo a obraz sebe sama jsou tím, kým jsem.  
   Soustředíme se na své vlastní potřeby bezpečí, jistoty a obrany.  

2. Moje vnější chování je to, kdo jsem.  
   Potřebujeme vypadat dobře navenek a skrývat před ostatními a nakonec i sami před sebou jakékoli "důkazy opaku". V této době se začíná objevovat "stín" ega.  
.

3. Moje myšlenky a pocity jsou tím, kým jsem.  
   Začínáme být hrdí na své "lepší" myšlenky a pocity a učíme se je ovládat natolik, že ani nevidíme jejich samoúčelnost.Téměř každý z nás musí utrpět a projít velkou porážkou, šokem nebo ponížením, aby tuto fázi překonal.  
Problémem je, že téměř každý z nás musí projít velkou porážkou, šokem nebo ponížením, aby tuto fázi překonal.

4. Moje hlubší intuice a pociťované poznání v mém těle jsou tím, kým jsem.  
   To je takový průlom a tak užitečné, že mnozí z nás jsou spokojeni s tím, že zde zůstávají, ale setrvání na této úrovni může vést k vnitřní práci nebo práci s tělem jako náhražce jakéhokoli skutečného setkání s "druhým" nebo oběti pro něj.  

5. Moje stínové já je to, co jsem.  
   Jedná se o první "temnou noc smyslů" - kdy nás přemůže naše slabost a my se konečně postavíme sami sobě v nezkaleném a necivilizovaném stavu. Bez vedení, milosti a modlitby se většina z nás rozběhne zpět k předchozí identitě.  
.

6. Jsem prázdný a bezmocný.  
   Někteří toto sezení nazývají "čekárna na Boha", ale častěji se mu říká "temná noc duše". V této chvíli selže téměř každý pokus zachránit se nějakým nadřazeným chováním, morálkou nebo modlitební technikou. Jediné, co můžeme dělat, je prosit, čekat a důvěřovat. Bůh se brzy stane skutečným. Falešné či oddělené já zásadním způsobem umírá.  

7.  Jsem mnohem víc, než jsem si myslel, že jsem.  
   Prožíváme trvalé slábnutí falešného já a vzestup Pravého já jako středu našeho bytí. Pociťujeme to jako nepřítomnost nebo prázdnotu, i když je to nádherná prázdnota. Jan od Kříže to nazývá "světelnou temnotou". Nerosteme poznáním nebo pochopením, ale pouze láskou a důvěrou.  

8. "Otec a já jsme jedno" (Jan 10,30).
   Tady je jediný Bůh. Není nic, co bychom museli chránit, prosazovat nebo někomu dokazovat, zejména sami sobě. Naše falešné já už neřídí loď. Naučili jsme se nechat se vést Milostí a Tajemstvím - stále bez plného (pokud vůbec nějakého) pochopení.

9.  Jsem tím, kým jsem.  
   Jsem "prostě já", s bradavicemi i se vším ostatním. Nyní se plně odpoutáváme od vlastního obrazu sebe sama a žijeme v Božím obrazu nás samých - který zahrnuje a miluje jak to dobré, tak to špatné. Prožíváme skutečný klid a svobodu. To je pokoj, který svět nemůže dát (viz Jan 14,27), a plné spočinutí v Bohu.  

Richard Rohr offers his own basic overview of the stages of spiritual development, which also account for our developmentally appropriate psychological needs:  

1. My body and self-image are who I am.  
   We focus on our own security, safety, and defense needs.  

2. My external behavior is who I am.  
   We need to look good from the outside and to hide any “contrary evidence” from others, and eventually from ourselves. The ego’s “shadow” begins to emerge at this time.  

3. My thoughts and feelings are who I am.  
   We begin to take pride in our “better” thoughts and feelings and learn to control them, so much so that we do not even see their self-serving nature. For nearly all of us, a major defeat, shock, or humiliation must be suffered and passed through to go beyond this stage.  

4. My deeper intuitions and felt knowledge in my body are who I am.  
   This is such a breakthrough and so helpful that many of us are content to stay here, but to remain at this level may lead to inner work or body work as a substitute for any real encounter with, or sacrifice for, the “other.”  

5. My shadow self is who I am.  
   This is the first “dark night of the senses”—when our weakness overwhelms us, and we finally face ourselves in our unvarnished and uncivilized state. Without guidance, grace, and prayer, most of us go running back to previous identities.  

6. I am empty and powerless.  
   Some call this sitting in “God’s Waiting Room,” but it is more often known as “the dark night of the soul.” At this point, almost any attempt to save ourselves by any superior behavior, morality, or prayer technique will fail us. All we can do is to ask, wait, and trust. God is about to become real. The false or separate self is dying in a major way.  

7.  I am much more than who I thought I was.  
   We experience the permanent waning of the false self and the ascent of the True Self as the center of our being. It feels like an absence or void, even if a wonderful void. John of the Cross calls this “luminous darkness.” We grow not by knowing or understanding, but only by loving and trusting.  

8.  “The Father and I are one” (John 10:30).  
   Here, there is only God. There is nothing we need to protect, promote, or prove to anyone, especially ourselves. Our false self no longer guides the ship. We have learned to let Grace and Mystery guide us—still without full (if any) comprehension.  

9.  I am who I am.  
   I’m “just me,” warts and all. We are now fully detached from our own self-image and living in God’s image of us—which includes and loves both the good and the bad. We experience true serenity and freedom. This is the peace the world cannot give (see John 14:27) and full resting in God.