V rámci výuky pro připravovanou školu CAC Living School: hostující učitelka Carmen Acevedo Butcherová se podělí o to, jak poznala a nechala se proměnit Ježíšovou modlitbou:

Byla to nejchladnější zima v celém mém dosavadním životě. Bylo mi 22 let a studovala jsem na univerzitě v Heidelbergu. Byla jsem osamělá a stýskalo se mi po domově a také jsem trpěla a zotavovala se z poruchy příjmu potravy. Do této směsice vstoupila 79letá žena jménem Frau Sophie Buschbeck. Nikdo neměl lepší jméno, protože její jméno Sophie znamená moudrost. Sophie byla uprchlíkem za druhé světové války a její manžel strávil pět let v ruském zajateckém táboře. Byl luteránským duchovním a současníkem teologa a odpůrce nacismu Dietricha Bonhoeffera. Sophiin manžel jí psal dopisy do Německa, zatímco ona se s osmi dětmi pohybovala po zemi a prchala před přicházejícími ruskými vojáky. Jeden z mých vysokoškolských profesorů a jeho žena posílali Sophii a jejím osmi dětem v době, kdy byli uprchlíky, oblečení a boty, a tak začalo naše přátelství.  

Acevedo Butcher se chtěl naučit německy a bylo mu nabídnuto stipendium na univerzitě v Heidelbergu.  

Prožil jsem traumatické dětství. Zneužívání v mé rodině pokračovalo, a když jsem přistál v Německu, měl jsem pocit, že uvnitř krvácím. Říkal jsem si, jak to zvládnu?"…  

V té době jsem byl z křesťanství velmi unavený. Sotva jsem dokázal číst Bibli a už vůbec ne v angličtině. Sophie Buschbecková byla v té době vdova, která žila sama..... Požádala mě, abych jí přečetl Bibli v němčině. Neznala moji minulost, a tak jsem jí Bibli přečetl. Prostě jsem trpěla a ona to musela vidět. Vzala mě pod svá křídla.... Jednoho dne, těsně před Vánocemi, mi dala dárek a tím dárkem byla kniha s názvem Das Jesusgebet (Ježíšova modlitba). Tu knihu mám dodnes. Řekla mi: "Myslím, že by se ti tato kniha mohla líbit." A tehdy začala moje láska k Ježíšově modlitbě. 

V té velmi chladné zimě jsem chodil po celém Heidelbergu. Přijel jsem z Georgie ve Spojených státech jen s polyesterovými svetry, které by to prostě nevydržely, a Sophie mi musela dát vlněný svetr. Začal jsem se modlit: "Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšníkem," a různé varianty Ježíšovy modlitby. Říkala jsem to pořád dokola celý den. Když jsem se na konci té doby vrátil domů, všechny mé problémy zůstaly. Stále jsem měl své vnitřní boje a snažil jsem se orientovat ve svém pokračujícím zhroucení. Ale [Ježíšova] modlitba - tento neustálý návrat k přítomnému vědomí lásky - mě začala uzdravovat. Vždycky budu Sophii vděčná za to, že mi dala ten impuls a že jsem mohla tuto modlitbu opakovat tak dlouho, dokud jsem necítila, jak se moje duše opět spojuje.   

In a teaching for the CAC’s forthcoming Living School: Essentials of Engaged Contemplation program, guest teacher Carmen Acevedo Butcher shares how she came to know and be transformed by the Jesus Prayer: 

It was the coldest winter of my entire life thus far. I was 22 and I was a student at Heidelberg University. I was lonesome and homesick, and I was also suffering and recovering from an eating disorder. Into that mix came a 79-year-old woman named Frau Sophie Buschbeck. No one was better named, since her name was Sophie, which means wisdom. Sophie was a refugee in World War II, and her husband spent five years in a Russian prison camp. He was a Lutheran minister and contemporary of the theologian and Nazi resister Dietrich Bonhoeffer. Sophie’s husband was writing her letters in Germany, while she was moving around the country with eight children fleeing the incoming Russian soldiers. One of my college professors and his wife sent clothing and shoes to Sophie and her eight children while they were refugees, and thus our friendship began.  

Acevedo Butcher wanted to learn German and was offered a scholarship to attend the University of Heidelberg.  

I had suffered a traumatic childhood. The abuse in my family was ongoing, and by the time I landed in Germany, I felt that I was hemorrhaging inside. I was wondering, how am I going to make this?…  

I was very tired of Christianity at that point. I could hardly read the Bible, and I certainly could not read it in English. Sophie Buschbeck at that time was a widow living alone…. She asked me to read the Bible to her in German. She didn’t know my backstory, so I read the Bible to her. I was just suffering, and she must have seen it. She took me under her wing…. One day, right before Christmas, she gave me a gift and the gift was a book entitled Das Jesusgebet (The Jesus Prayer). I still have the book. She said, “I think you would like this book,” and that’s when my love for the Jesus Prayer started. 

I was walking all over Heidelberg during that very cold winter. I came over from Georgia in the U.S. with only polyester sweaters which just would not cut it, and Sophie had to give me a wool sweater. I began to pray, “Jesus Christ, Son of God, have mercy on me, a sinner,” and variations of the Jesus Prayer. I said it over and over and over all day long. At the end of that time, when I went back home, all my problems were still there. I still had my own internal struggles, and I was trying to navigate my ongoing breakdown. [But] the Jesus Prayer—this constant returning to the present awareness of love—had begun to heal me. I will always be grateful for Sophie, for giving me that nudge and for being able to repeat this prayer until I could feel my soul being knit together again.