Autorka Lisa Sharon Harper popisuje rozmanitost rané církve: 

O Letnicích Duch svatý vtrhl dovnitř a způsobil, že všichni přítomní začali mluvit jazyky, které jim nebyly vlastní. Každý z nich rozuměl ostatním.... Bůh založil zmatek mezi jazyky u babylonské věže (viz Genesis 11). O Letnicích Bůh jazyky sjednotil, ale ne tak, jak bychom si představovali. Bůh nesjednotil svět pod jedním císařským jazykem. Boží moc spíše umožnila jednotu uprostřed rozmanitosti. Bůh umožnil, aby lidé mluvili jazyky, které jim nejsou vlastní, a aby si navzájem rozuměli.  

A stejným způsobem, jakým Ježíš prolomil genderové a třídní bariéry, se tato multietnická, mnohojazyčná skupina obrátila zády k misogynii a ekonomickému zvýhodňování. Petr [cituje Joela 3,1-2] vysvětlil zástupu, proč vedle svobodných mužů prorokovaly i ženy a otroci:  

V posledních dnech se stane, prohlašuje Bůh, že vyliji svého Ducha na každé tělo a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vidět vidění a vaši starci budou mít sny. I na své otroky, muže i ženy, vyleji v oněch dnech svého Ducha a budou prorokovat (Sk 2,17-18)....  

Jinými slovy, všechny kulturní, ekonomické a genderové bariéry mezi nimi byly prolomeny. [1]  

Teolog Luke Powery pojmenovává, jak je přítomnost Ducha svatého dána všem, nejen některým: 

Petrnáctý den ukazuje, že Duch nás miluje natolik, že chce vstoupit do našeho nitra, přebývat v nás a komunikovat s námi ve svazku lásky. Toto božské vylití je láska ke každému člověku. Duch ctí těla všech lidí - mladých, starých, mužů, žen, všech lidských bytostí na celém světě.... Duch je vyrovnávač a svatý odpůrce rasismu a rasových hierarchických systémů.  

To, že Duch naplňuje všechny a spočívá na všech, nejen na některých tělech ..., poskytuje příležitost těm, kteří jsou považováni za nelidi, aby znovu získali své lidství v Bohu. Letnice nám ukazují, že duchovní je spojeno s hmotným, a že tedy pro život víry mají význam všechna lidská těla. Boží sláva se zjevuje skrze všechna lidská těla a je "znamením zvláštní přízně Ducha". [2] O Letnicích je každé tělo a každé etnikum potvrzeno jako posvátné a hodnotné, jako lidská bytost milovaná Bohem.... 

Žádnému lidskému hlasu ani tělu není upírána Boží přítomnost a oheň. Lidé, bez ohledu na etnickou příslušnost nebo rasu, mluví mnoha jazyky, aby zjevili rozmanitost Boha od počátku, což je vize konce....  

Petrnáctý den… vytváří nový svět. Je to nové stvoření zapálené Duchem. Duch může být "nechtěný" nebo "nechtěný", ale "má v úmyslu učinit všechno nové". [3] To zahrnuje i nové tělo, nové tělo pro Boží lid. [4] 

Author Lisa Sharon Harper describes the diversity of the early church: 

At Pentecost, the Holy Spirit rushed in and caused all those present to speak in languages that were not their own. Each person understood the others…. God established the confusion between languages at the Tower of Babel (see Genesis 11). At Pentecost, God brought the languages together, but not in the way we would imagine. God did not unite the world under one imperial language. Rather, the power of God made it possible to have unity in the midst of diversity. God made it possible for people to speak languages that were not their own and to understand one another.   

And in the same way Jesus had broken gender and class barriers, this multiethnic, multilingual group turned its back on misogyny and economic favoritism. Peter [quoting Joel 3:1–2] explained to the crowd why women and slaves were prophesying along with free men:   

In the last days it will be, God declares, that I will pour out my Spirit upon all flesh, and your sons and your daughters shall prophesy, and your young men shall see visions, and your old men shall dream dreams. Even upon my slaves, both men and women, in those days will pour out my Spirit; and they shall prophesy (Acts 2:17–18)….   

In other words, all the cultural, economic, and gender barriers between them were broken down. [1]   

Theologian Luke Powery names how the Holy Spirit’s presence is given for all, not just some: 

Pentecost shows that the Spirit loves us so much that she wants to get inside of us, dwell in us, and commune with us in a bond of love. This divine outpouring is love for each person. The Spirit honors the bodies of all people—young, old, male, female, all human beings throughout the world.… The Spirit is an equalizer and holy resister to racism and racial hierarchical systems.  

That the Spirit fills all and rests on all, not just some bodies … provides an opportunity for those deemed nonhuman to reclaim their humanity in God. Pentecost shows us that the spiritual is linked to the material, and thus that all human bodies matter to the life of faith. The glory of God is revealed through all human flesh and is the “sign of special favor from the spirit.” [2] At Pentecost, each body and ethnicity is affirmed as sacred and of worth, a human being loved by God.… 

No human voice or body is denied the presence and fire of God. Humans, regardless of ethnicity or race, speak a multiplicity of languages to reveal the diversity of God from the beginning, which is the vision of the end….  

Pentecost… creates a new world. It is a new creation ignited by the Spirit. The Spirit may be “unsought” or “unwanted” but is “intent on making all things new.” [3] This includes new flesh, a new body for the people of God. [4]