Při výdechu řekněte: "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou."
Svatý Symeon Nový Teolog

James Finley popisuje bezmeznou povahu Božího milosrdenství:  

Co znamená prosit Ježíše Krista, aby se nade mnou smiloval? Znamená to prosit Boha, aby se nade mnou slitoval ve svéráznosti mých cest. Podle vlastního jednání vím, že nejsem věrný tomu, kým jsem skutečně povolán být. Vím to ve své slabosti, a proto prosím Krista, aby se nade mnou smiloval. V samém srdci této modlitby je Ježíšovo srdce, protože Bůh je láska, a když se láska dotkne utrpení, utrpení promění lásku v milosrdenství. Ježíš je jako pole bezmezného milosrdenství…. Je v nás nekonečná láska, kterou nemůžeme nijak zvětšit - protože je nekonečná. Bůh je do nás nekonečně zamilovaný. Ale stejně jako ji nemůžeme zvětšit, nemůžeme ji ani ohrozit. Jsme nekonečně milovaný, zlomený člověk. V přijetí zlomení se nekonečnost lásky, která skrze zlomení září, stává stále jasnější a jasnější.  

Existuje morální imperativ udělat vše pro to, abychom nepokračovali ve věcech, které zraňují nás i druhé. Vy máte svůj seznam a já mám svůj. To je důležité. Ale zakotvený je v nás vnitřní mír, který není závislý na schopnosti překonat zraňující věc. Svatý Pavel měl osten v těle a prosil Boha, aby ho odstranil, ale Bůh řekl: "Nech ho tam" (2 Kor 12,7-10). Trn je učitel, místo, kde to nevypadá dobře, pokud je to všechno na vás. Ale není to na vás. Je to na Bohu, který se ti dává jako nekonečně milý ve tvé zlomenosti a neúplnosti. To je zkušenostní spása. [1] 

Emerita fakulty CAC Cynthia Bourgeaultová ilustruje stále přítomné Boží milosrdenství:  

Připomíná mi to příběh o malé rybce, která připlavala ke své matce, celá v panice: "Mami, mami, co je to za vodu? Musím najít vodu, jinak umřu!". Žijeme ponořeni do této vody a důvod, proč nám chybí, není ten, že je tak daleko, ale paradoxně tak blízko: je nám bližší než naše bytí samo....  

[Milosrdenství] je voda, v níž plaveme. Milosrdenství je délka a šířka a výška a hloubka toho, co víme o Bohu - a světlo, díky němuž to víme....  

Boží milosrdenství nepřichází a neodchází, někomu je uděleno a jinému odepřeno. Proč? Protože je bezpodmínečné - vždy je zde, je základem všeho. Je to doslova síla, která drží vše v existenci, gravitační pole, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí. Stejně jako ta malá rybka, která zoufale plave a hledá vodu, i my - slovy žalmu 103 - "plaveme v milosrdenství jako v nekonečném moři". Milosrdenství je Boží nitro obrácené ven, aby udržovalo viditelný a stvořený svět v nezlomné lásce. [2]  

As you breathe out, say “Lord Jesus Christ, have mercy on me.” 
—St. Symeon the New Theologian 

James Finley describes the boundless nature of God’s mercy:  

What does it mean to ask Jesus Christ to have mercy on me? It’s to ask God to have mercy on me in the waywardness of my ways. I know by my own actions that I’m not true to the person I really am called to be. I know this in my weakness, so I ask Christ to have mercy on me. At the very heart of this prayer is the heart of Jesus because God is love, and when love touches suffering, the suffering turns love into mercy. Jesus is like a field of boundless mercy…. There’s an infinite love within us that we can in no way whatsoever increase—because it’s infinite. God is infinitely in love with us. But just as we can’t increase it, we can’t threaten it either. We’re an infinitely loved, broken person. In acceptance of the brokenness, the infinity of the love that shines through the brokenness gets brighter and brighter.  

There’s a moral imperative to do our best not to continue with things that are hurtful to ourselves and others. You have your list, and I have mine. That’s important. But grounded in us is in an inner peace that is not dependent on the ability to overcome the hurtful thing. St. Paul had a thorn in the flesh and asked God to remove it, but God said, “Leave it there” (2 Corinthians 12:7–10). The thorn is the teacher, the place where it isn’t looking good, if this is all up to you. But it’s not up to you. It’s up to God giving Godself to you as infinitely lovable in your brokenness and incompleteness. This is experiential salvation. [1] 

CAC faculty emerita Cynthia Bourgeault illustrates God’s ever-present mercy:  

The story comes to mind of the little fish swimming up to its mother, all in a panic: “Mama, Mama, what’s water? I gotta find water or I’ll die!” We live immersed in this water, and the reason we miss it is not that it is so far away but, paradoxically, so close: more intimate to us than our being itself.…  

[Mercy] is the water in which we swim. Mercy is the length and breadth and height and depth of what we know of God—and the light by which we know it.…  

The mercy of God does not come and go, granted to some and refused to others. Why? Because it is unconditional—always there, underlying everything. It is literally the force that holds everything in existence, the gravitational field in which we live and move and have our being. Just like that little fish swimming desperately in search of water, we, too—in the words of Psalm 103—“swim in mercy as in an endless sea.” Mercy is God’s innermost being turned outward to sustain the visible and created world in unbreakable love. [2]