Otec Richard pojmenovává posvátnou povahu naší sexuality:  

Myslím, že je třeba pojmenovat posvátný charakter sexuality. Pro mnohé z nás sexualita není oblastí posvátna. Právě naopak: byla to věc, o které nás učili, že nás přivede ke zlu. Lidé si myslí, že sexuální revoluce již proběhla a že šlo o jakousi nově nabytou svobodu pro každého z nás, abychom si mohli dělat své věci. Já si však myslím, že to, co se stalo v jejím důsledku, je jen dunění před skutečnou revolucí.  

Musíme se dostat ke skutečné sexuální revoluci, kdy budeme mluvit o vztahové celistvosti, která je synergií a životní energií větší než dva jedinci zvlášť, a dokonce i společně. Skutečnou revolucí je objev, že lidé mohou být hlubokými, vášnivými, intimními a milujícími přáteli, ať už jsou milenci, nebo ne. Zdá se mi, že skutečnou revolucí je objev lidské schopnosti přátelství, která vede lidi k duchovní celistvosti, k vnitřnímu sjednocení s božstvím, se sebou samým a se vším, takže nejsme tak potřební v našem primárním vztahu. [1]  

Kontemplativní autorka Christine Valters Paintnerová potvrzuje naši erotickou touhu jako touhu po spojení a celistvosti:  

Sexualita a erotika jsou základní touhy, které máme jako lidské bytosti, aby nás posunuly za naše solipsistické, zaujaté já do světa společenství a spojení. Sexualita je víc než jen sex ve fyzickém smyslu - i když milování je jedním z velkých smyslných darů, pro které jsme byli stvořeni, a mimořádná rozkoš, kterou přináší našim tělům, jistě ukazuje na Boha, který tento druh erotické rozkoše považuje za krásnou věc. Milostný akt může být místem hluboké extáze, místem překročení vlastních vnímaných hranic do zranitelného a důvěrného spojení s druhým člověkem v kontextu hluboké důvěry a závazku.  

Co když je naším posláním milovat samotný život, ať už ho vyjadřujeme fyzicky intimním způsobem s druhou osobou, nebo ne? Co když tato sexuální touha spočívá v napojení se na zdroj energie, který v nás probouzí nejhlubší touhu po spojení?  

Sexualita je to, co nás táhne za naše vlastní hranice do služby, intimity a zranitelnosti lidských vztahů. Naše nejhlubší touhy nás vrhají do těchto míst něhy, která přicházejí se smysluplným lidským spojením. Naše hluboké touhy srdce spočívají v tom, že přinášíme do světa své dary, abychom něco změnili. Jsme povoláni k tomu, abychom překročili sféru péče o sebe do tance vzájemnosti s druhými, kde jsme vyzváni, abychom věřili, že naše existence má význam pro společenství člověk-zvíře-příroda....  

Když jsou naše touhy a nutkání uzdraveny a integrovány, stávají se zdrojem obrovské energie pro dobro ve světě a naší schopnosti být léčivou přítomností pro ostatní.     

Father Richard names the sacred nature of our sexuality:  

I think we need to name the sacred character of sexuality. For many of us, sexuality is not the realm of the sacred. Quite the opposite: it was the thing we were taught would lead us to evil. People think that the sexual revolution has already happened, and that it was about some kind of newfound freedom for all of us to do our thing. But I think what has happened in its wake is only the rumblings before the real revolution.  

We’ve got to get to the real sexual revolution, where we talk about a relational wholeness that is a synergy and a life energy larger than two individuals separately and even together. The real revolution is the discovery that people can be deep, passionate, intimate, and loving friends, whether they are lovers or not. The real revolution, it seems to me, is the discovery of the human capacity for friendship that leads people to a spiritual wholeness, to the inner union with the divine, with the self, and with everything so we are not so needy in our primary relationship. [1]  

Contemplative author Christine Valters Paintner affirms our erotic desire as a longing for connection and wholeness:  

Sexuality and the erotic are fundamental urges we have as human beings to move us beyond our solipsistic, preoccupied selves into a world of community and connection. Sexuality is about more than sex in the physical sense—although making love is one of the great sensual gifts we have been created for, and the extraordinary pleasure it brings to our bodies surely points to a God who finds this kind of erotic delight a beautiful thing. The act of lovemaking can be a place of profound ecstasy, of moving beyond your own perceived boundaries into vulnerable and intimate connection with another in the context of deep trust and commitment.  

What if our call is to make love to life itself, whether or not we express it in a physically intimate way with another person? What if this sexual desire were about tapping into a source of energy that awakens us to our deepest longing for connection?  

Sexuality is what draws us beyond our own boundaries into the service, intimacy, and vulnerability of human relationships. Our deepest desires thrust us into these places of tenderness that come with meaningful human connection. Our deep desires of the heart are about bringing our gifts into the world to make a difference. We are called to move beyond the sphere of self-concern into a dance of mutuality with others where we are invited to believe that our existence makes a difference in the human-animal-nature community.…  

When our desire and compulsions are healed and integrated, they become the source for tremendous energy for good in the world and our ability to be a healing presence to others.