Sklopte hlavu, zavřete oči, jemně vydechněte a představte si, že se díváte do svého srdce. Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, z hlavy do svého srdce.  
Svatý Symeon Nový Teolog 

Učitel ČAK James Finley pokračuje v úvahách nad pokyny svatého Symeona k modlitbě Ježíšovy modlitby:  

Svatý Symeon nás poučuje, abychom při modlitbě Ježíšovy modlitby "zavřeli oči". Co kdybychom všichni mohli právě teď zavřít oči a nechat se vnitřně probudit? A co kdybychom po otevření očí viděli svýma probuzenýma očima to, co viděl Ježíš ve všem, co viděl? Co bychom viděli? Viděli bychom Boha! Protože Ježíš viděl Boha ve všem, co viděl.  

Nádherné na tom je, že nezáleželo na tom, zda Ježíš viděl svou vlastní matku nebo prostitutku, radost shromážděných na svatbě nebo smutek shromážděných při pohřbu milované osoby. Nezáleželo na tom, zda viděl své učedníky nebo své katy, ptáka nebo strom - Ježíš viděl Boha ve všem, co viděl. Ježíš nám říká: "Máte oči, abyste viděli, ale nevidíte" (Mk 8,18). Nenaučili jste se probudit svou Bohem danou schopnost vidět Bohem danou, zbožnou přirozenost sebe, druhých a všech věcí. To je zdrojem všeho vašeho smutku a zmatku. Naše modlitba se tedy stává: "Pane, kéž bych mohl vidět tvou přítomnost, která se zpřítomňuje a rozdává jako důvěrná bezprostřednost milosti a zázraku naší samotné přítomnosti a všech věcí v naší společné nicotě bez tebe. Pomoz nám pochopit, že velkorysost Nekonečného je nekonečná a že my jsme velkorysost Boží. Jsme píseň, kterou zpíváš."  

Svatý Symeon nám říká: "Představte si, že se díváte do svého srdce."

Sv. Díváme se do vlastního srdce nejen jako do centra emocí, ale jako do místa, kde se vylévá a dotýká neustálá, sebedarovací přítomnost Boha a my v naší nicotě bez Boha. V našem srdci je tato jednota....  

Další věta zní: "Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, ze své hlavy do svého srdce."

"Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, z hlavy do svého srdce. Učíme se usadit v proměňující energii modlitby tím, že se tiše ponoříme do prohlubujícího se společenství s Bohem a snažíme se nenechat se unášet myšlenkami, které se vynořují a padají po okrajích naší mysli. Pokaždé, když si uvědomíme, že jsme se nechali unést myšlenkami, vrátíme se ke slovům modlitby, abychom obnovili svou důvěru v milosrdnou Boží lásku..... Tímto způsobem sestupujeme do oblasti srdce, kde si uvědomujeme, že naše vlastní přítomnost je věčně zajedno s Božím milosrdenstvím, které se nám zjevilo v Kristu. Postupně si začínáme uvědomovat, že naše prohlubující se zkušenost s učením se spočinutí v říši srdce ... se začíná projevovat nejrůznějšími nečekanými způsoby, a to v každém dalším okamžiku našeho života, až do okamžiku naší smrti a po ní.

Lower your head, shut your eyes, breathe out gently and imagine yourself looking into your own heart. Carry your mind, that is, your thoughts, from your head to your heart.  
—St. Symeon the New Theologian 

CAC teacher James Finley continues to reflect on St. Symeon’s instructions for praying the Jesus Prayer:  

St. Symeon instructs us to “shut your eyes” when praying the Jesus Prayer. What if we could all close our eyes right now and be interiorly awakened? And what if, when we open our eyes, we would see through our own awakened eyes what Jesus saw in all that he saw? What would we see? We’d see God! Because Jesus saw God in all that he saw.  

What’s wonderful about this is that it didn’t matter whether Jesus saw his own mother or a prostitute, the joy of those gathered at a wedding or the sorrow of those gathered at the burial of a loved one. It didn’t matter whether he saw his disciples or his executioners, or a bird or a tree—Jesus saw God in all that he saw. Jesus tells us, “You have eyes to see but you do not see” (Mark 8:18). You have not learned to awaken to your God-given capacity to see the God-given, godly nature of yourselves, others, and all things. This is the source of all your sorrow and confusion. Our prayer then becomes, “Lord, that I might see your presence presencing itself and giving itself away as the intimate immediacy of the grace and miracle of our very presence and of all things in our communal nothingness without you. Help us to understand that the generosity of the Infinite is infinite and that we are the generosity of God. We are the song you sing.”  

St. Symeon tells us, “Imagine yourself looking into your own heart.” We’re looking into our own hearts not only as the center of emotions, but as the very place where the ongoing, self-donating presence of God, and us in our nothingness without God, are pouring out and touching each other. In our heart there is this oneness….  

Next, “Carry your mind, that is, your thoughts, from your head to your heart.” We learn to settle into the transformative energies of the prayer by being quietly absorbed in the deepening communion with God by doing our best not to be carried off by the thoughts that arise and fall around the edges of our minds. Each time we realize we have been carried off into thinking, we return to the words of the prayer as a way of renewing our trust in God’s merciful love…. In this way, we make our descent into the realm of the heart where our own presence is realized to be eternally one with the mercy of God revealed to us in Christ. Little by little, we begin to realize that our deepening experience of learning to rest in the realm of heart … is beginning to show up in all sorts of unexpected ways, in each passing moment of our lives, up to and including the moment of our death and beyond.