Historička náboženství Diana Butler Bassová popisuje důvěrný vztah mezi Ježíšem a Duchem: 

Duch uschopňuje Ježíše k neustálé přítomnosti ve světě, a je třeba přiznat, že tentýž Duch plně působí již od stvoření..... Boží Duch skutečně Ježíše počíná, iniciuje jeho veřejné působení a udržuje jeho duchovní život. Duch je hybnou silou, oživující tvůrčí život celého kosmu, zodpovědný zejména za vizi těch, kteří jsou v lidských dějinách nejvíce naladěni na tep Božího srdce. To poznal i apoštol Petr, když kázal pohanům: (Sk 10,36-38). "Víte … jak Bůh pomazal Ježíše Nazaretského Duchem svatým a mocí; jak chodil a konal dobro a uzdravoval všechny utiskované … neboť Bůh byl s ním" (Sk 10,36-38).  

Oddělit Ježíše od Ducha je téměř nemožné. Ježíš by bez Ducha neexistoval; Ježíš by byl bez Ducha pokorným obchodníkem; Ježíš by nebyl trvale přítomen, kdyby nebylo Ducha. Křesťanská teologie obvykle upřednostňovala poznání Ježíše jako cestu k poznání Ducha, ale křesťanský život funguje opačně. Bez Ducha Ježíše poznat nemůžeme.  

V Písmu svatém je Duch nazýván ruach, pneuma a shekhinah, "vítr", "dech" a "příbytek". [1] Teoložka Marjorie Suchocki je označuje jako Boží moc, moudrost a přítomnost. Tyto tři věci jsou jádrem vykoupení, prožívání plného života, který Bůh zamýšlí pro všechny:  

Bůh jako přítomnost odpovídá na odcizení a osamělost láskou; Bůh jako moudrost odpovídá na ztrátu času důvěrou; Bůh jako moc odpovídá na nespravedlnost posilující nadějí. Tato vize vykupitelského Boha přítomnosti, moudrosti a moci vychází z biblického zjevení Boží přítomnosti v Ježíši Nazaretském, zvaném Kristus. [2]  

Když Ježíše chápeme ve vztahu k Duchu jako přítomnost, moudrost a moc, můžeme Ježíše prožívat jako dynamickou postavu, která je spojena s tajemnou Boží činností a která přebývá s námi, vždy přítomná.  

Butler Bass se s vámi podělí o to, jak mohli Ježíšovi židovští následovníci chápat jeho spojení s Duchem:

Jako by mohli chápat Duch svatý?

Ježíš jako Žid by byl obeznámen s myšlenkou šechiny, Boží přítomnosti přebývající se světem. Jak říká Amy-Jill Levinová, "judaismus má představu šechiny, ženské přítomnosti Boha, který sestupuje na zem a přebývá mezi lidmi". [3]…

Nebyl právě takto Ježíš vnímán svými prvními následovníky?"… Jako osoba obývaná šechinou? Že byl nějakým způsobem Božím příbytkem a že v mysli jeho bratrů a sester Židů neexistoval skutečný rozpor mezi tím, že nesl tajemství posvátna, a tím, že byl plně člověkem? A pokud takový byl, je takový i dnes? Přítomnost, moudrost, božský příbytek s námi, ženský duch, tady a teď?   

Religious historian Diana Butler Bass describes the intimate relationship between Jesus and the Spirit: 

The Spirit empowers Jesus to be continually present in the world, and, it must be admitted, the same Spirit has been fully at work since creation…. Indeed, God’s Spirit conceives Jesus, initiates his public ministry, and sustains his spiritual life. The Spirit is the driving force, the animating creative life of the entire cosmos, responsible, in particular, for the vision of those in human history most attuned to the heartbeat of God. Even the apostle Peter recognized this as he preached to the Gentiles: “You know … how God anointed Jesus of Nazareth with the Holy Spirit and with power; how he went about doing good and healing all who were oppressed … for God was with him” (Acts 10:36–38).  

To separate Jesus from the Spirit is nearly impossible. Jesus would not exist without the Spirit; Jesus would have been a humble tradesperson sans Spirit; Jesus would not be a continuing presence if not for the Spirit. Christian theology has typically privileged knowledge about Jesus as the way to know the Spirit, but the Christian life works the opposite way. We cannot know Jesus without the Spirit.  

In the scriptures, the Spirit is called the ruach, pneuma, and the shekhinah, the “wind,” the “breath,” and the “dwelling.” [1] Theologian Marjorie Suchocki refers to these as God’s power, wisdom, and presence. Those three things are the heart of redemption, of experiencing the full life God intends for all:  

God as presence answers alienation and loneliness with love; God as wisdom answers the loss of time with trust; God as power answers injustice with empowering hope. This vision of a redemptive God of presence, wisdom, and power comes from the biblical revelation of God’s presence in Jesus of Nazareth, named the Christ. [2]  

When Jesus is understood in relationship with Spirit as presence, wisdom, and power, we can experience Jesus as a dynamic figure, one related to God’s mysterious activity and one who dwells with us, always present.  

Butler Bass shares how Jesus’ Jewish followers might have understood his connection to the Spirit:  

Jesus, as a Jew, would have been familiar with the idea of shekhinah, the presence of God dwelling with the world. As Amy-Jill Levine says, “Judaism has the idea of the Shekinah, the feminine presence of God descending to earth and dwelling among human beings.” [3]…

Was that not how Jesus’s first followers experienced him?… As a person inhabited by shekhinah? That he somehow was the dwelling place of God, and that there was no real conflict in the mind of his brother and sister Jews between bearing the mystery of the sacred and being fully human? And if that is who he was, is that who he still is? The presence, the wisdom, the divine dwelling with us, the feminine spirit, here and now?